17.08.2008
čtk
Osudy Johanna Georga Grasela, lupiče a vraha z česko-rakouského pomezí, jehož příjmení se na obou stranách stalo synonymem pro darebáky a lumpy, se zabývá nový filmový dokument rakouských tvůrců. Snímek chce vyvrátit v Rakousku zakořeněnou romantickou legendu o „Robinu Hoodovi“ z příhraniční oblasti Waldviertelu a ukázat jeho pravou tvář, napsala včera agentura APA.
Pětadvacetiminutový dokument Wolfganga Schuhmayera a Andrije Puluje, natáčený na autentických místech spojených s Graselovým životem, se zaměřil na životní dráhu tohoto lupiče, který se narodil v roce 1790 u Moravských Budějovic. Na jeho osobnost autoři nahlíží z více hledisek, ať již sociokulturních, či psychologických, čímž chtějí zpochybnit jeho pozitivní pověst u našeho jižního souseda. Podle v Rakousku tradovaných legend byl totiž Grasel, jenž se sám rád označoval jako „fešný Hans-Jörgl“, šlechetným lupičem, který bohatým bral a chudým dával. Rakouští tvůrci ho však chtějí představit jako skutečného profesionálního zločince, jemuž na sociálním postavení jeho obětí pranic nezáleželo, i když při skrývání před spravedlností často nacházel podporu mezi prostým obyvatelstvem. Dokument by se měl podle plánů autorů představit také televizním divákům v České republice a na přípravě jeho české verze již proto spolupracují s moravskými historiky.
Jeden z největších zločinců 19. století německé národnosti spáchal přes 200 těžkých zločinů a léta mistrně unikal spravedlnosti. Graselova banda řádila na Moravě i v Rakousku a proslula nočními pochody o délce i 40 km, kvůli kterým si nikdo nemohl být jist, kde udeří. Jeho oběťmi byli drobní kupci, řemeslníci, mlynáři a sedláci.
Johann Georg se narodil v Nových Syrovicích u Moravských Budějovic 4. dubna 1790 jako syn žebračky a místního rasa, který sám měl problémy se zákonem. Byl prý velmi inteligentní a také paměť měl výtečnou. Číst a psát neuměl, ale hovořil plynně německy i česky. Neuvěřitelně rád prý hazardoval. Nikoliv ovšem v kartách či kostkách, ale svými zbojnickými kousky. Rád se také bavil, obzvláště pak ve společnosti krásných žen. A ty se mu nakonec staly osudnými. Policie totiž tohoto vychytralého zbojníka nemohla dlouho dopadnout. Měnil často jména a úspěšně vyzrával na mnohé nastražené léčky a ani vypsaná odměna 4000 zlatých na jeho hlavu k dopadení nepomohla. Teprve neúnavný policejní agent David Mayer na něj políčil past v podobě Graselovy bývalé milenky. Mohutná rvačka v hostinci, která se odehrála v rakouském Hornu při jeho zatýkání, byla už jen Graselovou labutí písní. Konfident Mayer si poté mohl za své věrné služby otevřít ve Slavonicích výčep piva.
Grasel byl zatčen roku 1815. Tři roky se soud probíral jeho zločiny. Celkově mu jich napočítal 205, z toho osm loupeží, jednu dezerci a jednu vraždu. Ani pláč a lítost jej nezachránila před šibenicí. Když byl roku 1818 popravován na vídeňském náměstí a spatřil dav, který se na něj přišel podívat, prohlásil prý: „Ježíš, tolik lidí.“ To byla jeho poslední slova.
Autor: oez
