Obchodní politika EU se řadí mezi nejdůležitější agendy, které vykonává Evropská unie na základě zadání od členských zemí. Patří mezi výlučné pravomoci Unie, předpisy vztahující se k obchodní problematice tedy přijímá přímo samotná Evropská unie, což platí i v případě uzavírání mezinárodních obchodních dohod. Do oblasti obchodní politiky se řadí například obchod se zbožím a službami, přímé zahraniční investice nebo obchodní aspekty duševního vlastnictví. Tvoří ji však i obchodní dohody s mimounijními zeměmi či členství ve Světové obchodní organizaci, kde EU zastupuje všechny členské země a hovoří tak jedním hlasem.
V posledních letech dochází ke změnám struktury globalizované ekonomiky. Dochází k zavádění protekcionistických opatření ze strany silných aktérů na mezinárodním obchodním poli či využívání obchodních vazeb v politických a diplomatických sporech. Světové ekonomiky se musejí zároveň vypořádat s dopady pandemie covid-19. Tyto změny jsou navíc v posledních měsících v Evropě umocněny rostoucí inflací, energetickou krizí a snahami o implementaci Zelené dohody pro Evropu a digitální transformaci.
Evropská unie reflektovala dopady pandemie covid-19 v nové obchodní strategii, kterou představila v roce 2021 a která má svým důrazem na otevřenost, udržitelnost a asertivitu přispět k hospodářskému oživení EU. Strategie vytyčila tři hlavní cíle obchodní politiky pro nadcházející období: podporu hospodářského růstu a zásadní transformace ekonomiky v souladu s jejími zelenými a digitálními cíli, formování globálních pravidel pro udržitelnější a spravedlivější globalizaci a posílení schopnosti EU prosazovat své zájmy a vymáhat svá práva.
Nové směřování evropské obchodní politiky se stává předmětem diskuze, která je důležitá pro zachování konkurenceschopnosti a odolnosti EU v globální konkurenci. Dá se očekávat, že toto téma nabude ještě v budoucnu na významnosti zejména v souvislosti naplňováním nové obchodní strategie a vyrovnávání se s novými výzvami. Česká republika by si i v kontextu nadcházejícího předsednictví v Radě EU měla k těmto trendům formulovat jasný postoj.
Během debaty Národního konventu o EU se tak zaměříme na tyto dílčí otázky, které definoval odborný garant kulatého stolu, Institut pro evropskou politiku Europeum:
Aktuální trendy mezinárodního obchodu ovlivňující fungování vnitřního trhu EU
Předchozí americká administrativa sledovala v oblasti mezinárodního obchodu výrazně protekcionistický kurz. I stávající Bidenova vláda ponechala v platnosti, ve jménu zabezpečení dodavatelských řetězců, mnoho tarifních opatření, čímž zpochybnila deklarovanou snahu o návrat k volnému obchodu. Mimo to se Čína postupně stává vyspělou ekonomikou založenou na technologiích a výzkumu a čím dál více využívá obchodní vazby v politických a diplomatických sporech se svými partnery. Dopady pandemie se navíc projevily v přístupu EU a jejím konceptu otevřené strategické autonomie, což podtrhuje evropský trend udržení rovnováhy mezi otevřeností a ochranou vnitřního trhu. Měnící se podmínky a trendy v mezinárodních ekonomických vztazích mají mimo jiné za následek fakt, že tradiční nástroje obchodní politiky nejsou již dostatečně účinné. Stávající nástroje EU na to dokáží jen stěží reagovat, a proto přišla Komise se sadou návrhů na obranu vnitřního trhu, resp. evropského obchodního modelu, včetně tzv. „protinátlakového obchodního nástroje“ (Anti- Coercion instrument), který́ by měl EU pomoci čelit prolínání politického a ekonomického vlivu ze strany některých ekonomických rivalů.
Nástroje, které by měla Evropská unie v obchodní politice využívat
Tradičním nástrojem obchodní politiky EU jsou dlouhodobě obchodní a investiční dohody, které umožňují nejen otevírat nové trhy a snižovat celní bariéry, ale rovněž šířit evropské normy a standardy. Pokračující globální snahy v boji s klimatickou změnou se promítají i do ekonomických a obchodních vztahů mezi jednotlivými státy, čímž výrazně ovlivňují dosavadní konsenzus na prioritizaci volného obchodu a ekonomického růstu. EU se tomuto „dilematu“ snaží čelit zahrnutím problematiky udržitelnosti formou kapitol věnovaných obchodu a udržitelnému rozvoji do vlastních obchodních dohod (FTAs) či prostřednictvím nyní diskutovaného nařízení CBAM.
Budoucnost vztahů s evropskými partnery mimo Evropský hospodářský prostor
Je také důležité zabývat se i budoucnosti vztahů s těmito evropskými obchodními partnery. V současnosti se obchod mezi EU a Spojeným královstvím (UK) řídí Dohodou o obchodě a spolupráci, která je více či méně úspěšně implementována, problémy ale přetrvávají především v otázce Severního Irska. Zároveň došlo ke vzniku dodatečných administrativních bariér, které omezují vzájemný obchod i v období pandemie, což vyvolává otázku, zda by nemělo dojít k přehodnocení obchodních vztahů mezi EU a UK tak, aby reflektovaly poslední post-covidovou realitu. Obchodní vztahy EU a jejího čtvrtého nejdůležitějšího partnera – Švýcarska – se zase řídí balíčkem více než 120 obchodních dohod, přesto ale v poslední době dochází k řadě problémů. Jak se EU ke svému partneru postaví, aby nebyly narušeny vzájemné obchodní vztahy?
Debata o obchodní politice EU, jejím nastavení s ohledem na současné trendy a nástroje v mezinárodním obchodu a vlivu na fungování vnitřního trhu Unie je i s ohledem na blížící se předsednictví České republiky v Radě EU důležitá a nezbytná.
Kulatý stůl na téma Teritoriální rozměr vnitřního trhu v globální konkurenci v rámci Národního konventu o EU by měl umožnit zástupcům politických stran a hnutí, poslancům Evropského parlamentu, poslancům a senátorům Parlamentu ČR, zástupcům státní správy, akademické obce, podnikatelů, nevládních organizací a sociálních partnerů diskutovat o takovém nastavení obchodní politiky EU, která by odpovídala zájmům České republiky a zároveň Evropské unii umožňovala hrát významnou roli v globálních obchodních vztazích, zachovala její konkurenceschopnost a také celistvost vnitřního trhu.
