Petr Placák, EUROSKOP, 6. června 2011
Před Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii v pátek poprvé stanul generál Ratko Mladič. Jeho zatčením a předáním do Haagu Bělehrad odstranil největší překážku v úsilí dosáhnout členství v Evropské unii.
Obžaloba Mladiče mj. viní z genocidy, zločinů proti lidskosti i z válečných zločinů, kterých se měl dopustit jako velitel bosenskosrbských oddílů během války v bývalé Jugoslávii, především při obléhání Sarajeva a při masakru ve Srebrenici, kde bylo v červenci 1995 pod Mladičovým velením povražděno na osm tisíc muslimských mužů a chlapců.
Mladič do soudní síně vešel ve vojenské čepici a zasalutoval. „Celý svět ví, kdo jsem. Jsem generál Ratko Mladič. Bránil jsem svou zemi, teď bráním sebe, prohlásil na úvod. Když mu však soudce chtěl přečíst obvinění, Mladič najednou změkl: „Nechci, abyste mi četli obžalobu. Ani písmenko, ani slovo. Když pak soudce popisoval srebrenický masakr, Mladič kroutil hlavou. „Jsou to obludné řeči, které ani nemůžu pochopit, tvrdil Mladič, prohlásil, že to jsou „hnusná obvinění a že ničemu z toho nerozumí. Před koncem zasedání si vzal Mladić slovo a zdůraznil, že vždy jen bránil svůj národ. „Chci se dožít toho, až budu zase svobodný, dodal.
Mladič, jehož vojáci vyvraždili menší město nevinných a bezbranných civilistů, ovšem nebyl sadista ani zabiják. Byl to obyčejný, normální člověk, důstojník, který se pílí vyšplhal na generálský post, kde ho ovšem „zastihly dějiny. V době rozpadu komunistického panství ve východní polovině Evropy jugoslávské komunistické elity pochopily, že jediná šance, jak se udržet na dosavadních pozicích, je vsadit na nacionalismus.
Je to mezinárodní spiknutí. Bosenskosrbský generál Ratko Mladič se v Haagu zodpovídá ze zločinu genocidy. Foto čtk
Zvrácenou logikou vývoje tak dosud průměrný komunistický důstojník Mladič splnil své historické poslání a stal se „národním hrdinou – jako armádní velitel dokázal to, co hlásali politici a o čem fantazírovala prorežimní média a básnili prorežimní literáti. Ti všichni napsali pro Mladiče roli v nacionalistické tragikomické operetě o velkém Srbsku, kde ústřední postavení hrálo Kosovo – kolébka srbského národa obsazená Muslimy, kteří utlačují Srby. K tomu se přidal pod příkrovem komunistického režimu dřímající etnicko-kulturní rasismus, který na Bosňáky shlížel jako na póvl – na rozdíl od Chorvatů, kteří byli jen nepřítelem.
Cesta k národní katastrofě, odtržení Kosova a k největšímu zločinu v Evropě od dob druhé světové války, který padl na vrub Srbům, tak byla díky těmto novým „národním bardům umetena.
A generál Mladič? Ten k tomu pochopitelně přišel jako slepý k houslím. Necítí sebemenší odpovědnost, což není vůbec originální. Většina z těch, kteří kdysi v rukách drželi veškerou moc a později se měli ze svého podílu na zločinech zodpovídat před soudními tribunály, byla z jejich vlastního pohledu nevinná – ať už se jednalo o nacisty, komunisty, strůjce rwandské genocidy, nebo právě válečné zločince z bývalé Jugoslávie. A co se týká národní katastrofy? Tu přivodilo mezinárodní spiknutí, Amerika, Vatikán a Němci – v širším pojetí Židé, zednáři a jezuité.
Doufejme, že soudci v Haagu budou mít pro Mladičovu roli pochopení a poskytnou generálovi dostatek času, aby mohl o svém dějinném poslání hloubat léta v klidu za zdmi vězení.
Autor: Petr Placák
