19.07.2009
čtk
Kdyby se bývalý britský premiér Tony Blair a přesvědčený zastánce pevných vztahů se Spojenými státy stal předsedou Evropské unie, mohlo by to povzbudit českého prezidenta Václava Klause a jeho polského kolegu Lecha Kaczyńského, aby překonali svou alergii vůči Lisabonské smlouvě, která funkci šéfa unie předpokládá. Napsal to francouzský provládní deník Le Figaro, podle kterého „je přinejmenším potřeba v to doufat“.
Komentátor listu Pierre Rousselin soudí, že Blair by byl dobrým prezidentem EU, rozhodně efektivnějším než jako zástupce USA, EU, Ruska a OSN pro řešení blízkovýchodní otázky. Zároveň se zamýšlí nad tím, proč s jeho kandidaturou na dvou a půlletou funkci přichází současný britský ministerský předseda Gordon Brown již nyní, když není vůbec ještě jisté, zda Lisabonská smlouva vstoupí v platnost. Nedělá to třeba právě proto, aby nakonec Blair neuspěl, jak to bývá u dlouhodobých kandidatur, proti kterým mají jejich odpůrci čas se připravit? Řevnivost mezi Brownem a Blairem je přece dostatečně známá.
Podobně se například prosadil před pěti lety v čele Evropské komise portugalský expremiér José Manuel Barroso na úkor jeho belgického kolegy Guye Verhofstadta – Londýn tehdy stihl zablokovat původní návrh Paříže a Berlína. Verhofstadt ostatně nedávno oznámkoval Barrosovo dosavadní působení v komisi nedostatečnou.
Podle Le Figaro je zapotřebí schválení Lisabonské smlouvy v opakovaném irském referendu a také podpisu prezidentů České republiky a Polska. Pokud tito státníci ale svůj odpor ke smlouvě nepřekonají včas, nastane katastrofa. Podle odhadů hraničících s jistotou vystřídá totiž v příštím roce Browna v premiérskému úřadě šéf konzervativní opozice David Cameron. Tento euroskeptik slíbil, že až se dostane k moci, uspořádá referendum o smlouvě i v Británii, pokud do té doby nebude ratifikována.
Le Figaro se domnívá, že výběr Brita do čela unie by mohl omezit škody. Tento argument neexistoval, když francouzský prezident Nicolas Sarkozy byl první, kdo nastínil, že by Blair byl dobrým prezidentem Evropské unie. Tehdy to ale vypadalo, že Gordon Brown má jistotu jít ve šlépějích svého předchůdce, napsal list, čímž měl na mysli, že Brownovi labouristé v příštích parlamentních volbách opět zvítězí.
Blair byl často označován za nejvíce proevropského Brita, i když za deset let své vlády nedokázal dostat Británii do srdce Evropy, jak slíbil, nebo prosadit v ostrovní zemi společnou měnu euro. Podle Le Figaro se dá pochybovat, že by dokázal Brity usmířit s bruselskou byrokracií. Ale Cameron představuje takového strašáka, že by mu to mohlo posloužit u hlav států a vlád ostatních zemí EU, které se obávají také přízraku eurofobní Británie.
Podle Le Figaro je dalším možným kandidátem bývalý španělský premiér Felipe González, který je nezpochybnitelně osobností prvního řádu, pokud si Evropa přeje tvář a hlas uznávané všude ve světě. Boj nastane i o funkci viceprezidenta, který bude mít na starosti hlavně mezinárodní vztahy mimo EU. Bude nutné respektovat rovnováhu mezi malými a velkými státy, mezi severem a jihem, levicí a pravicí, uzavírá list.
Autor: Euroskop
