21.03.2006
Francouzský premiér Dominique de Villepin přešel do ofenzívy. Při setkání s protestujícími studenty odmítl ustoupit od svého plánu na řešení nezaměstnanosti, který umožňuje snadnější propouštění mladých lidí do 26 let.
Francouzský premiér Dominique de Villepin přešel do ofenzívy. Při setkání s protestujícími studenty odmítl ustoupit od svého plánu na řešení nezaměstnanosti, který umožňuje snadnější propouštění mladých lidí do 26 let.
Premiér věří, že plán zbaví firmy obav z přijímání nových zaměstnanců. Doufá, že se tak sníží nezaměstnanost, která mezi mladými lidmi dosahuje dvojnásobku celostátního průměru 9,6 procenta.
Prezident Jacques Chirac se přimlouval za dialog. „Doufám, že diskuse začne nejdříve, jak jen to bude možné,“ citoval jej deník Le Monde.
K tomu je zatím daleko. Odboráři, kteří v sobotu uspořádali statisícové protesty, nechtějí diskutovat o případných úpravách zákona. Chtějí jej zrušit. Včera proto spolu se zástupci studentů ohlásili jednodenní generální stávku, která se má konat v úterý 28. března.
Studenti mají pocit, že plán vytváří ve společnosti kategorii lidí s menšími právy. Odmítají se smířit s představou, že jejich sociální jistoty by měly být menší než ty, na která mají práva jejich rodiče. Sorbonna, ikonické centrum protestů, je plná hesel proti „modernímu otroctví.“
„Mladí Francouzi nehledají svěží inspiraci v zahraničí,“ napsal zpravodaj britského listu Independent. „Cítí hluboké nepřátelství k tomu, co nazývají ultrakapitalismem, anglosaskými nápady či globalizací.“
Protestujícím studentům se zdá, že mohou jedině ztratit své výhody. Třeba vysoké podpory v nezaměstnanosti, krátký pracovní týden či vyhlídky na výhodné důchody. Proto odmítají ustupovat. „Zamítají jakoukoli možnost, která by je vystavila většímu riziku,“ míní politolog Dominique Moisi z Francouzského ústavu pro mezinárodní vztahy.
Pro tuto chvíli převládlo mezi rebely uspokojení. „Ulice znovu zvítězila,“ říkal Antoine Paripou, jeden z protestujících studentů.
Skutečně? Ne každý souhlasil. Mnoho francouzských studentů mělo neodbytný pocit, že se najednou ocitli na špatné straně barikády. „Média neposkytují dostatečný prostor mladým lidem, kteří jsou zásadně proti blokádě Sorbonny,“ uvedla v internetové diskusi studentka Sibille Maigneová.
Ještě méně chápou vehemenci protestujících Francouzů mladí Britové či Němci.
„Kdo by chtěl zaměstnávat tyto násilně protestující studenty, když vůbec nechápou, že více propouštění znamená i více nových pracovních míst?“ podivoval se Peter, jeden z diskutujících čtenářů internetové verze britského Daily Telegraphu.
Zahraniční pozorovatelé obtížně chápou francouzskou vášeň pro masovou rebelii. Mají často pocit, že studenti ve Francii demonstrují zbytečně: jejich práva nejsou ohrožena, zbytečně blokují již tak mělké reformy.
„Nerozumějí tomu, že větší pružnost pracovního trhu jim přinese více míst,“ divila se Diana Furchtgottová-Rothová, americká expertka na zaměstnanost.
Rovnice je podle britských pozorovatelů jednoduchá. Lepší vzdělávací systém ovlivní lepší výkony ekonomiky, která zase umožní větší investice do vzdělávání.
Mladí Britové vědí, že se mohou pro studium na kvalitní škole zadlužit, později splácejí půjčku ze svého platu. V případě kvalitní školy to nebývá problém. „Vysoce kvalifikovaní pracovníci nemívají na trhu práce problém,“ uvedla Furchtgottová-Rothová.
Proto i razance studentských protestů vyplývá více ze všeobecné rozladěnosti než z konkrétního vládního plánu. Univerzitní studenti jsou součástí vzdělávacího systému, který je značně podhodnocen ve srovnání s několika elitními školami. Studenti proto sledují, že jejich šance na trhu práce jsou relativně slabé ve srovnání se špičkovými školami.
Experti OECD radí Francii zaměřit školy na méně abstraktního vzdělávání, posílit soukromé vzdělávání a poskytnout školám větší samostatnost.
Historie protestů
rok 1976
Nejdelší protest francouzských studentů trval od března až do května. Mířil proti poplatkům za další vzdělávání a proti prohlubování nerovnosti mezi univerzitami.
rok 1983
Socialistický premiér Pierre Mauroy rušil zkoušky na výběrové univerzity, protestovali pravicoví studenti na špičkových univerzitách.
rok 1986
Tehdejší premiér Jacques Chirac (současný prezident) chtěl znovu zavést výběrová řízení na školy. Protestovaly statisíce studentů. Zahynul Malik Oussekine, jehož smrt vedla k založení hnutí SOS Racisme.
rok 1995
Studenti protestovali proti omezování výdajů pro univerzity.
rok 2003
Studenti a učitelé protestovali společně proti plánům na reformu důchodového systému a proti plánům na decentralizaci.
říjen 2005
Násilí rozhněvané mládeže ovládlo převážně přistěhovalecká předměstí poté, co dva mladíci zahynuli na útěku před policií na pařížské periférii Clichy-soud-Bois. Zatčeny byly tři tisíce lidí.
Zdroj: Le Monde, Guardian
