Evropská unie v poslední době platí vysokou cenu za silnou závislost na fosilních palivech z Ruska a dalších nepřátelských států. Přestože přechod k ekologickým zdrojům může snížit závislost Evropy na fosilních palivech, nevyhnutelně povede k novým závislostem na zdrojích. Jak může EU překonat svou závislost na ruských fosilních palivech zároveň si zajistit dostatek zdrojů pro přechod na zelenou energetiku? Je formování těsnějších hospodářských vztahů se sousedními regiony bohatými na zdroje jako je Ukrajina, západní Balkán, či dokonce Afrika životaschopnou strategií? Co budou muset taková spojenectví obsahovat, aby je tyto státy nevnímaly pouze jako neokoloniální pokus Západu o využívání cizích zdrojů bez jakékoli přidané hodnoty?
Na tyto otázky v diskuzním panelu nazvaném „Zelená geoekonomika a evropské sousedství“ hledali odpověď Naser Nuredini, ministr životního prostředí a územního plánování Severní Makedonie, Dirk Buschle, vedoucí katedry evropské energetické politiky na College of Europe a Vessela Tcherneva, zástupkyně ředitele Evropské rady pro zahraniční vztahy a vedoucí sofijské kanceláře ECFR.
Nadcházející zimu pravděpodobně zvládneme, je třeba se ale připravit na zimu příští
Diskuzi zahájila Vessela Tcherneva, jež nejprve představila současnou situaci v Bulharsku, které je ve srovnání se svými sousedy méně závislé na plynu z Ruska. Plyn totiž v zemi tvoří pouze 16% energetického mixu. Pozastavení jeho dodávek pro zemi podle Tchernevy sice byl šok, nemělo ale potenciál vážně ohrozit ekonomiku země. Tcherneva ovšem upozornila, že stejně jako ostatní země v Evropě si Bulharsko uvědomuje, že i když bude tato zima zvladatelná, velké problémy pravděpodobně přinese zima příští.
Na to navázal Dirk Buschle, který pozitivně hodnotil, že Evropa bere současnou krizi vážně a dokázala na ni velmi rychle reagovat. Souhlasil s tím, že je důležité, jak budou evropské snahy krizi řešit pokračovat po této zimě, která pravděpodobně nebude tak kritická jako zimy následující. Zdůraznil, že ve snahách energetickou krizi řešit bude pro Evropu stěžejní to, jak se bude geopoliticky profilovat, a to především ve vztahu ke svým sousedům.
Pro Evropu je nezbytná tvorba „chytrých spojenectví“ se sousedy, postavených na rovnosti
S profilováním Evropy vůči ostatním zemím podle Buschleho souvisí potřeba si přiznat a jednat podle toho, že úplná nezávislost kontinentu na cizích zdrojích je prakticky nedosažitelná. V tomto kontextu zmínil koncept strategické autonomie, který je postaven na schopnosti jednat a ne pouze reagovat a ocenil, že v tomto již Evropská unie činí konkrétní kroky jako například společné nákupy plynu, přijímání nových průmyslových politik nebo snaha lépe koordinovat přístup k vodíku. Nejdůležitější je ovšem podle jeho názoru budování „chytrých spojenectví“ postavených na rovnosti s partnery, a to zejména právě s našimi sousedy.
S důležitostí těchto „chytrých aliancí“ souhlasil i Naser Nuredini, podle nějž je jednou z nich například vztah Evropské unie se Severní Makedonií, který je oboustranně výhodný a potřebný. Uvedl také, že současná krize k tvorbě takovýchto společenství přispívá. Jako příklad uvedl právě Severní Makedonii, která donedávna nebyla propojena s žádným ze svých sousedů, což se nyní výrazně změnilo.
Dirk Buschle k tomu dodal, že je důležité a pro všechny výhodné, aby Evropská unie přistupovala k zemím ve svém sousedství jako ke svým vlastním. Nemusí podle něj ovšem jít pouze o slib jejich přijetí do Unie, ale i o podporu a spolupráci, kterou bude poskytovat ve stejné míře, jako je tomu v případě členských států.
Velkou roli v budoucnu nebudou hrát jen naši nejbližší sousedé, ale i Turecko a globální jih
Jako další klíčové téma Buschle zmínil přerozdělování pomoci, kde na rozdíl od spolupráce s partnery vnímat všechny jako rovné nepřinese výsledky. Naopak je podle něj třeba se zaměřit na nejzranitelnější příjemce. S tím souhlasila Vessela Tcherneva, podle níž by podpora neměla být plošná, ale naopak by měla mířit tam, kde je nejvíce potřeba. To je podle ní spojeno s pojmem „energetická chudoba“, který ovšem zatím není univerzálně definován.
Na závěr Vessela Tcherneva upozornila, že stále důležitější roli bude hrát v budoucnosti Turecko, a to, jak co se týče zemí Západního Balkánu, tak i celé Evropy. Druhou zatím opomíjenou oblastí je pak globální jih a zejména Afrika. Zatím těmto zemím Evropa totiž podle ní nedala politický prostor spolupracovat, na čemž je třeba pracovat.
Naser Nuredini debatu zakončil myšlenkou, že každá krize přináší i příležitosti. I z té současné podle něj tedy můžeme a musíme vyjít silnější.
Autorka: Kristina Hubáčková, Euroskop
Zdroj: Pixabay
