INSTITUCE EU
Evropský parlament
Evropský parlament, jediný přímo volený orgán EU, je fórem nejen pro politické debaty, ale také pro rozhodování na unijní úrovni. Díky postupným změnám evropských smluv Parlament nyní disponuje významnými legislativními a rozpočtovými pravomocemi, a spolu se zástupci členských států v Radě tak může určovat budoucí směřování evropské integrace.
EVROPSKÝ PARLAMENT | |
---|---|
Sídlo | Štrasburk, Brusel, Lucemburk |
Složení | 705 poslanců volených v přímých volbách občany EU |
Funkční období | 5 let |
Reprezentuje | občany Evropské unie |
Hlavní funkce | demokratická kontrola zákonodárného procesu a výkonné moci, schvalování návrhu rozpočtu |
Předseda | volen na 2,5 roku |
Parlamentní shromáždění existuje od samého začátku evropského integračního procesu. Význam Evropského parlamentu začal narůstat po prvních přímých volbách v roce 1979. Přímá volba posílila jeho legitimitu a původně poradní shromáždění postupně získávalo větší vliv.
Maastrichtská a Amsterodamská smlouva jej v 90. letech přeměnily na zákonodárný orgán, který na úrovni Unie vykonává pravomoci podobné těm, kterými disponují národní parlamenty členských zemí (ačkoli se o zákonodárnou a rozpočtovou pravomoc dělí s Radou).
Poslanci Evropského parlamentu jsou voleni na pětileté funkční období. Volební systém do Evropského parlamentu není jednotný, liší se podle tradic a ústavních pravidel jednotlivých členských zemí. Na unijní úrovni jsou stanoveny jenom základní zásady voleb do Evropského parlamentu.
Parlament má tři oficiální sídla. Ve Štrasburku se europoslanci scházejí jeden týden v měsíci na plenárním zasedání. Stálé výbory Evropského parlamentu se scházejí mezi plenárními zasedáními v Bruselu, kde se konají také „miniplenární zasedáni“. Předsednictvo Evropského parlamentu a generální sekretariát sídlí v Lucemburku.
Rozpravy, názory a usnesení jsou zveřejňovány v Úředním věstníku Evropské unie.
Sídlo Evropského parlamentu ve Štrasburku © European Union 2015 – European Parliament
Evropský parlament má tři základní pravomoci – legislativní, rozpočtovou a kontrolní.
- Legislativní pravomoc
Evropský parlament prošel dlouhým vývojem od nevoleného Parlamentního shromáždění založeného Smlouvou o založení Evropského společenství uhlí a oceli v roce 1952, přes první přímé volby v roce 1979 až po jeho dnešní pravomoci dané Lisabonskou smlouvou.
Pravomoci parlamentu byly postupně navyšovány a vliv EP rostl. K významnému navýšení legislativních pravomocí došlo Maastrichtskou smlouvou. Na základě jí ustavené procedury spolurozhodování získal parlament právo rozhodovat společně s Radou EU o většině legislativních návrhů Evropské komise v mnoha nových oblastech (např. vnitřní trh, volný pohyb pracovních sil). Amsterodamská smlouva a Smlouva z Nice proceduru spolurozhodování zjednodušily a rozšířily do nových oblastí.
Naposledy počet oblastí podléhající proceduře spolurozhodování rozšířila Lisabonská smlouva, která ji přejmenovala na řádný legislativní postup. Nejvýznamnější oblastí, kde EP nově spolurozhoduje s Radou, je oblast justiční spolupráce v trestních věcech a policejní spolupráce (s výjimkou operativní spolupráce).
Dále byl Evropský parlament zapojen formou spolurozhodování např. v oblasti zemědělské politiky, v některých otázkách volného pohybu osob, v oblasti vízové a přistěhovalecké politiky, přijímání některých opatření hospodářské a měnové politiky, opatření v oblasti dopravy, strukturálních fondů, vymezení provádění společné obchodní politiky nebo přijímání finančních nařízení.
Významnou odlišností od národních parlamentů je absence práva legislativní iniciativy. Tu má jenom Evropská komise. Evropský parlament ji však může požádat, aby iniciovala určitý legislativní návrh.
Legislativní proces s důrazem na roli a aktivity EP lze sledovat v databázi EP OEIL (Legislative Observatory).
Na tvorbě legislativních aktů se v současné době může podílet dvěma základními způsoby:
Řádný legislativní postup – původně nazýván postup spolurozhodování. Při spolurozhodování se Evropský parlament podílí na přijímání legislativy rovným dílem s Radou v až dvou čteních. V případě, že není nalezena shoda, schází se dohadovací výbor složený ze stejného počtu členů obou institucí. Nedojde-li k dohodě, návrh bude odmítnut, což se ovšem v praxi stává jenom výjimečně. V rámci řádného legislativního postupu je přijímána drtivá většina evropských právních předpisů. V nedávné době se jednalo o přijetí např. nařízení č. 2015/751 o mezibankovních poplatcích za karetní platební transakce, směrnice č. 2015/720 o omezení spotřeby lehkých plastových nákupních tašek, nařízení č. 656/2014 o pravidlech pro ostrahu vnějších námořních hranic v kontextu operativní spolupráce koordinované agenturou Frontex nebo nařízení č. 2015/2424 o ochranné známce EU.
