Podle Maastrichtské smlouvy měla být jednotná měna zavedena ve třech etapách. V prvních dvou se slaďovaly přístupy hospodářské politiky a vytvářely institucionální a právní předpoklady nutné pro přijetí eura. Jednotlivé země v neposlední řadě plnily tzv. maastrichtská kritéria konvergence, bez kterých nemohly společnou měnu přijmout.

Vrcholné zasedání Evropské unie v Madridu v prosinci 1995 rozhodlo o jménu nové měny (euro) a na 1. leden 1999 stanovilo start třetí etapy Hospodářské a měnové unie.

Třetí etapa probíhala ve dvou fázích. V letech 1999-2001 existovala jednotná měna pouze v bezhotovostní podobě na účtech. Ostrý start nové evropské měny určily členské státy na 1. leden 2002. V listopadu 1999 se ministři financí zemí EU dohodli, že souběžné přechodné období eura a národních měn bude trvat maximálně dva měsíce.

Vrcholné zasedání Evropské unie v květnu roku 1998 konstatovalo, že kvalifikační kritéria pro euro splnilo 11 zemí Evropské unie (Belgie, Finsko, Francie, Itálie, Irsko, Nizozemsko, Lucembursko, Německo, Portugalsko, Rakousko, Španělsko). Kurzy měn těchto zemí k euru byly ke konci roku 1998 trvale fixovány ve formě přepočítacích koeficientů. Od roku 2001 se k těmto zemím přidalo také Řecko. Mimo Eurozónu zůstaly tři země EU 15 (Velká Británie, Dánsko a Švédsko).

V polovině roku 1998 zahájila činnost Evropská centrální banka (ECB), která řídí měnovou politiku Eurozóny. ECB koordinovala zavedení jednotné měny euro, včetně přípravy oběživa v nové měně. Evropská centrální banka a národní centrální banky všech 27 zemí Evropské unie, které s ní spolupracují, tvoří dohromady Evropský systém centrálních bank.

Třináctým státem EU, který přijal euro pouhé tři roky po vstupu do Evropské unie se stalo Slovinsko. První z nových členských států zavedl euro o půlnoci z 31. prosince 2006 na 1. ledna 2007. O rok později se Eurozóna rozrostla o Maltu a řeckou část Kypru. Počet obyvatel eurozóny se prvním dnem roku 2008 zvýšil o 1,4 milionu na celkových 320 milionů. 1. ledna 2009 rozšířilo Slovensko počet členů Eurozóny na šestnáct. Následně se členskými státy Eurozóny staly též pobaltské republiky – nejprve Estonsko, následně Lotyšsko a Litva. Dne 1. ledna 2023 se pak členem eurozóny stalo Chorvatsko.

Bankovky a mince v euroměně se vyrábějí v národních centrálních bankách Eurozóny. Povolení k jejich tištění a ražbě vydává Evropská centrální banka. Mezinárodní zkratkou pro euro je EUR, jako symbol se používá stylizované řecké písmeno epsilon.

Etapy hospodářské a měnové unie

1990 – počátek 1. etapy Hospodářské a měnové unie

1991 – Evropská rada v Maastrichtu v prosinci přijala principy Smlouvy o Evropské unii

1992 – podpis Smlouvy o Evropské unii a novely Smlouvy o založení Evropského společenství (Maastrichtská smlouva), což vytvořilo právní základ pro Hospodářskou a měnovou unii

1993 – v platnost vstoupila tzv. maastrichtská kritéria konvergence, která musí být splněna, aby se daná země Evropské unie kvalifikovala pro zavedení jednotné měny

1994 – 1. ledna začala 2. etapa HMU, vznik Evropského měnového institutu (EMI) s koordinační úlohou při zavedení jednotné měny

1995 – prosincová Evropská rada v Madridu schválila název pro jednotnou měnu – euro a scénáře pro jeho zavedení

1996 – EMI připravuje Master plan (konkrétní postup) pro zavedení jednotné měny, na který následně navazují národní plány na zavedení eura

1997 – příprava legislativních aktů pro zavedení eura a podkladů pro hodnocení jednotlivých zemí o jejich přípravě na zavedení jednotné měny.

1998 – v květnu Evropská rada rozhodla, kterých 11 zemí vstoupí do eurozóny; v červnu zahájila činnost Evropská centrální banka a ukončil činnost EMI. K 31. prosinci byly kurzy měn 11 zemí budoucí eurozóny trvale navázány na euro (přepočítací koeficienty)

1999 – začala3. etapa HMU, zavedení bezhotovostního eura

2000 – legislativní příprava pro zavedení hotovostního eura, tisk bankovek, ražba mincí; pokračuje i v roce 2001

2001 – od 1. ledna se Řecko stává 12 zemí eurozóny. Evropská centrální banka zveřejňuje ochranné prvky eurobankovek, od září proces tzv. frontloading (předzásobení obchodních bank eurem), od 1. prosince proces tzv. subfrontloading (sekundární předzásobení obchodů eurem, euro může být poskytnuto i do zemí mimo eurozónu). Dne 15. prosinec 2001 byl zahájen prodej speciálních balení euromincí obyvatelstvu (tzv. startovních sad). Do konce roku 2001 nesmí být bankovky v euroměně distribuovány mezi obyvatelstvo.

2002 -1. leden se bankovky a mince v euru se stávají oficiálním platidlem ve 12 zemích EU. V lednu a únoru koexistovaly národní měny a eura, k 28. únoru 2002 byla platnost většiny národních měn ukončena. Od 31. březena již nebyla možnost výměny národních bankovek a mincí.

2007 – 1. ledna se euro se stává oficiálním platidlem ve 13. zemi EU – Slovinsku

2008 -1. ledna je měna euro zavedena jako oficiální platidlo ve 2 dalších státech – Kypru a Maltě

2009 – 1. ledna je měna euro zavedena jako oficiální platidlo na Slovensku

2011 – 1. ledna je měna euro zavedena jako oficiální platidlo v Estonsku

2014 – členem eurozóny se 1. ledna stává Lotyšsko

2015 – členem eurozóny se 1. ledna stává Litva.

2023 – členem eurozóny se 1. ledna stává Chorvatsko.