Valéry Giscard d´Estaing

Středopravicový politik a bývalý prezident Francouzské republiky Valéry Giscard d’Estaing je považován za modernizátora Francie. Na poli evropské integrace je, společně s bývalým spolkovým kancléřem Helmutem Schmidtem, Valéry Giscard d’Estaing spojován s tzv. Evropským měnovým systémem či ustavením Evropské rady.

VýznamníEvropané.Kollertova2020


Politik a bývalý prezident Francouzské republiky se narodil 2. února 1926 v Německém městě Koblenz (spolková země Porýní-Falc). Po absolvování Vysoké školy administrativy (Ecole Nationale d’Administration) začal pracovat ve Všeobecné finanční inspekci (Inspection générale des Finances). V roce 1959 se stal státním tajemníkem pro finance a od roku 1962 do roku 1966 vykonával funkci ministra financí a hospodářství ve vládě Michela Debrého a následně i Georgese Pompidoua. Na post ministra financí a hospodářství byl jmenován opět v roce 1969. Tuto funkci vykonával až do svého zvolení třetím prezidentem páté Francouzské republiky v květnu 1974.

Tento středopravicový politik je považován za modernizátora Francie: mezi nejvýznamnější společenské reformy jeho sedmiletého mandátu patří snížení hranice plnoletosti na 18 let, uzákonění rozvodu na základě oboustranného souhlasu manželů či zákon povolující potraty (tzv. zákon Veil).

Na poli evropské integrace je, společně s Helmutem Schmidtem, Valéry Giscard d’Estaing spojován s tzv. Evropským měnovým systémem či ustavením Evropské rady. V dubnu 1986 stál (rovněž s bývalým spolkovým kancléřem Schmidtem) za zrodem Výboru pro evropskou měnovou unii, který v červenci 1988 vydal doporučení „Akční program“ a jehož závěry byly základem pro práci tzv. Delorsova výboru. Valéry Giscard d’Estaing byl rozhodnutím Evropské rady v Laekenu (prosinec 2001) jmenován předsedou Konventu o budoucnosti Evropy. Výsledkem prací konventu byl Návrh smlouvy o Ústavě pro Evropu. Po neúspěšných referendech ve Francii a Nizozemí nevstoupila ovšem Ústava pro Evropu nikdy v platnost.

Giscard d’Estaing obdržel zlatou medaili Jeana Monneta udělovanou za přispění k prohlubování evropské integrace (2001) a cenu Karla Velikého (2003). V roce 2003 byl zvolen členem Francouzské akademie (Académie française). Mezi jeho nejvýznamnější publikace patří kniha zhodnocující sedmiletý pobyt v Elysejském paláci Deux Français sur trois (1984), či nejnovější Europa – Poslední šance pro Evropu (Europa – La dernière chance pour l’Europe (2014), která je veřejně dostupná (ve francouzštině).

Autor: Euroskop, infografika: Kristina Kollertová