Řádný legislativní postup – jak to funguje?
Zvláštní legislativní postup
a) Konzultační procedura – jedná se o nezávazné vyjádření názoru Parlamentu. Ten je vyžadován předtím, než Rada schválí návrh Komise. Konzultační procedura se využívá pouze v případech, kdy to primární právo výslovně stanoví (např. pro právní předpisy upravující hospodářskou soutěž, uzavírání mezinárodních dohod v rámci SZBP). Postup konzultace byl nedávno uplatněn např. při schvalování směrnice Rady č. 2015/637 o konzulární ochraně nezastoupených občanů Unie ve třetích zemích, směrnice Rady č. 2015/2376 o povinné automatické výměně informací v oblasti daní nebo rozhodnutí Rady č. 2013/755 o přidružení zámořských zemí a území k EU.
b) Procedura souhlasu – zavedl ji Jednotný evropský akt. Využívá se pro důležité mezinárodní smlouvy, rozšíření EU a pro některá významná rozhodnutí v rámci Unie, například rozhodování o občanských právech, o Evropské centrální bance nebo strukturálních a kohezních fondech. Z nedávných legislativních aktů přijatých v rámci procedury souhlasu lze uvést rozhodnutí Rady EU o přijetí Chorvatské republiky do EU.
- Rozpočtová pravomoc
Evropský parlament sdílí společně s Radou pravomoc nad finančními prostředky. Schválení rozpočtu vyžaduje souhlas EP, jehož se dosahuje podle zvláštní procedury. Před vstupem v platnost Lisabonské smlouvy měla Rada konečné slovo u povinných výdajů vytvářených na základě Smlouvy o ES (tzv. povinné výdaje), zatímco Evropský parlament u nepovinných výdajů, které nebyly závazně předepsány v evropském právu. Lisabonská smlouva toto rozdělení zrušila a postavila Parlament při schvalování evropského rozpočtu na roveň Radě.
- Kontrolní pravomoc
Evropský parlament má dohled nad aktivitami Unie, činností Komise a dalších orgánů. Pro výkon své kontrolní pravomoci může mj. zřídit dočasné vyšetřovací výbory.
Ve vztahu ke Komisi má Parlament pravomoc schvalovat jmenovaného předsedu Evropské komise. Parlament také vyslovuje důvěru nové Komisi jako celku. Parlament má právo Komisi odvolat, ještě nikdy to však neudělal. Komise pod vedením Jacquese Santera, které vyslovení nedůvěry Parlamentem hrozilo, ale v roce 1999 sama odstoupila.
Evropský parlament (respektive parlamentní výbor či politická frakce) může interpelovat Radu a Komisi. Komise také musí předložit Parlamentu svůj program a často je zastoupena i na zasedání parlamentních výborů. Svoji roli při kontrolní činnosti parlamentu mají i veřejné debaty (tzv. public hearings), které jsou volně přístupné.
Slyšení kandidátů na členy EK
Na základě článku 118 Jednacího řádu EP jsou kandidáti na členy Evropské komise (EK), které navrhl nově zvolený předseda EK a členské státy, vyzváni, aby se dostavili na veřejné slyšení před příslušné výbory podle oblasti působnosti svých portfolií. Jednotlivé výbory požádají daného kandidáta o zpracování prohlášení a zodpovězení písemných otázek od poslanců. Samotný průběh tříhodinového slyšení je rozdělen do úvodní části – přednesení přibližně 15 minutového projevu a následné rozpravy, kdy je z řad poslanců kladena široká škála dotazů týkajících se odborné způsobilosti kandidáta, jeho politických názorů i pracovní osobní minulosti. Členové výboru poté do 24 hodin vypracují hodnocení kandidáta, přičemž mohou rovněž požádat o doplňující písemné informace. Zvláštní hodnotící zpráva o každém kandidátovi je následně odeslána vedení EP (Konference předsedů výboru, Konference předsedů frakcí), po kterém proběhne hlasování o EK jako celku. V okamžiku kdy EP vyjádří prostou většinou hlasů svůj souhlas, Evropská rada v souladu s čl. 17 odst. 7 formálně jmenuje kolegium komisařů, kteří se ujmou svých funkcí.
