Prague Security Studies Institute v březnu uspořádal diskuzi o tom, čeho chce Česká republika dosáhnout ohledně procesu rozšíření Evropské unie na západním Balkánu. Debata byla obzvláště důležitá s ohledem na současnou situaci na Ukrajině i na skutečnost, že Česká republika v červenci přebírá roli předsednické země v Radě EU.
PSSI pozvalo Josefa Zrzaveckého, analytika z oddělení zahraničněpolitických analýz Ministerstva zahraničních věcí, dále Žigu Faktora, vedoucího bruselské pobočky Institutu pro evropskou politiku Europeum, a též Petra Čermáka, vědeckého pracovníka z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy specializujícího se na Kosovo. Ačkoli panelisté nemohli zaručeně předpovědět, co se v souvislosti se západním Balkánem během českého předsednictví bude dít, prezentovali svoje očekávání i naděje s ohledem na rozšíření Evropské unie v prostoru západního Balkánu.
V době zvýšené nestability proces rozšiřování EU a podpora západního Balkánu narazila na kristický bod. Probíhající ruská agrese na Ukrajině přiměla mnoho zemí k tomu, aby naplno otevřely oči vzhledem k nedemokratickému jednání a zvážili pozici Západu, co se týče podpory ne zcela stabilních zemí, jako jsou i země západního Balkánu. Třebaže jsou Spojené státy americké jedním z hlavních politických spojenců některých zemí západního Balkánu, jako je Kosovo, nejsou schopny poskytnout regionu stejné ekonomické příležitosti a zdroje jako Evropská unie. Jelikož závazek Evropské unie k podpoře Balkánu byl a stále je převážně pokládán za sérii nenaplněných slibů, zrak všech aktérů se nyní upíná k České republice a k pozorování toho, jak bude Praha schopna proces rozšiřování EU na západním Balkáně posunout během svého předsedictví. Veřejnost věří, že Česká republika usnadní komunikaci a vyjednávání se zeměmi západního Balkánu, obzvláště uvážíme-li rozporuplné deklarace podpory západnímu Balkánu ze strany některých unijních špiček.
Problémy procesu rozšiřování EU
V posledních několika letech byl podle účastníků debaty bohužel posun v otázce sbližování EU se západním Balkánem nedostatečný a potřebná jednání mezi představiteli regionu a Unie byly zpomaleny. Jakkoli francouzský prezident Emmanuel Macron označil západní Balkán za čelní prioritu francouzského předsednictví, ohledně konkrétní úrovně podpory se nevyjadřoval jasně a připustil, že Evropská unie v současné době nebude přijímat nové členské státy. Je zjevné, že jakékoli kroky, které Francie učiní, budou do velké míry záviset na vývoji situace na Ukrajině a na rozsahu a kapacitě současné agendy, kterou francouzské předsednictví má.
Bývalý český ministr zahraničí prohlásil, že se v Praze během českého předsednictví uskuteční summit Evropské unie o západním Balkánu, během něhož se bude jednat o ambiciózních cílech. Navzdory tomu je ovšem příliš brzy na to, abychom byli schopni s jistotou říct, jaké kroky Praha učiní. Tím spíš, že se jedná o zděděný úkol a geopolitické priority Evropské unie byly zřídkakdy dávány jihovýchodní oblasti. Mnozí experti tvrdí, že existují mezinárodní i vnitrostátní překážky vlivu, jenž může Česká republika jakožto středně velký členský stát EU vyvinout. Jak uvedl Petr Čermák, situace na Ukrajině mezinárodní bariéry, jímž Česko čelí, zhoršuje, neboť omezuje manévrovací prostor. Je beze sporu, že jakýkoli účinek, který Česká republika vyvolá, bude značně záviset na neformální “soft power”, kterou dokáží její představilé vyvinout v rámci procesů nastolování agendy a lobbování.
Čeho může Česká republika dosáhnout?
“Musíme začít být upřímný ohledně evropských vyhlídek zemí západního Balkánu a ohledně toho, co můžeme nabídnout směrem k budoucnosti těchto zemí,” vyzval Žiga Faktor, který poukázal na to, že přístup Evropské unie vedl v posledních letech ve většině zemí západního Balkánu k velké frustraci. Nejdůležitější očekávání podle panelistů představuje naplnění slibu uspořádat v Praze summit mezi zeměmi EU a západního Balkánu. Ač půjde hlavně o symbolický krok, bude významný z hlediska demonstrace podpory po letech stagnace a může otevřít větší prostor pro vyjednávání. Pro Českou republiku má velký význam zprostředkovat na unijní úrovni zásadní debaty o západním Balkánu o to víc, jelikož Švédsko ani Španělsko, jejichž předsednictví budou po českém následovat, nemají k regionu západního Balkánu tak blízký vztah a náklonnost k přijetí zemí z této oblasti do EU. Navíc pokud se francouzskému předsednictví povede překonat bulharské odmítavé stanovisko, Česká republika bude muset připravit konference k projednání dalších kroků týkajících se přístupových procesů mezi EU a Severní Makedonií respektive Albánií.
Odhlédneme-li od optiky debat v rámci EU, je toho více, co může Česká republika učinit, aby podpořila země západního Balkánu a upevnila jejich stabilitu. Žiga Faktor zastává přesvědčeí, že by Evropská unie mohla věnovat větší pozornost pravidelným zprávám o pokroku zemí západního Balkánu, neboť Evropská komise v současnosti podle něj těmto zprávám patřičnou pozornost nevěnuje. Mimoto by mohla Česká republika zahrnout země západního Balkánu do zpráv o právním státu, které se vydávají každý rok, hodnotí situaci v oblasti vlády práva ve všech členských zemích EU. Mohly by se hledat cesty, jak země západního Balkánu zapojit do různorodých evropských iniciativ, které mají za cíl vládu práva posílit. Západní Balkán rovněž potřebuje podporu a pomoc v oblastech energetické transformace a klimatických politik. Jakkoli je naivní se domnívat, že během českého půlročního předsednictví může dojít ke zcela zásadní, dlouhodobé proměně, Josef Zrzavecký pokládá za užitečné zaměřit se na připravování západního Balkánu na výzvy, které budoucnost přinese. Komunikace a spolupráce mezi EU a západním Balkánem samozřejmě představují ten nejefektivnější mechanismus, jak rozšiřování Unie na západním Balkánu určit jasný směr i cíl.
Autor: Jessica Reilly, Euroskop, European Commission Audiovisual Service
