27.07.2005
Po více než roce členství v Evropské unii má za sebou Česko první vratké krůčky, i pokud jde o taktiku počínání v mraveništi institucí EU.
Po více než roce členství v Evropské unii má za sebou Česko první vratké krůčky, i pokud jde o taktiku počínání v mraveništi institucí EU. Jde o to, aby se co nejvíce Čechů uhnízdilo v generálních ředitelstvích Evropské komise, v Generálním sekretariátu Rady EU, v aparátu Evropského parlamentu. A potom, když tam jsou, aby pokud možno prospívali nejen unii jako celku, ale i své zemi.
Rozhodování Evropské unie, legislativní i jiné, začíná obvykle v Evropské komisi. V Radě EU pak členské státy dávají legislativě konečnou podobu, ale také například formulují zahraničněpolitická stanoviska unie. Parlament často spolurozhoduje – co se nepovede prosadit mezi vládami v radě, se dá ještě zachránit přes poslance a politické strany v parlamentu, který má také dost silný vliv na veřejné mínění.
Základní vazbu na svou zemi představuje obvykle její komisař. Vladimír Špidla si zpočátku nechtěl zadat těsnými kontakty na Prahu či na stálé zastoupení v Bruselu a čeští diplomaté si stěžovali, že z jeho kabinetu jen těžko dolují podklady. Špidla tápal, nakolik může či nemůže uvnitř komise zasahovat ve prospěch domova.
„Zpočátku sám nechtěl, nepovažoval to za vhodné. Měli jsme dvě tři setkání, kde jsme to řešili – a domluvili jsme se, že nemá smysl ve standardních věcech nespolupracovat,“ sdělil Jan Kohout. Spolupráce podle něj „ještě není stoprocentní, ale zlepšuje se“.
Některé členské státy, například Británie nebo Rakousko, programově připravují mladé lidi na práci v institucích EU, podporují je, vytvářejí podmínky, aby se uchytili. Kohout si je jist, že Česko v tomto směru dělá, co může. Svědčí o tom podle něj i fakt, že v Evropské komisi pracuje dnes ve stálém poměru 130 Čechů, což je z nových zemí v přepočtu na obyvatele nejvíce. Celkem je dnes v institucích EU zaměstnáno v trvalém nebo dočasném zařazení přes 200 českých občanů.
Generálním ředitelům EK, v jejichž resortech je Čechů zatím málo, poslal velvyslanec dopis, aby se více snažili. Dočkal se podrážděných odpovědí, což prý svědčí o tom, že akce byla účinná. Uspořádal pro český úřednický eurodorost jakýsi večírek a hodlá to opakovat. Nabádá diplomaty, aby udržovali co nejtěsnější kontakty s krajany-úředníky ve svých oblastech.
Při českém předsednictví v EU v první polovině roku 2009 by bylo velmi žádoucí, aby do šéfovských židlí v desítkách pracovních skupin v Radě EU zasedli diplomaté se zkušeností v institucích EU, jak to dělá každá předsednická země. Česká ministerstva, zvláště některá, však údajně brání vysílání svých pracovníků do Evropské komise na jeden dva roky v postavení takzvaných národních expertů. Nelíbí se jim, že jim musí po dobu pobytu v Bruselu vyplácet mzdu, platit za ně zdravotní a sociální pojištění a ještě jim blokují tabulková místa.
Podle Kohouta už i tento problém, vyvolaný také střetem s potřebou snižovat administrativu, postupně pomíjí.