„Spitzenkandidáti“
Lisabonská smlouva stanovila, že předseda Evropské komise je navržen „„s přihlédnutím k volbám do Evropského parlamentu“ (čl. 17 Smlouvy o EU revidované Lisabonskou smlouvou). Z této změny vychází podle interpretace Evropského parlamentu princip takzvaných Spitzenkandidátů, kdy jsou kandidáti na předsedu Komise nominováni jednotlivými frakcemi parlamentu.
Tímto způsobem byl vybrán do čela Komise Jean-Claude Juncker v roce 2014, současná předsedkyně Komise Ursula von der Leyenová však nebyla navržena žádnou z evropských politických frakcí a byla vybrána jiným způsobem. Smlouva neupřesňuje, jak přesně má přihlédnutí k volbám do Evropského parlamentu vypadat, Evropská rada navíc nemá povinnost nominovat kandidáta navrženého frakcemi parlamentu.
Spolu se 14 místopředsedy stojí předseda v čele EP, dohlíží na jeho činnost a zastupuje jej navenek i ve vztahu k ostatním orgánům a institucím EU.
Předseda je volen na 30 měsíců, tedy polovinu funkčního období EP, s tím, že může být zvolen opětovně. Předseda EP a předseda Rady spolu podepisují všechny legislativní akty, které jsou přijaty v rámci řádného legislativního postupu.
V současnosti je předsedkyní EP Roberta Metsola (EPP).
Zdroj: Evropský parlament | Roberta Metsola (*1979)
|
Důležitými politickými orgány EP jsou dále Předsednictvo a Konference předsedů. Předsednictvo, složené z předsedy a 14 místopředsedů, je regulační řídící orgán, který řeší řadu administrativních, organizačních a finančních otázek uvnitř EP. Konference předsedů je tvořena předsedy politických skupin a předsedou EP. Organizuje práci EP a jeho orgánů, rozděluje pravomoci výborům a delegacím a připravuje program jednání.
Přehled dosavadních předsedů1958-1960 – Robert Schuman (Francie) 1960-1962 – Hans Furler (Německo) 1962-1964 – Gaetano Martino (Itálie) 1964-1965 – Jean Duvieusart (Belgie) 1965-1966 – Victor Leemans (Belgie) 1966-1969 – Alain Poher (Francie) 1969-1971 – Mario Scelba (Itálie) 1971-1973 – Walter Behrendt (Německo) 1973-1975 – Cornelis Berkhouwer (Nizozemsko) 1975-1977 – Georges Spénale (Francie) 1977-1979 – Emilio Colombo (Itálie) 1979-1982 – Simone Veilová (Francie) 1982-1984 – Piet Dankert (Nizozemsko) 1984-1987 – Pierre Pflimlin (Francie) 1987-1989 – Henry Plumb (Británie) 1989-1992 – Enrique Barón Crespo (Španělsko) 1992-1994 – Egon Klepsch (Německo) 1994-1997 – Klaus Hänsch (Německo) 1997-1999 – José María Gil-Robles (Španělsko) 1999-2002 – Nicole Fontaineová (Francie) 2002-2004 – Pat Cox (Irsko) 2004-2007 – Josep Borrell (Španělsko) 2007-2009 – Hans-Gert Pöttering (Německo) 2009-2012 – Jerzy Buzek (Polsko) 2012-2017 – Martin Schulz (Německo) 2017-2019 – Antonio Tajani (Itálie) 2019-2021 – David Sassoli (Itálie) |
Poslanci Evropského parlamentu jsou rozděleni do stálých parlamentních výborů, které se podílejí na legislativním procesu.
Pro období 2019 – 2024 byl počet stálých výborů stanoven na 20 stálých a 2 podvýbory.
Zasedání parlamentních výborů jsou veřejná a konají se jednou či dvakrát za měsíc. Politické skupiny a nezařazení poslanci zpravidla zaujímají post ve dvou i více výborech (každý poslanec musí být členem nejméně jednoho výboru). Každý výbor má svého předsedu a několik místopředsedů, volených na období dvou a půl let, a vlastní sekretariát.
Parlamentní výbory vypracovávají a přijímají zprávy o legislativních návrzích či přicházejí se zprávami z vlastního podnětu. Výbory připravují materiály pro plenární zasedání Parlamentu. Dále posuzují a předkládají pozměňovací návrhy směrnic a nařízení vypracovaných Evropskou komisí. Vedle stálých výborů může Evropský parlament zřídit i výbory dočasné a vyšetřovací. Tyto výbory však nedisponují právem předkládat stanoviska jiným výborům.
