Schuman se narodil v roce 1886 v Lucembursku, u hranic s Německem a Francií, ve skutečně evropském prostředí. Jeho otec byl původem Francouz z Lotrinska, po zabrání území Němci mu ale bylo přiděleno německé občanství. Matka pocházela z Lucemburska, sám Schuman se narodil jako německý občan po otci. Když byl region Alsasko-Lotrinsko po první světové válce v roce 1919 vrácen Francii, stal se Schuman Francouzem.

 

Schuman studoval právo, ekonomii, politickou filozofii, teologii a statistiku na univerzitách v Bonnu, Mnichově, Berlíně a ve Štrasburku, v roce 1912 si otevřel vlastní právnickou praxi v Metách. Po skončení první světové války se stal poslancem francouzského parlamentu a během druhé světové války byl členem francouzské vlády.

 

V roce 1940 byl deportován do Německa, o dva roky později uprchl a připojil se k francouzskému odboji. Po válce se vrátil do nejvyšších státních funkcí – dvakrát se stal ministrem financí, v roce 1947 byl předsedou vlády a v období 1948-1952 vedl ministerstvo zahraničí.

 

Stal se hlavním prostředníkem při jednání o vytvoření Rady Evropy, Marshallova plánu, organizaci NATO a dalších významných iniciativách, které se zaměřovaly na rozšíření spolupráce v rámci západní aliance a sjednocení Evropy. 

 

Ve spolupráci s Jeanem Monnetem vypracoval slavný Schumanův plán na vytvoření společného dohledu nad výrobou uhlí a oceli, nejdůležitějších surovin pro zbrojní průmysl. Plán představil 9. května 1950 a toto datum si Evropané každoročně připomínají jako počátek vzniku evropského společenství v rámci oslav Dne Evropy.

 

K návrhu na novou formu politické spolupráce v Evropě, která by napříště vyloučila válečný konflikt mezi evropskými národy, se přidalo Německo, Francie, Itálie, Belgie, Nizozemsko a Lucembursko a v roce 1951 státy v Paříži podepsaly smlouvu o založení Evropského společenství uhlí a oceli. Schumanův návrh se považuje za počátek evropské integrace, která vedla k vytvoření dnešní Evropské unie.

 

Schuman podporoval také myšlenku společné evropské obranné politiky a v letech 1958 až 1960 zastával funkci předsedy Evropského parlamentu (tehdy pod názvem Evropské parlamentní shromáždění). Parlament mu následně udělil titul „Otec Evropy“, na jeho počest po něm také byla pojmenována bruselská čtvrť, kde sídlí několik evropských institucí.