17.07.2006
Co spojuje Ligu polských rodin a Slovenskou národní stranu? Politici obou seskupení nemají rádi homosexuály a příslušníky jiných národů. Vadí jim Evropská unie a Romové a vítají vládu pevné ruky.
A své ideje mohou dobře šířit, obě strany totiž v nových vládách mají na starosti ministerstva školství.
Nedávné volby ve střední Evropě proměnily pravo-levou orientaci vlád i pohledy na ekonomické reformy. Nejviditelnější a nejkřiklavější je fakt, že do vlád se dostaly více i méně otevřené nacionalistické strany, které svou ideologií a rétorikou jako by vybočovaly z modernizace a z evropské integrace posledního desetiletí.
Nacionalismus zatím není hrozba. „Nacionalisté na Slovensku nesílí, oni tu vždy byli. Jejich o něco větší zisk souvisí nejspíš s tím, že tu byla u vlády osm let Strana maďarské koalice,“ domnívá se slovenský sociolog Martin Bútora.
Nový slovenský premiér Robert Fico slyší z Evropy za spojení s nacionalisty podstatně tvrdší slova než bratři Kaczynští, kteří vládnou v Polsku a kteří se v minulosti sami nelichotivě vyjadřovali o EU, o Německu či o Rusku. Když do vlády přijali populistickou Sebeobranu a pravicově nacionalistickou Ligu polských rodin, posunuli se sami více do středu. Kritiku nyní sklízejí vůdci Sebeobrany Andrzej Lepper, který nosí kravaty jen v červenobílých národních barvách, a šéf Ligy Roman Giertych, který jako ministr školství chce zavést předmět „výchova k vlastenectví“.
V případě Poláků je silné národní cítění součástí povahy a vyplývá z pohnuté historie. Ale způsob, jakým hájí nová vláda národní zájmy, vzbuzuje rozčarování.
Prezident Lech Kaczynski například nedávno chtěl za satirický článek v německém listě omluvu německé vlády a nejel na summit s německou kancléřkou a francouzským prezidentem. „Německo-polská krize je spíš virtuální záležitost, ale je fakt, že v Berlíně klesá chuť s Poláky něco společně dělat,“ řekl Kai-Olaf Lang z berlínského institutu SWP.
Nacionalismus jako politické téma v západní Evropě v posledních letech body spíše ubíralo. Ve střední Evropě může být jeho oživení známkou únavy z reforem a politiky, jejímž cílem byl ekonomický růst a vstup do EU a NATO
Na druhé straně platí, že například v dubnových volbách v Maďarsku pravice mocně v kampani s nacionalistickými tématy finišovala, ale volby nevyhrála. Vrchol tamní národní politiky byl zhruba před šesti lety, v době, kdy tehdy vládní Fidesz a premiér Viktor Orbán prosadili referendum o udělení občanství Maďarům žijícím v zahraničí. Referendum ale pro nacionalisty skončilo neúspěchem a národní karta od té doby nehraje v maďarské politice tak velkou roli.
„Hranice Maďarska jsou stále živé téma. Ale zatímco Fidesz se dívá do minulosti, socialisté říkají: hovořme raději o budoucnosti,“ říká Attila Ágh, maďarský politolog a rádce premiéra Gyurcsányho.
Fidesz neuspěl ani s tématem ekonomického nacionalismu – tedy větší role státu v hospodářství, zastavení privatizací, ochrana národních šampiónů, které výrazně prosazují bratři Kaczynští a o němž se mluví jako o evropském trendu.
V tomto ohledu Ján Slota nacionalistou není: rád se chlubí, jak do Žiliny, kterou řídí patnáct let jako primátor, přilákal zahraniční investice až z Jižní Koreje. Billboardy nacionalistů kolem silnic u Žiliny proto před letošními volbami doplňovaly i billboardy pouze v korejštině.
Autor: Martin Ehl
