29.05.2008
čtk
Vleklé spory s Řeckem a ekonomika, to jsou hlavní politické otázky, podle kterých se budou rozhodovat makedonští voliči.
Postavení albánské menšiny a spor s Řeckem o název státu, k tomu ještě problémy ekonomického charakteru – to jsou tři základní témata letošních makedonských voleb.
Událostí, která bezprostředně předcházela konci dosavadní konzervativní vlády premiéra Nikoly Gruevského, se stalo dubnové zamítnutí žádosti Makedonie o vstup do NATO. Členství Skopje na zasedání aliance v Bukurešti zablokovalo Řecko, jež se s Makedonií už od jejího vzniku v roce 1991 pře o název země. Podle Atén má totiž na název Makedonie nárok pouze historický region na severu Řecka. Makedonie proto v OSN dosud vystupuje pod provizorním názvem Bývalá jugoslávská republika Makedonie. Diplomatický spor o název země zatím nepřinesl žádné výsledky.
Pozice Gruevského koaličního kabinetu, který vzešel z voleb v červenci 2006, však byla vážně oslabena již před konáním summitu aliance. V polovině března totiž ohlásila Demokratická strana Albánců (DPA), že kvůli neshodám ohledně práv národnostních menšin vládu opustí. Odchodem Albánců vláda ztratila většinu v parlamentu a musela se spolehnout na toleranci ze strany opozice, která přislíbila, že se až do summitu NATO nepokusí kabinet svrhnout.
Po řeckém vetu makedonské žádosti o vstup do aliance požádal premiér parlament o rozpuštění. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že je znechucen bitkami politických stran v parlamentu a že chce urychlit ekonomické reformy. Opoziční sociální demokraté prezidenta Branka Crvenkovského se však postavili proti. Obávali se zhoršení vztahů s Řeckem, které by mohlo zablokovat vstup Makedonie do Evropské unie. Nakonec ale vláda mezi zákonodárci hlasy potřebné pro rozpuštění parlamentu a vypsání nových voleb získala.
Kromě dlouholetého sporu s Řeckem bude podle pozorovatelů velkým tématem letošních voleb ekonomická situace země. V dobách Jugoslávie patřila Makedonie k jejím hospodářsky nejméně rozvinutým částem. Makedonskou ekonomiku rovněž poškodilo řecké obchodní embargo v polovině devadesátých let a povstání Albánců v roce 2001. Obyvatele trápí především vysoká nezaměstnanost, která se oficiálně pohybuje kolem 35 procent. Skopje se zatím rovněž příliš nedaří lákat do země zahraniční kapitál.
Hlavní boj o hlasy voličů se podle výzkumů odehraje mezi dvěma hlavními volebními bloky. Osmnáctičlenné koalici s názvem Pro lepší Makedonii dominuje Gruevského konzervativní Vnitřní makedonská revoluční organizace – Demokratická strana makedonské národní jednoty (VMRO-DPMNE). Jejím vyzyvatelem je volební uskupení Slunce – Koalice pro Evropu, které sdružuje osm stran v čele s opozičním Sociálnědemokratickým svazem Makedonie (SDSM).
Průzkumy dávají největší naději na vítězství VMRO-DPMNE. Premiérova strana se může opřít o popularitu, kterou si získala svou neústupností vůči Aténám při jednáních o názvu země.
O hlasy makedonských Albánců, kteří tvoří asi čtvrtinu populace, se největší měrou asi podělí dva subjekty – Demokratická strana Albánců (DPA) a opoziční Unie pro demokratickou integraci (UDI).
Právě konfrontace mezi stranami zastupujícími albánskou menšinu výrazně poznamenala letošní předvolební kampaň. Dvanáctého května zasáhla dávka z automatické zbraně vůz, kterým jel vůdce UDI Ali Ahmeti. Napadeno bylo rovněž několik stranických sekretariátů. Ahmeti, který zůstal nezraněn, obvinil z pokusu o atentát politické rivaly z Demokratické strany Albánců. Ti však nařčení odmítli.
Volby do jednokomorového Národního shromáždění Makedonské republiky, které má 120 členů, se konají poměrným volebním systémem. V každém ze šesti volebních obvodů, do nichž je země rozdělena, je voleno 20 poslanců. Standardní funkční období parlamentu je čtyřleté.
Autor: oez
