12.10.2009
čtk
Agentura AFP spekuluje, zda mezi francouzským ministerstvem zahraničí a prezidentským palácem nenarůstá napětí. Na mnohé mise totiž neodjíždějí diplomaté, ale osoby blízké prezidentovi Nicolasi Sarkozymu, což hrozí rozmělněním a oslabením funkce ministra zahraničí. Zainteresovaní to ale popírají, napsala agentura AFP.
Francouzská diplomacie mi neuniká a jsou všechny důvody si gratulovat, že se vrátila na světovou scénu, řekl nedávno ministr zahraničí Bernard Kouchner, když na něho novináři a členové parlamentu dotírali otázkami ohledně jeho role ve vládě.
Chtějí vidět lidi od prezidenta
Po velvyslancích se zvláštním posláním – Michelu Rocardovi pro Arktidu, Jacku Langovi pro Kubu a Severní Koreu – bylo v poslední době vidět několik poradců nebo pracovníků prezidentské kanceláře v Sýrii, Libanonu nebo Číně.
Někteří šéfové státu raději vidí někoho blízkého prezidentovi, protože chtějí některá poselství zaslat přímo, ospravedlňoval se generální tajemník prezidentské kanceláře a prezidentova pravá ruka Claude Guéant po návratu z nové mise v Damašku. Prezidentův zvláštní poradce Henri Guaino byl ve stejné době v Libanonu. Podle expertů souvisí vývoj francouzské diplomacie hlavně se všudypřítomností šéfa státu.
Nicolas Sarkozy si v zahraniční politice počíná stejně jako v politice vnitřní, zasahuje do ní a zblízka na ni dohlíží, shrnul to Pascal Boniface z Institutu pro mezinárodní a strategické vztahy (IRIS). Prezident má tendenci všechno centralizovat. K diplomatům nemá žádnou důvěru, řekl Philippe Moreau-Defarges z Francouzského ústavu mezinárodních vztahů (IFRI).
Ministerstvo – nic se neděje
Quai d’Orsay (ministerstvo zahraničí) otázku bagatelizuje. Francouzská diplomacie je diplomacie v pohybu, aby usnadňovala řešení, poselství přicházejí prostřednictvím kontaktů na všech úrovních, říká se tam.
Bernard Kouchner také poukazuje na svá častá setkání s Guéantem a se Sarkozyho diplomatickým poradcem Jeanem-Davidem Levittem, zaměřená na harmonizaci a vzájemné doplňování jednotlivých kroků. Na jejich misích není prý nic nenormálního, pokud o nich vím, dodává. Guéant říká, že je jen jedna politika – ta prezidentova. Pak nastává dělba práce.
Pokud jde o obnovování kontaktů, ať už jde o Sýrii nebo Čínu, často to fakticky připadá Elysejskému paláci. Když vypukne nějaká krize nebo lidské drama, jako tomu bylo na Srí Lance nebo v Guineji, objevuje se v popředí scény ministr zahraničí, někdy marně, někdy zazáří.
Kouchner: šlověk pro vztahy s veřejností
Nebyl bych pro prezidenta moc zajímavý, kdybych neměl tuto svobodu tónu, řekl Kouchner, přičemž připustil, že mívá se Sarkozym rozpory. Pascal Boniface řekl, že ministr může ovlivňovat definování politiky v Elysejském paláci, jen když má vliv u prezidenta. Podle něho je Kouchner, vynálezce humanitárního vměšování, šéfovi státu užitečný hlavně v této oblasti a díky své populárnosti, a to i když má méně prostoru než jeho předchůdci.
Bernard Kouchner je jakožto člověk levice v konzervativní vládě člověk pro vztahy s veřejností, ne člověk pro administrování, soudí Moreau-Defarges. Zvláštní diplomatické mise jako ve Francii se ve Velké Británii a v Německu nepoužívají. Naopak ve Spojených státech jsou velké záležitosti svěřovány zvláštním vyslancům, čímž se omezuje role ministra zahraničí, už tak zúžená Radou národní bezpečnosti a Bílým domem.
Autor: Euroskop
