30.12.2009
čtk
Boj s dopady hospodářské krize na evropskou ekonomiku a „sžívání“ Evropské unie s Lisabonskou smlouvou o reformě jejího fungování budou patři mezi hlavní úkoly šestiměsíčního španělského předsednictví. Madrid od počátku ledna nahradí u předsednického kormidla bloku Švédsko, jehož působení v této nesnadné roli si vysloužilo z řady stran nemalé uznání.
Španělé to rozhodně nebudou mít lehké. Zdá se sice, že Evropa už má to nejhorší z ekonomické krize za sebou, návrat k normálu však bude podle ekonomů jen pozvolný a nesnadný. Jednou z klíčových výzev, jejichž řešení připadnou ze značné části právě na španělská bedra, bude, jak převést evropské ekonomiky od finančních pomocí a záchranných balíčků států zpět k rozumné rozpočtové politice.
Podle paktu stability a růstu by například rozpočtové deficity neměly přesahovat tři procenta HDP. Paradoxně v případě Španělska, které by k tomuto cíli mělo evropské země pomoci dovést, to ale letos bude podle odhadů až 10 procent. Navíc právě Španělsko se potýká s jednou z nejvyšších nezaměstnaností v bloku, která dosahuje kolem 20 procent.
Snadná nebude španělská role ani vzhledem ke skutečnosti, že Madrid se vlády nad unií ujme v době, kdy se teprve pomalu začíná ukazovat, jak v praxi vykládat Lisabonskou smlouvu o reformě fungování EU. Ta začala platit po složitém schvalování a ratifikaci od prosince, tedy takřka o rok později proti původním plánům. Navíc přináší pro předsednickou zemi dost zásadní změny pro praktické naplňování jejích povinností. Na základě Lisabonu totiž vznikly dvě nové klíčové funkce.
Zaprvé jde o post stálého předsedy Evropské rady, tedy jakéhosi unijního prezidenta, za něhož si země vybraly belgického expremiéra Hermana Van Rompuye. Jeho úkolem bude šéfovat summitům EU. Tuto roli však dosud zastával výhradně premiér předsednické země. Šéfovi španělské vlády Josému Luisi Zapaterovi nicméně prý podle gentlemanské dohody zůstane alespoň předsedání vrcholných schůzek mezi EU a třetími zeměmi.
Vzhledem k tomu, že Madrid chce být v tomto směru dost aktivní a uspořádat kolem 12 summitů, tak na něj také něco zůstane. EU by se měla takto sejít mimo jiné s USA, Kanadou, Ruskem, Japonskem a Pákistánem.
Zahraniční politika bude konec konců další z priorit španělského předsednictví, které by například chtělo prohloubit spolupráci s Latinskou Amerikou. Španělsko bude také pomáhat se vznikem evropské služby vnější akce, neboli unijního diplomatického sboru.
Tomu však bude šéfovat Catherine Ashtonová, ministryně zahraničí EU, což je druhá ze zmiňovaných funkcí, které vznikly na základě Lisabonské smlouvy. I v tomto případě tak zřejmě bude muset být ještě doladěno, co přesně ještě připadá předsednické zemi a co naopak už má plně ve své kompetenci šéfka unijní diplomacie.
Od analytiků zaznívá, že soužití předsednické země s novými funkcemi v EU nemusí být snadné. Španělsko se nevzdá své odpovědnosti, zdůraznil ale připravenost své země čelit všem výše zmíněným výzvám šéf diplomacie Miguel Ángel Moratinos. Madrid tak prý bude činit pilně ale zároveň diskrétně.
Autor: Euroskop
