Návrh Evropské komise na reformu správy ekonomických záležitostí má ve svém středu (několikátý) redesign Paktu stability a růstu. Evropská komise navrhuje změnu soustavy pravidel nastavených s cílem konsolidace veřejných rozpočtů a stlačení veřejných dluhů na dlouhodobě udržitelnou úroveň.Kritérium udržitelnosti veřejných financí má být nově naplňováno pomocí upravených postupů pro střednědobé plánování rozpočtové konsolidace na národní úrovni. Na kulatém stole tak budou diskutovány tyto tři otázky:
1.Přináší návrh deklarované zjednodušení, nebo se jedná o spíše posílení komplexity? Je návrh Evropské komise správnou cestou, která povede ke snížení veřejného zadlužení členských států? Posílí navržený systém národních čtyřletých strukturálně-fiskálních plánů, připravovaných spolu s Evropskou komisí a schvalovaných Radou, vůli členských států plnit fiskální cíle? Lze vůbec dosáhnout potřebných vyšších veřejných investic v oblasti zelené a digitální transformace, aniž by byla narušena fiskální udržitelnost ve fiskálním rámci EU?
2.Pomohlo by navrhované zavedení diferenciace přístupu při sledování vysoce zadlužených zemí? Mají být pravidla doplněna o část, která bude jasně upravovat pravidla i pro situaci, když již vysoce zadlužený stát není schopen hradit své závazky (Sovereign debt restructuring mechanism)? Je na místě zohledňovat např. výdaje na obranu nebo aktuální sociální situaci v jednotlivých členských státech?
3.Je česká Národní rozpočtová rada vybavena odpovídajícími kompetencemi a kapacitou, aby plnila všechny požadavky dle čl. 22 návrhu nařízení? Může změna v tvorbě střednědobých plánů rozpočtové konsolidace, kdy budou používány odhady vývoje HDP národních rozpočtových rad, vést k lepšímu plnění cílů Paktu stability či alespoň realističtějšímu zpracování rozpočtových výhledů sloužících pro komunikaci členských států s komisí ohledně plánování rozpočtových konsolidací?
Dle propočtů je jasné, že v případě snižování poměru dluhu vůči HDP z úrovní přesahujících 100 % k úrovni 60 % by si vyžádalo kontinuální úsilí v desítkách let, což přesahuje horizont několika po sobě jdoucích volebních období a očekávatelně i několika hospodářských cyklů. Minulá zkušenost EU je navíc taková, že se naopak část států v nedávné minulosti dostávala a dostává do stavu, kdy již není sama schopna hradit své závazky.
Důležitou roli při sledování vývoje fiskální politiky ve státech EU hrají národní rozpočtové rady. Jejich funkce je dohlížet na dodržování pravidel rozpočtové zodpovědnosti při využívání zdrojů ze státního rozpočtu. V rámci svých aktivit pak také vytvářejí nezávislé výhledy k fiskální politice. Podle výzkumu Evropské fiskální rady byla jedním z problémů střednědobého plánování rozpočtové konsolidace vládami systémová výchylka v predikci růstu HDP. Evropská fiskální rada proto navrhuje, aby tím subjektem, který bude v budoucnu na národní úrovni produkovat odhady vývoje HDP používané následně v konsolidačních programech, již nebyla ministerstva financí, ale aparát nezávislých národních rozpočtových rad.
Celé znění podkladu naleznete zde.
Autor shrnutí: Antonín Nenutil
