Sicco Mansholt se narodil 13. září 1908 na severu Nizozemska do politicky aktivní rodiny. Jeho otec působil v nizozemské socialistické straně jako poradce pro otázky zemědělství a matka, která jako jedna z prvních holandských žen vystudovala politologii, pořádala politická shromáždění žen.

Rodina také vlastnila prosperující hospodářství a Sicco Mansholt se chtěl stát zemědělcem. Po střední škole vyrazil do Indonésie, která byla tehdy nizozemskou kolonií, a pracoval tam na čajovníkové plantáži. Později se vrátil do Nizozemska a podařilo se mu získat pozemek, kde hospodařil a žil se svou manželkou a dětmi až do vypuknutí druhé světové války.

Mansholt se stal aktivním členem odboje proti nacistickému Německu, řídil celou rozsáhlou sít, která dodávala jídlo lidem, kteří se skrývali. Po válce se stal ve svých 36 letech nejmladším ministrem Nizozemska, když přijal nabídku na post ministra zemědělství, rybolovu a distribuce potravin. Zasadil se o rychlou poválečnou obnovu zásobování potravinami ve vyhladovělé zemi a modernizoval místní zemědělství.

Mansholtovým snem byla potravinová soběstačnost pro celou Evropu, aby její obyvatelé už nikdy nemuseli zažít hlad. V roce 1950 vytvořil plán na společný evropský trh pro zemědělskou produkci s nadnárodní řídicí strukturou, který se mu v té době nepodařilo realizovat, později však posloužil jako základ společné zemědělské politiky.

V roce 1958 se Mansholt stal prvním evropským komisařem pro zemědělství v Evropské komisi tehdejšího Evropského hospodářského společenství a mohl tak začít naplňovat svou vizi. Cesta ke společné zemědělské politice nicméně nebyla snadná, protože vyvolávala silný odpor u zemědělců i řady politiků. Mansholt prosazoval například přímé dotace na sklizeň a půdu určenou pro kultivaci nebo podporu cenové politiky.

Po vytrvalém úsilí se mu podařilo dosáhnout toho, že Komise v roce 1968 zveřejnila takzvaný „Mansholtův plán“ na reformu společné zemědělské politiky. Plán se věnoval zejména modernizaci zemědělství, která měla zajistit vyšší produktivitu a soběstačnost zemědělců. Díky němu se evropské zemědělství v krátkém čase opět postavilo na nohy a dokonce dokázalo zajišťovat přebytky.

Mansholt působil také ve funkci místopředsedy Komise (1958-1972) a stal se i jejím v pořadí čtvrtým předsedou (1972-73). V 70. letech začal Mansholt klást velký důraz na ochranu životního prostředí, která je od té doby zásadním aspektem evropské zemědělské politiky. Sicco Mansholt se dožil 86 let, zemřel v červnu 1995.