Stálé výbory | |
Předseda: | Výbor pro zahraniční věci (AFET) Výbor pro zahraniční věci se podílí na tvorbě zahraniční politiky EU a na navazování a rozvoji vztahů s partnery, dohlíží na proces rozšiřování a sleduje činnost ostatních orgánů EU (EK, ESVČ). Jeho souhlas je nezbytný u většiny mezinárodních dohod. |
Předseda: Udo Bullmann (S&D, DE)
| Podvýbor pro lidská práva (DROI) Podvýbor pro lidská práva se zabývá všemi otázkami spojenými s lidskými právy, ochranou menšin a podporou demokratických hodnot. Každoročně uděluje Sacharovovu cenu za svobodu myšlení. |
Předsedkyně: | Podvýbor pro bezpečnost a obranu (SEDE) Podvýbor pro bezpečnost a obranu podporuje diskuzi o Společné bezpečnostní a obranné politice EU a vyhodnocuje její vývoj. S ohledem na bezpečnost Unie a jejích občanu také provádí její kontrolu. Členem podvýboru je europoslanec Hynek Blaško (SPD). |
Předseda: | Výbor pro rozvoj (DEVE) Klíčovými úkoly výboru pro rozvoj je spolurozhodování o rozpočtových prostředcích, určených na pomoc poskytovanou EU, a snaha o co nejlepší koordinaci mezi dárcovskými zeměmi a rozvojovými agenturami. |
Předseda: | Výbor pro mezinárodní obchod (INTA) Výbor pro mezinárodní obchod má důležitou úlohu pro stanovování obchodní politiky EU. Zajišťuje demokratickou kontrolu právních předpisů v oblasti obchodu a mezinárodních obchodních dohod, které lze provádět jen se souhlasem EP. Místopředsedou výboru je český europoslanec Jan Zahradil (ODS), členkou výboru europoslankyně Markéta Gregorová (Piráti). |
Předseda: | Rozpočtový výbor (BUDG) Rozpočtový výbor EP je součástí evropského rozpočtového orgánu. Společně s Radou tedy je tedy zodpovědný za posouzení a schválení rozpočtu EU. |
Předsedkyně: | Výbor pro rozpočtovou kontrolu (CONT) Výbor pro rozpočtovou kontrolu je zodpovědný za kontrolu využívání prostředků z rozpočtu EU. Sleduje, zda byly prostředky použity v souladu s předpisy a zda se podařilo dosáhnout stanovených politických cílů. Funkci místopředsedkyně výboru vykonává česká europoslankyně Martina Dlabajová (ANO 2011), členem výboru je europoslanec Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL). |
Předsedkyně:
| Hospodářský a měnový výbor (ECON) Hospodářský a měnový výbor se zabývá otázkami týkajícími se hospodářské a měnové unie, regulace finančních služeb, volného pohybu kapitálu a plateb, daňové politiky, politiky hospodářské soutěže nebo mezinárodního finančního systému. Místopředsedou výboru je český europoslanec Luděk Niedermayer (TOP 09 a Starostové), mezi členy výboru patří Ondřej Kovařík (ANO 2011). |
Předseda: | Výbor pro zaměstnanost a sociální věci (EMPL) Cílem výboru pro zaměstnanost a sociální věci je ovlivňovat a stanovovat právní rámec pro politiku zaměstnanosti, všechny aspekty sociální politiky, pracovních podmínek odborného vzdělávání a volného pohybu pracovníků a důchodců. Členy výboru jsou česká europoslankyně Radka Maxová (ANO 2011) a europoslanec Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL). |
Předseda: | Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (ENVI) Hlavní náplní činnosti výboru ENVI je boj proti změně klimatu. Vedle toho se zabývá zlepšováním informací o potravinách poskytovaných spotřebitelům, řešením otázek veřejného zdraví na evropské úrovni nebo nakládáním s odpady a ochranou biodiverzity. Členy výboru jsou čeští europoslanci Stanislav Polčák (Starostové a nezávislí) a Alexandr Vondra (ODS). |
Předseda: | Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku (ITRE) Stěžejním cílem výboru ITRE je reindustrializace. Zabývá se při tom zejména právním a hospodářským rámcem pro inovativnější průmysl, výzkumem a vývojem v oblasti vzdělání, podporou malých a středních podniků nebo vytvořením evropského elektronického trhu. Členy výboru jsou europoslankyně Martina Dlabajová (ANO 2011), Mikuláš Peksa (Piráti) a Evžen Tošenovský (ODS). |
