10.02.2015
Euroskop
Seznam odborných formací Rady ministrů, jak existují od vstupu Lisabonské smlouvy v platnost.
MEMO: Formace Rady ministrů
Rada Evropské unie, která je na úrovni EU koncipována jako protiváha nadnárodním prvkům reprezentovaným především Komisí a Evropským parlamentem, je – zjednodušeně řečeno – institucí o třech funkčně oddělených „rovinách“. První z nich tvoří Evropská rada, summit hlav států a vlád, druhou Rada ministrů (resp. její odborné formace) a třetí tzv. Coreper, Výbor stálých zástupců.
Od vstupu Lisabonské smlouvy v platnost předsedá Evropské radě stálý předseda Evropské rady, zatímco na nižších úrovních Rady pokračuje institut rotujícího půlročního předsednictví jednotlivých členských států.
Vzhledem k tomu, že stran odborných formací Rady ministrů (tj. druhé „roviny“) existuje řada nejasností, přinášíme na následujících řádcích jejich výčet.
V současnosti existuje deset odborných formací Rady ministrů, byť ještě před několika lety jich bylo šestnáct. K redukci došlo na základě závěrů summitu Evropské rady v Seville 21.-22. června 2002 (resp. jejich přílohy II). Lisabonská smlouva posléze rozdělila Radu pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy na dvě formace.
Rada pro dopravu, telekomunikace a energetiku |
|
Rada pro hospodářské a finanční záležitosti |
|
Rada pro konkurenceschopnost (vnitřní trh, průmysl, výzkum) |
|
Rada pro spravedlnost a vnitřní věci |
|
Rada pro vzdělávání, mládež, kulturu a sport |
|
Rada pro obecné záležitosti |
|
Rada pro zahraniční věci |
|
Rada pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a ochranu spotřebitele |
|
Rada pro zemědělství a rybolov |
|
Rada pro životní prostředí |
Odkazy