03.05.2008
Britové naznačili v komunálních volbách, že chtějí změnu. Otázka je, jak velkou.
Britský ministerský předseda Gordon Brown má za sebou zatím nejhorší týden své dlouhé politické kariéry. Zdrcující porážka v místních volbách vyvolala spekulace o jeho politické budoucnosti, potvrdila zklamání nad výsledky jeho politiky mezi členy Labouristické strany a voliči, zpochybnila další trvání blairovské koalice voličů z levého křídla a politického středu. Hlavní ale zřejmě je signál z volby londýnského starosty, že voliči opět berou opoziční konzervativce vážně a jsou ochotni zariskovat a dát přednost neprověřenému politikovi před osvědčeným.
I když v médiích se dnes hodně spekuluje o možné snaze některých labouristů Browna svrhnout, většinový názor je, že se to nestane. Pokud by se totiž labouristé sami připravili o vůdce, který nemá jasného nástupce, musely by následovat vnitrostranické volby a ty by za nynější situace znamenaly jistotu, že v příštích parlamentních volbách vyhrají konzervativci. Brown má čas nejméně do podzimní výroční konference strany, aby přesvědčil labouristy a hlavně Británii, že má program, s nímž se ztotožní. Předpokládá se, že přejde do protiútoku během několika dní.
Pokud jde o konkrétní výsledky čtvrtečních místních voleb v Anglii a Walesu, je nutno být velmi opatrný při jejich převodu na celostátní úroveň, i když podle kalkulace listu The Times by stejný výsledek hlasování přinesl v parlamentních volbách konzervativcům nadpoloviční většinu o více než 130 křesel.
Tento týden se nehlasovalo ve Skotsku, Severním Irsku a dokonce ani ne v celé Anglii. Lidé v místních volbách hlasují podle jiných kritérií než v celostátních a například rozhněvaní labourističtí voliči při nich mohou zůstat doma nebo i hlasovat proti své straně, jen aby vyjádřili protest, což by v celostátních volbách zřejmě neudělali. Před čtyřmi lety Brownův předchůdce Tony Blair utrpěl v místních volbách podobnou porážku a hned následující rok vyhrál parlamentní volby s pohodlnou nadpoloviční většinou.
Právě v tom všem je pro Browna velká potíž: pro čtvrteční výsledek neexistuje snadné a jednoznačné vysvětlení, a tudíž neexistuje ani snadná a jednoznačná odpověď. Kromě toho Brown není Blair, při čemž nejde jen o nedostatečné charisma. Zdá se totiž, že konzervativci začali získávat zpět voliče, o které je připravil právě Blair, který dokázal vytvořit a deset let udržet koalici voličů levice a středu, čímž ponechal konzervativcům tak malou část spektra, že se nedokázali postavit na nohy. Není pochyb, že se na výsledku podepsala také celkově nejistá hospodářská situace, zvyšující se ceny energií a potravin, sazby hypoték a Brownovo rozhodnutí zrušit od dubna nejnižší pásmo daně z příjmu, čímž snížil platy těsně před volbami právě nejvěrnějším přívržencům labouristů.
Právě pověst zdatnosti v řízení ekonomiky potvrzovaná celé uplynulé desetiletí stabilním hospodářstvím a zlepšující se životní úrovní byla tím, co labouristům pomohlo vyhrát s Blairem v čele troje parlamentní volby po sobě. Brown osobně je považován za architekta tohoto hospodářského úspěchu, a proto jakékoli otřesy dopadají v očích voličů právě na něj. Pokud by voliči ztratili důvěru v jeho schopnost vést ekonomiku, ztratili by labouristé svou hlavní konkurenční výhodu.
Případná ztráta důvěry v labouristy ale sama o sobě neznamená, že ji získají konzervativci. Dokud byli donedávna obecně považováni za nezvolitelné, jen málokomu vadilo, že většina jejich akcí za nového vedení Davida Camerona je zaměřena hlavně na efekt. S tím, jak se po čtvrtečních volbách zřejmě posunuli na dohled k sídlu premiérů v Downing Street, bude jejich zatím nepříliš rozpracovaná hospodářská politika pod drobnohledem. Budou muset vysvětlovat, jak dokáží splnit sliby, že udrží vládní výdaje pod kontrolou, a při tom zachovají kvalitu státních služeb včetně bezplatného zdravotnictví, současně posílí výdaje na armádu, sníží národní dluh a zruší dědickou daň. Budou muset vyjasnit postoj k Evropské unii. Cameron bude muset voliče přesvědčit, že je nejen zručným taktikem opoziční politiky, ale že mu skutečně mohou svěřit státní pokladnu, zdravotnictví, školství.
A právě zde je klíčová role nového, excentrického a poměrně oblíbeného nového londýnského starosty, konzervativce Borise Johnsona. Podařil se mu husarský kousek a vypudil z úřadu labouristu Kena Livingstona, který dominoval londýnské politice posledních 30 let a který během své dlouhé politické kariéry dokázal přemoci i Margaret Thatcherovou i Tonyho Blaira.
Johnson nyní názorně ukázal, že voliči chtějí změnu a umějí riskovat. Nyní bude muset dokázat, zda se takové riziko vyplatí v podobě zlepšené městské dopravy, životního prostředí, snížení zločinnosti, každodenního provozu mnohamilionové metropole, jednoho z největších dopravních a finančních center světa a pořadatele letních olympijských her v roce 2012. Johnson se tak stal symbolem, který může konzervativcům pomoci do Downing Street anebo jejich naděje dokonale pohřbít.
čtk, oez
