31.10.2008
čtk
Ve Španlsku bylo zapotřebí více než 30 let demokracie, aby bylo možno narušit „pakt o mlčení“, který mezi sebou po smrti generalissima Franka uzavřely do té doby proti sobě bojující strany občanské války ve jménu národního usmíření.
Soudce Baltasar Garzón dal první podnět španělské justici, aby se pustila do dlouho odkládaného vyrovnávání se s minulostí. Soudce rozhodl o vyšetřování případů osob zmizelých za občanské války (1936-1939) a za Frankovy diktatury (1939-1975). Podle něho šlo o oběti zločinů proti lidskosti.
Garzón zahájil vyšetřování s cílem lokalizovat a identifikovat více než 100.000 obětí frankistických represí, jejichž ostatky spočívají ve společných hrobech po celé zemi. Asi polovina z nich byla podle historiků bez soudu zastřelena v letech, jež následovala po vítězství nacionalistů.
Tím se soudce rozhodl, v rozporu s názorem prokuratury, postavit proti zákonu o amnestii týkající se tehdejších politických zločinů, jež byla s cílem smířit národ odhlasována dva roky po Frankově smrti, v roce 1977. Toto vyšetřování s nejistou budoucností je poslední odpovědí španělských institucí na dosti nedávné požadavky občanů.
Teprve počátkem tohoto desetiletí zahájila sdružení blízká republikánským obětem diskusi, o níž si moderní Španělsko, prosperující demokracie začleněná do Evropské unie, myslilo, že ji definitivně uzavřelo v době přechodu k demokracii.
A tak zatímco v mnohých obcích zůstávají události tohoto pochmurného období pro četné starší lidi tabu, tato sdružení se stále větší naléhavostí požadovala, aby stát rehabilitoval zapomenuté oběti frankismu.
Tato sdružení, zpočátku bez jakékoli finanční podpory a na základě svědectví, začala otevírat některé společné hroby na okraji silnic a vyzdvihovat ostatky, v jejichž lebkách často bývala velká díra, kterou způsobila střela katů.
Sdružení pro uchování historické paměti (ARMH) vedlo vykopávky jako první a od roku 2000 uskutečnilo většinu ze 4000 exhumací z více než 170 hrobů ve Španělsku.
Právě pod tlakem těchto sdružení socialistická vláda Josého Luise Zapatera, vnuka zastřeleného republikánského aktivisty, schválila v roce 2007 kontroverzní zákon o historické paměti. Cílem tohoto zákona je morálně rehabilitovat republikánské oběti. Zavazuje stát, aby pomáhal při lokalizaci a exhumaci zmizelých, stanoví finanční náhrady pro jejich rodiny a odstranění frankistických symbolů z veřejných budov.
Ukázalo se však, že rány ještě zdaleka nebyly zhojeny. Zákon se rodil v bolestech, extrémní levice vytýkala vládě, že odmítá zrušit výnosy frankistických soudů, které byly pouze prohlášeny za nezákonné. Pravice zase Zapatera obvinila, že zbytečně otevírá rány minulosti.
Autor: Euroskop
