Eurotunelem za 15 let cestovalo přes 230 milionů pasažérů

12.11.2009
čtk

První rychlovlak do Paříže pod Lamanšským průlivem vyrazil z londýnského nádraží Waterloo 14. listopadu 1994. Ze dvou spojů denně se postupně stalo několik desítek vlaků pendlujících každý den mezi Londýnem a Evropou. Za 15 let existence tunelu již společnosr Eurostar, která ho provozuje, přepravila přes 230 milionů cestujících. Stavbě tunelu dala v roce 1986 zelenou Dohoda z Canterbury, která poprvé vymezila hranice mezi Británii a Francií na „zemském povrchu“, uprostřed budoucího tunelu.

Eurostar dokázal díky rychlosti porazit v konkurenci letecké dopravce a dosáhl před dvěma lety téměř sedmdesátiprocentního podílu na celkovém počtu cestujících mezi Londýnem a Paříží. Rychlovlaky jsou na 495 kilometrů dlouhé trase rychlejší, navíc cestující odvezou až do center měst. Ekologové ještě přidávají, že ovzduší znečišťují desetkrát méně než letadla.

Náklady na stavbu o 80 procent vyšší

Kromě letadel Eurotunel, který od ostatních dopravců vybírá za použití tunelu poplatky, konkuruje také trajektovým přepravcům. Ve svých nákladních vlacích zvaných Shuttle převáží z jednoho konce tunelu na druhý osobní a nákladní automobily i s cestujícími.

Přepravované nákladní vozy byly na druhé straně již několikrát příčinou požárů. Naposledy v tunelu hořelo loni v září. Nutná oprava, která trvala šest měsíců, a částečné uzavření tunelu pak poškodilo hospodaření firmy.

S téměř 51 kilometry je stavba mezi anglickým Folkestonem a francouzským Calais druhým nejdelším tunelem vedoucím pod vodní hladinou na světě. Rychlovlaky projíždějí v hloubce zhruba 40 metrů, v nejnižším místě ale hloubka dosahuje až 75 metrů.

Společnost Eurostar, která tunel provozuje, se od počátku potýkala s finančními problémy. Způsobilo je překročení plánovaných nákladů až o 80 procent. Zadlužení, které za 12 let existence tunelu dosáhlo asi čtvrt bilionu korun, dovedlo firmu před třemi lety až k bankrotu.

2007 – nový začátek společnosti

Před ním společnost nakonec zachránila restrukturalizace, která snížila zadlužení na polovinu. Firma tak v roce 2007 poprvé v historii dosáhla malého operačního zisku, a loni to již bylo 40 milionů eur (1,1 miliardy korun).

Stejně jako Eurotunel musel zápasit s dluhy, Eurostar na britské straně hned od počátku bojoval s kolejemi. Pojem britská železnice je prý pro obyvatele ostrovní země synonymem veškerého myslitelného selhání. Faktem je, že až do roku 2007 si zde rychlovlaky musely vystačit s normálními kolejemi, a tudíž se podle mnohých nepředstavitelně vlekly. Na francouzském úseku se naopak řítily až třísetkilometrovou rychlostí a doháněly tak čas.

V listopadu 2007 se pak Eurostar podruhé narodil. Byla totiž dokončena rekonstrukce železniční trati na britské straně a otevřena vysokorychlostní, 109 kilometrů dlouhá trať High Speed 1. Zároveň byla koncová stanice v Londýně přesunuta na nákladně opravené nádraží svatého Pankráce. Nová trať zkrátila dobu mezi Londýnem a Paříží na pouhé dvě a čtvrt hodiny. Zrychlila i spoj Londýn-Brusel, na kterou nyní vysokorychlostní vlak TGV potřebuje jen hodinu a 51 minut.

Autor: Euroskop

Sdílet tento příspěvek