Předsedkyně: | Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (IMCO) Výbor IMCO udržuje legislativní dohled nad pravidly volného pohybu zboží a služeb, volného pohybu pracovníků a nad celní politikou, hospodářskými zájmy spotřebitelů a nad jejich dodržováním. Z českých europoslanců jsou členy Dita Charanzová (ANO 2011), Hynek Blaško (SPD), Marcel Kolaja (Piráti) a Kateřina Konečná (KSČM). |
Předsedkyně: | Výbor pro dopravu a cestovní ruch (TRAN) Výbor pro dopravu a cestovní ruch se podílí na formulování legislativy v oblasti dopravy, cestovního ruchu a poštovních služeb. Cílem výboru je zajistit mobilitu a zároveň chránit klima. Členkou výboru je česká europoslankyně Kateřina Konečná (KSČM). |
Předseda: | Výbor pro regionální rozvoj (REGI) Výbor pro regionální rozvoj je zodpovědný za politiku soudržnosti a regionální rozvoj Unie. Spolu s Radou, Komisí, Výborem regionů a dalšími partnery se podílí na vytváření jejich právního rámce. Členem výboru je český europoslanec Ondřej Knotek (ANO 2011). |
Předseda: | Výbor pro zemědělství a rozvoj venkova (AGRI) Výbor AGRI se zabývá nejen společnou zemědělskou politikou, ale také zdravím a životními podmínkami zvířat, zdravím rostlin, kvalitou zemědělských produktů a lesnictvím. Je zodpovědný za kontrolu práce Komise v těchto oblastech. Členy výboru jsou europoslanci Ivan David (SPD), Martin Hlaváček (ANO 2011) a europoslankyně Veronika Vrecionová (ODS). |
Předseda: | Výbor pro rybolov (PECH) Výbor pro rybolov se věnuje zejména reformě společné rybářské politiky s cílem zajistit dlouhodobou udržitelnost mořského prostředí, rybích populací a samotných rybářů, průmyslových odvětví spojených s rybolovem a pobřežních komunit. |
Předsedkyně: | Výbor pro kulturu a vzdělávání (CULT) Výbor pro kulturu a vzdělávání řeší všechny kulturní aspekty činnosti EU (šíření kultury, kulturní dědictvím, kulturní a jazyková rozmanitost) a otázky vzdělání. Je příslušný pro program Erasmus +, Kreativní Evropa a Evropa pro občany. Členkou výboru je europoslankyně Michaela Šojdrová (KDU-ČSL). |
Předseda: | Výbor pro právní záležitosti (JURI) Výbor JURI je odpovědný především za problematiku duševního vlastnictví a řeší také právo společností a pravidla mezinárodního práva soukromého. Dohlíží zároveň na využívání aktů v přenesené pravomoci a přijímá rozhodnutí týkající se ochrany zájmů EP u soudu. Členem výboru je český europoslanec Jiří Pospíšil (TOP 09 a Starostové). |
Předseda: | Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (LIBE) Výbor LIBE řeší téměř všechny právní předpisy a dohlíží na politiku v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí. To zahrnuje například boj proti terorismu, ochranu základních práv, boj proti jakékoliv diskriminaci nebo zajištění ochrany údajů. |
Předseda: | Výbor ústavní záležitosti (AFCO) Úkolem výboru pro ústavní záležitosti jsou institucionální aspekty budoucnosti EU. Zabývá se vyhodnocováním provádění inovací Lisabonské smlouvy a pozornost věnuje také evropské občanské iniciativě nebo zavedení nového statutu evropských politických stran. |
Předseda: | Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví (FEMM) Členové výboru pro práva žen a rovnost pohlaví se soustředí na téma práv žen a rovnosti pohlaví. Konktrétně se zabývají otázkami, jako je nerovnost v odměňování, ekonomická nezávislost žen, nedostatečné zastoupení žen v rozhodovacím procesu nebo obchodování se ženami. |
Předsedkyně: | Petiční výbor (PETI) Petiční výbor je spojením mezi EP a občany EU – zabývá se peticemi, které může každý občan EU podle článku 227 Smlouvy o fungování EU kdykoliv předložit EP. Kromě toho se výbor podílí na zjišťování problémů s prováděním legislativy EU v členských státech. |
Zdroj fotografií: Evropský parlament © Evropská unie, 2023
Delegace, zřizované na základě návrhu Konference předsedů, podporují vzájemné vztahy a zajišťují výměnu informací mezi Evropskou unií a parlamenty třetích zemí.
Meziparlamentní setkání se odehrávají jednou nebo dvakrát do roka, střídavě na půdě Parlamentu a na místě určeném partnerským parlamentem třetí země. Předsedové delegací se scházejí na Konferenci předsedů delegací.
V současné době působí v EP 44 delegací, počet členů v nich se pohybuje od 12 po více než 70.
