03.07.2006
Zděšení z hrůzné vraždy dvou malých sester otřáslo Lutychem i celou Belgií. Vracejí se jí vzpomínky na šokující případ pedofilního vraha Marka Dutrouxe.
Desítky lidí stojí zachmuřeně před policejním zátarasem u lutyšského kostela svatého Jiljí, mnozí jsou v černém nebo mají na rukávu černou pásku. Smutek nedokáže rozptýlit ani dopolední slunce, které prosvítá skrz listy stromů. Ramenatému Belgičanovi s prošedivělými vlasy tečou po tvářích slzy. „Ten, kdo to udělal, nebyl člověk, ale zvíře. Nemůžu tu hrůzu pochopit,“ šeptá a uslzenýma očima sleduje smuteční průvod.
Asi sto smutečních hostů kráčí za černým pohřebním vozem s malou bílou rakví pokrytou kyticemi bílých růží. V rakvi je tělo desetileté Nathalie Mahyové, kterou společně s její o tři roky mladší nevlastní sestrou Stacy Lemmensovou uškrtil dosud neznámý vrah.
Pátrání v přímém přenosu
Zděšení z hrůzného činu otřáslo Lutychem i celou Belgií. Na sobotním pohřbu Nathalie byl šok a znechucení cítit téměř hmatatelně. Na žádost jejího biologického otce Didiera Mahyho byla Nathalie pohřebena při soukromém obřadu. Desítky lidí ale přesto přišly vyjádřit svou soustrast ke kostelu. Pohřeb Stacy má naopak v přímém přenosu dnes sledovat celá země.
Zlomeného Nathalinina otce museli v sobotu za rakví podpírat dva příbuzní. Její matka Catherine Dizierová, která s Mahym už dlouho nežije, jako by byla v jiném světě. Spolužáci malé oběti přinesli k policejním zátarasům květiny, balónky a plyšové medvídky. K dětem i ostatním přihlížejícím se z kostela nesly tóny skladby „Svíčka ve větru“ Eltona Johna.
Jediný podezřelý
Podle některých článků v tisku s ním děti mohly jít, protože ho znaly. Podle jiných pro ně byl naopak zcela neznámou osobou. Pak si lze těžko představit, že by je byl obě sám násilím unesl. V každém případě byl před časem propuštěn z vězení a od té doby se pohyboval zcela volně. Ministryně spravedlnosti Laurette Onkelinxová uznala, že to byla chyba a že devianti tohoto typu by měli být přinejmenším pod soustavnou kontrolou.
Bar U zbrojířů ve čtvrti Saint-Léonard, jedné z nejhorších v Lutychu, si po únosu Nathalie a Stacy získal pochybnou slávu.
Na sloupu opodál pořád visí leták s fotografiemi pohřešovaných. V sobotu po poledni, krátce po pohřbu první z dívek, je bar téměř poloprázdný. Hrstka štamgastů dobře zná rodiče obětí. „Je nám z toho špatně. Ale nemyslím, že Thierry a Catherine udělali chybu. Nemůžete přece pořád držet děti za ruku, hlídat je na každém kroku,“ říká nezaměstnaný Patrice Desmet mezi loky ze sklenice piva.
Pijáci znají ale i hlavního podezřelého Aita Ouda. Chodil totiž s jednou ze zdejších servírek.
„Nevím, jestli to udělal. Ale bylo by divné, kdyby na to byl sám. Podle mě jich bylo víc a jsou stále na svobodě. Bojím se o vlastní dceru,“ říká další z hostů, který se představil jen jako Paul.
Kde se stala chyba?
Autor: Radek Honzák
