23.08.2009
čtk, Euroskop
Dnes je to přesně 70 let od chvíle, kdy komunistický Sovětský svaz podepsal pakt s nacistickým Německem, jenž dal Stalinovi volnou ruku k zabrání části Polska a pobaltských států v předvečer 2. světové války. Většina světa nyní pakt Molotov-Ribbentrop odsuzuje, ale Rusko se v rámci snahy obnovit něco ze své ztracené sféry vlivu jalo smlouvu z roku 1939 nově bránit, napsala k výročí agentura AP.
Všechno bylo rehabilitováno, protože nyní je to pro Rusko velmi živé téma, říká vojenský analytik Pavel Felgenhauer. Ale s historií to nemá vůbec nic společného, dodává.
Pakt, formálně smlouva o neútočení, byl podepsán 23. srpna 1939 v Moskvě Vjačeslavem Molotovem a Joachimem von Ribbentropem, ministry zahraničí obou zemí. Spolu se zárukou neútočení smlouva obsahovala tajné protokoly, jež rozdělovaly východní Evropu na německou a sovětskou sféru vlivu.
Když Německo vpadlo do Polska, což znamenalo vypuknutí 2. světové války, po pár týdnech tam napochodovala Rudá armáda z východu. Po urvání části Polska Sovětský svaz následně anektoval část Finska, Pobaltí a region Rumunska, jež je dnes Moldavsko.
Nacistická a komunistická propaganda se v rámci snahy získat spojence z pravicového nebo levicového politického spektra snažily líčit jeden druhého jako úhlavního nepřítele. Ve skutečnosti šlo o dva kohouty na jednom smetišti, kteří neváhali dohodnout se na postupu proti společnému nepříteli – liberální západní společnosti. Na snímku z listopadu 1940 ministři zahraničí stalinského Sovětského svazu a hitlerovského Německa Vjačeslav Michajlovič Molotov a Joachim von Ribbentrop. Vzadu za nimi stojí šéf protokolu velvyslanec von Dörnberg. Na orig. snímku byla uvedena poznámka, že Dörneberg má být vyretušován. foto čtk
Molotovův vnuk a jmenovec Vjačeslav Nikonov tvrdí, že jeho dědeček viděl dohodu s nacistickým Německem jako jedinou alternativu poté, co krachlo údajné úsilí o vojenskou dohodu s Británii a Francií.
Sovětská vláda byla přesvědčena, že nacistický útok na Polsko bezprostředně hrozí a potřebovali jsme vědět, kde se Němci zastaví, říká Nikonov. Pakt s Německem také podle jeho názoru získal čas, který Sovětský svaz potřeboval, aby se připravil na válku. Tvrdí také, že dědeček později kritizoval některé aspekty Stalinova vládnutí, a to prý včetně politických čistek, ale pakt s Německem hájil do konce svého života. Říkal, že sovětské vedení udělalo opravdu hodně chyb, litoval mnoha lidských životů, co to stálo, říká Nikonov, jemuž bylo 30, když Molotov v roce 1986 zemřel, a velmi dobře ho znal. Molotov nikdy nepovažoval pak Molotov-Ribbentrop za něco, čeho by měl litovat.
Sovětský svaz oficiálně desetiletí odmítal existenci tajných protokolů. Formálně je přiznal a odsoudil až v roce 1989.
Ale jak se blížilo 70. výročí paktu, někteří ruští historici stupňovali halasnou obranu rozhodnutí Sovětského svazu na rozšíření svého území na úkor svých sousedů. Zahraniční bezpečnostní služba, kdysi součást KGB, zveřejnila knihu z odtajněných zpráv rozvědek, v níž se uvádí, že smlouva s Německem o neútočení i její tajné protokoly byly oprávněné a že měly zásadní význam pro vítězství nad nacisty.
Generál na penzi Lev Sockov, který knihu sestavil, tvrdí, že pakt umožnil Sovětskému svazu posunout své hranice s Německem na západ. To prý znemožnilo, aby se Lotyšsko, Litva a Estonsko staly nástupnickým územím pro útok na Sovětský svaz. Přesto, když nacistické Německo v roce 1941 zaútočilo, veškeré území, které Sovětský svaz paktem získal, bylo během několika málo týdnů ztraceno.
Na konci války ale američtí a britští vedoucí představitelé souhlasili s hranicemi Sovětského svazu, jak byly stanoveny ve smlouvě s Německem. Tak se fakticky obnovily hranice ruského impéria. Spojenci rovněž dovolili Stalinovi, aby rozšířil svou sféru vlivu na většinu střední a východní Evropy.
Nynější pokus ospravedlnit rozporcování Evropy za druhé světové války přichází v době, kdy se Rusko znovu pokouší nastolit své sféry vlivu. Po loňském konfliktu s Gruzií, americkým spojencem, si ruský prezident Dmitrij Medveděv osoboval právo Ruska vojensky zasáhnout v oblastech, které považuje za zónu svých privilegovaných zájmů podél svých hranic. Válka s Gruzií skončila odtržením části gruzínského území, které je nyní pod kontrolou Ruskem podporovaných separatistů.
Ve svém chápání takzvané realpolitiky se Vladimir Putin neliší od linie, kterou stanovil Stalin, říká vojenských analytik Alexander Golts. Vojenská síla rozhoduje všechno a pokud je možnost shrábnout část něčího území, musí se to udělat, napsal Golts v internetovém vydání listu Ježedněvnyj Žurnal.
Moskva trvá na tom, že by měla mít dominantní vliv nad zeměmi, které kdysi byly součástí Sovětského svazu. Ale Washington nadále povzbuzuje ambice Gruzie a Ukrajiny vstoupit do NATO a dal jasně najevo, že nebude tolerovat žádné požadavky na ruskou sféru vlivu v bývalých sovětských republikách, z nichž se staly svrchované státy.