Existují čtyři typy delegací:
- smíšené parlamentní výbory
- parlamentní výbory pro spolupráci
- ostatní meziparlamentní delegace
- delegace v mnohostranných parlamentních shromážděních
Čeští europoslanci jsou členy v následujících delegacích:
Blaško Hynek (ID)
- Delegace v Parlamentním výboru pro přidružení EU-Moldavsko (stálý člen)
- Delegace pro vztahy s Izraelem (náhradník)
Charanzová Dita (RE)
- Delegace pro vztahy se Spojenými státy americkými (stálá členka)
- Delegace pro vztahy s Mercosurem (náhradnice)
- Delegace v Parlamentním shromáždění EU-Latinská Amerika (náhradnice)
David Ivan (ID)
- Delegace pro vztahy s Čínskou lidovou republikou (stálý člen)
- Delegace ve Výborech pro parlamentní spolupráci EU-Kazachstán, EU-Kyrgyzstán, EU-Uzbekistán a EU-Tádžikistán a pro vztahy s Turkmenistánem a Mongolskem (stálý člen)
- Delegace ve Výboru pro parlamentní spolupráci EU-Rusko (náhradník)
Dlabajová Martina (RE)
- Delegace ve Smíšeném parlamentním shromáždění AKT-EU (stálá členka)
- Delegace pro vztahy s Jihoafrickou republikou (náhradnice)
Gregorová Markéta (Greens/EFA)
- Delegace v Parlamentním výboru pro partnerství EU-Arménie, ve Výboru pro parlamentní spolupráci EU-Ázerbájdžán a v Parlamentním výboru pro přidružení EU-Gruzie (stálá členka)
- Delegace v Parlamentním shromáždění Euronest (stálá členka)
- Delegace pro vztahy s Parlamentním shromážděním NATO (náhradnice)
Hlaváček Martin (RE)
- Delegace ve Smíšeném parlamentním výboru EU-Turecko (stálý člen)
- Delegace pro vztahy se Spojenými státy americkými (náhradník)
Knotek Ondřej (RE)
- Delegace v Parlamentním výboru pro stabilizaci a přidružení EU-Černá Hora (stálý člen)
- Delegace v Parlamentním výboru pro stabilizaci a přidružení EU-Albánie (náhradník)
Kolaja Marcel (Greens/EFA)
- Delegace pro vztahy s Indií (stálý člen)
- Delegace pro vztahy se Spojenými státy americkými (náhradník)
Konečná Kateřina (GUE/NGL)
- Delegace v Parlamentním výboru pro partnerství EU-Arménie, ve Výboru pro parlamentní spolupráci EU-Ázerbájdžán a v Parlamentním výboru pro přidružení EU-Gruzie (stálá členka)
- Delegace v Parlamentním shromáždění Euronest (stálá členka)
- Delegace v Parlamentním výboru pro stabilizaci a přidružení EU-Srbsko (náhradnice)
Kovařík Ondřej (RE)
- Delegace pro vztahy s Kanadou (stálý člen)
- Delegace pro severní spolupráci a pro vztahy se Švýcarskem a Norskem, ve Smíšeném parlamentním výboru EU-Island a ve Smíšeném parlamentním výboru Evropského hospodářského prostoru (náhradník)
Maxová Radka (RE)
- Delegace ve Smíšeném parlamentním shromáždění AKT-EU (stálá členka)
- Delegace ve Výboru pro parlamentní spolupráci EU-Rusko (náhradnice)
Niedermayer Luděk (EPP)
- Delegace pro vztahy se Spojenými státy americkými (stálý člen)
- Delegace pro vztahy s Korejským poloostrovem (náhradník)
Peksa Mikuláš (Greens/EFA)
- Delegace v Parlamentním výboru pro přidružení EU-Ukrajina (stálý člen)
Polčák Stanislav (EPP)
- Delegace pro vztahy se zeměmi Maghrebu a Arabskou maghrebskou unií, včetně Smíšených parlamentních výborů EU-Maroko, EU-Tunisko a EU-Alžírsko (stálý člen)
- Delegace v Parlamentním shromáždění Unie pro Středomoří (stálý člen)
- Delegace pro vztahy se zeměmi Střední Ameriky (náhradník)
- Delegace v Parlamentním shromáždění EU-Latinská Amerika (náhradník)
Pospíšil Jiří (EPP)
- Delegace pro vztahy s Íránem (stálý člen)
- Delegace v Parlamentním výboru pro stabilizaci a přidružení EU-Srbsko (náhradník)
Šojdrová Michaela (EPP)
- Delegace v Parlamentním výboru pro partnerství EU-Arménie, ve Výboru pro parlamentní spolupráci EU-Ázerbájdžán a v Parlamentním výboru pro přidružení EU-Gruzie (stálá členka)
- Delegace v Parlamentním shromáždění Euronest (stálá členka)
- Delegace ve Smíšeném parlamentním výboru EU-Turecko (náhradnice)
Tošenovský Evžen (ECR)
- Delegace pro vztahy s Japonskem (stálý člen)
- Delegace pro vztahy s Korejským poloostrovem (náhradník)
Vondra Alexander (ECR)
- Delegace pro vztahy se Spojenými státy americkými (stálý člen)
- Delegace pro vztahy s Izraelem (náhradník)
Vrecionová Veronika (ECR)
- Delegace pro vztahy s Arabským poloostrovem (stálá členka)
- Delegace pro vztahy se Spojenými státy americkými (náhradnice)
Zahradil Jan (ECR)
- Delegace pro vztahy se zeměmi jihovýchodní Asie a Sdružením států jihovýchodní Asie (ASEAN) (stálý člen)
Zdechovský Tomáš (EPP)
- Delegace pro vztahy s Japonskem (stálý člen)
- Delegace pro vztahy se zeměmi jižní Asie (náhradník)
Autor: Euroskop
Poslanci se v Evropském parlamentu (EP) neseskupují na základě své státní příslušnosti, ale na půdorysu nadnárodních politických skupin (frakcí). Ty jsou tvořeny podobně smýšlejícími národními stranami zvolenými v různých členských státech. Kvůli tomuto složení jsou názory v rámci frakcí většinou rozmanitější než v politických stranách působících na národní úrovni.
Frakcí existuje v současném volebním období sedm a zahrnují více než sto jednotlivých politických stran a hnutí. Podmínkou jejich vzniku je podle stávajících pravidel jednacího řádu EP minimální počet 25 poslanců pocházejících nejméně z jedné čtvrtiny (tj. 7) členských států, přičemž není dovoleno být součástí více než jedné politické skupiny. Frakce si po svém ustanovení volí předsedu (v některých případech i dva předsedy) a místopředsedy.
Politické skupiny rozhodují o agendě plenárního zasedání a předkládají pozměňovací návrhy, o nichž se bude společně hlasovat. Takzvaní koordinátoři skupiny působí jako kontaktní osoby mezi skupinami a výbory a hledají podporu při hlasování o návrzích. V jednacím sále zasedají poslanci podle příslušnosti ve frakcích, a to zleva doprava.
Frakce přinášejí svým zástupcům nejen klíčové politické zázemí, ale i různé finanční či organizační výhody. Členství v nich však není povinností, a proto část poslanců zůstává nezařazená a má takzvaný nezávislý status.
Evropská lidová strana (EPP) | |
V současnosti nejsilnější politická skupina EP, Evropská lidová strana, se 182 poslanci a poslankyněmi oslabila oproti předchozímu legislativnímu období o 34 mandátů. Jejím předsedou je od června 2014 bavorský politik za Křesťanskosociální unii (CSU) Manfred Weber, který byl znovuzvolen po květnových volbách v roce 2019. Z Německa pochází také nejpočetnější národní delegace EPP čítající 29 členů. Lidoveckou frakci tvoří politické subjekty z celkem 26 členských států EU. Ve frakci zasedá také 5 českých poslanců a poslankyň zvolených za strany TOP 09/Starostové a KDU-ČSL. K základním programovým principům EPP, která sdružuje konzervativní a liberálně-konzervativní prointegrační politické subjekty v rámci EU, patří sociálně tržní hospodářství, zásada subsidiarity a ochrana tradičních hodnot a rodiny. Hlavními prioritami frakce pro nadcházející období jsou ochrana vnějších hranic EU, efektivní migrační politika, boj s terorismem, dostupná energie a boj proti klimatickým změnám, inovace, investice do vytvoření pracovních příležitostí, digitální ekonomika a podpora zemědělců, malých a středních podniků a mladých Evropanů. |
Progresivní aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu (S&D) | |
Ve volbách do Evropského parlamentu v květnu 2019 získala frakce Socialistů a demokratů 154 křesel, přičemž oslabila o 31 křesel. Předsedkyní skupiny je od června 2019 španělská poslankyně Iratxe García Pérezová ze Španělské socialistické dělnické strany (PSOE), která je zároveň s 20 poslanci početně nejsilnější národní delegací S&D. Frakce celkem sdružuje delegace 26 členských států. Ve skupině S&D v tomto volebním období nejsou žádní čeští europoslanci Skupina sociálně-demokratických stran se hlásí k inkluzivní evropské společnosti založené na principech svobody, rovnosti, solidarity, diverzity a spravedlnosti. Jako své priority pro legislativní období 2019 – 2024 skupina představila budování sociálně a odpovědné a ekologicky udržitelné ekonomiky, obranu principů demokracie a vlády práva, reformu evropské azylové a migrační politiky, podporu lidských práv a demokracie ve třetích zemích nebo spravedlivý obchod. |
Obnova Evropy (Renew Europe) | |
Frakce Obnova Evropy (Renew Europe, RE) je nástupkyní Aliance liberálů a demokratů pro Evropu (ALDE) v EP, která se v červnu 2019 přejmenovala po sloučení s poslanci francouzské strany Obroda (la Renaissance) prezidenta Emmanuela Macrona. Francouzská Obroda s 21 poslanci nyní tvoří nejpočetnější národní delegaci frakce. RE je třetí nejpočetnější parlamentní frakcí EP se 108 poslaneckými mandáty, oproti frakci ALDE v předchozím období posílila o 39 křesel. Česká delegace čítá šest členů zvolených na kandidátce hnutí ANO. V čele RE stojí od června 2019 bývalý rumunský premiér Dacian Cioloș za proevropskou Stranu svobody, jednoty a solidarity (PLUS). Frakce sdružuje politické subjekty z celkem 22 členských států. Politicky se RE profiluje jako liberální, centristická a výrazně prointegrační skupina. RE klade důraz na ekonomický růst, udržitelnost životního prostředí a spravedlivou hospodářskou soutěž. K jejím prioritám patří tvorba pracovních míst, zdravé a vyrovnané rozpočty a nastavení kontrolních mechanismů při neplnění rozpočtových pravidel a odstranění byrokracie v EU. |
Skupina Zelených/Evropské svobodné aliance | |
Skupina Zelených/Evropské svobodné aliance ve volbách 2019 posílila o 23 křesel a stala se čtvrtou největší frakcí v Evropském parlamentu se 74 poslanci a poslankyněmi z celkem 16 zemí. Nejpočetnější delegací v GREENS/EFA má německá strana Svaz 90/Svaz (25 poslanců). Členy frakce jsou také tři poslanci z české Pirátské strany. Poslanci Zelených/EFA si po volbách do vedení znovuzvolili předsednické duo ve složení Ska Keller za německé zelené a Philippe Lamberts za belgickou stranu Ecolo. Skupina sdružuje poslance z evropských stran zelených a dále poslance stran zastupujících minority a regionální uskupení. V nadcházejícím legislativním období chce frakce prosazovat sociální spravedlnost, vládu práva, lidská práva, svobodný internet, transparentnost, ochranu životního prostředí a mírovou zahraniční politiku. EU by podle GREENS/EFA měla být „více sociální, zelenější a demokratičtější.“ |
Identita a demokracie (ID) | |
Skupina Identita a demokracie, nástupkyně euroskeptické frakce Evropa národů a svobody (ENF), vznikla v červnu 2019 na popud italského ministra vnitra Mattea Salviniho. Oproti ENF frakce o 37 poslanců posílila. V Evropském parlamentu má ID v současné době 73 poslanců a poslankyň z devíti zemí, přičemž nejsilnější italská delegace má 28 poslanců. Do skupiny patří také dva čeští poslanci zvolení za hnutí SPD. Do čela skupiny byl v červnu 2019 zvolen italský poslanec Marco Zanni za italskou stranu Liga. Jádro frakce tvoří poslanci francouzského Národního sdružení (dříve Národní fronta), italské Ligy (dříve Liga severu) a německé Alternativy pro Německo. Skupina zastává silně kritické a odmítavé stanovisko vůči evropskému integračnímu projektu. |
Evropští konzervativci a reformisté (ECR) | |
Politická skupina Evropských konzervativců a reformistů byla založena v roce 2009 odchodem části poslanců EPP v čele s britskými konzervativci, polskou stranou Právo a spravedlnost, českou Občanskou demokratickou stranou a spojením s dalšími subjekty. Ve volbách do EP v květnu 2019 ECR oslabila o 15 křesel. V současnosti má 62 členů pocházejících z celkem 17 členských států a stala se tak druhou nejméně početnou frakcí v EP. Předsednictví frakce společně vykonávají polský poslanec Ryszard Legutko ze strany Právo a spravedlnost a italský poslanec Raffaele Fitto ze strany Fratelli d’Italia. Českou delegaci tvoří čtyři poslanci zvolení za ODS. Frakce se zasazuje o individuální občanské svobody, minimální státní intervencionismus, svobodné podnikání, nízké daně, regulaci přistěhovalectví, či snižování byrokracie EU a její celková reforma. Dále je akcentováno jednoznačné odmítnutí aktivit směřujících k hlubší federalizaci EU a naopak podpora zásady subsidiarity a zachování suverenity národních států. |
Konfederace Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice (GUE/NGL) | |
Frakce GUE/NGL v Evropském parlamentu získala ve volebním období 2019-2024 celkem 41 poslaneckých křesel, přičemž oslabila o 11 křesel a stala se nejmenší frakcí v EP. Skupina čítá zástupce ze 13 členských států Unie. Nejpočetnější jsou delegace španělských, řeckých a francouzských stran (každá 6 poslanců). Ve frakci sedí jedna česká poslankyně, Kateřina Konečná za KSČM. GUE/NGL předsedá německý poslanec Martin Schirdewan za stranu Die Linke. Skupina sdružuje strany nové evropské levice, komunistické strany a skandinávská levicová ekologická uskupení. Její deklarovaným cílem je poskytnout občanům EU lepší pracovní podmínky a vzdělání, dosažení sociální solidarity a spravedlnosti, udržitelný rozvoj, nediskriminace a odpor k militarizaci. |