EU věří, že bezpečná, stabilní, udržitelná, mírová a prosperující Arktida je důležitá nejen pro samotnou Arktidu, ale i pro EU a celý svět. Přestože primární odpovědnost za řešení problémů na svém území nesou tzv. arktické státy, mnohé z těchto problémů nerespektují hranice a lze je účinně řešit pouze regionální nebo mnohostrannou spoluprací. Cílem aktualizované politiky EU vůči Arktidě, která byla zveřejněna 13. října 2021, je pomoci zachovat Arktidu jako oblast mírové spolupráce, zpomalit dopady změny klimatu a podpořit udržitelný rozvoj arktických regionů ve prospěch arktických komunit, v neposlední řadě původních obyvatel, a budoucích generací.
Tzv. Arktické státy
Je jich celkem osm, a společně tvoří tzv. Arktickou radu. Arktické státy mají v Arktidě svá území, a jsou tedy správci tohoto regionu. Jejich národní jurisdikce a mezinárodní právo upravují území obklopující Severní ledový oceán a jeho vody. Severní provincie arktických států jsou domovem pro více než čtyři miliony lidí. Jedná se o Kanadu, Dánské království, Finsko, Island, Norsko, Ruskou federaci, Švédsko, a Spojené státy americké. Členskými zeměmi EU jsou z těchto osmi zemí celkem tři: Švédsko, Finsko, a Dánské království (více o nich níže).
EU se připojila k členským státům a klíčovým podobně smýšlejícím partnerům a pozastavila účast Ruska a Běloruska na činnosti různých rámců regionální spolupráce v reakci na bezprecedentní vojenskou agresi Ruska proti Ukrajině a zapojení Běloruska. EU vydala tři společná prohlášení týkající se politiky Severní dimenze, Barentsovy euro-arktické spolupráce a Rady států Baltského moře. EU zastává názor, že je třeba pokračovat ve spolupráci v arktických otázkách s podobně smýšlejícími partnery, v příslušných orgánech a prostřednictvím vhodných kanálů.
Švédsko
Dva nejsevernější kraje, Västerbotten a Norrbotten, jsou definovány jako arktické území Švédska. Tato oblast představuje přibližně třetinu švédského území, ale žije zde jen něco málo přes půl milionu obyvatel – je tedy osídlena řidčeji než jižní části země. Švédsko klade velký důraz na výzkum klimatu v Arktidě. Švédsko předsedalo Arktické radě poprvé v letech 2011-2013. V tomto čase se mu podařilo v norském Tromsø zřídit stálý sekretariát Arktické rady, a přijmout komunikační strategii Arktické rady, jejímž cílem je informovat veřejnost o práci a pokroku Rady. Švédsko usiluje o to, aby Arktida zůstala regionem, kde je napětí v oblasti bezpečnostní politiky nízké, a pro tyto cíle považuje za potřebné posílit Arktickou radu.
Dánsko
Království se skládá ze tří částí – Dánska, Grónska a Faerských ostrovů – a díky Grónsku má centrální polohu jako pobřežní stát v Arktidě. Grónsko i Faerské ostrovy mají dnes rozsáhlou samosprávu. Předsednictví Dánského království v Arktické radě v letech 2009-2011 bylo pro Dánsko, Grónsko a Faerské ostrovy důležitou prioritou.
Finsko
Zatímco finská strategie pro arktický region z roku 2013 definuje celou zemi jako arktickou, téměř třetina území země leží za polárním kruhem v provincii Laponsko. Navzdory své obrovské rozloze je Laponsko řídce osídlené s necelými 180 000 obyvateli, zatímco celkový počet obyvatel Finska přesahuje 5 500 000. Finsko přispělo svými odbornými znalostmi a moderními technologiemi do odvětví, jako je arktické stavebnictví, arktické environmentální technologie a rozvoj arktické infrastruktury, dopravy a plavby v ledových vodách. Sídlí zde také různé arktické výzkumné a vzdělávací programy a instituce.
Další aktivity EU
Evropská komise a grónská vláda v únoru 2023 v grónském Nuuku uspořádali Arktické fórum EU a dialog s původním obyvatelstvem. Akce se zúčastnili vysocí představitelé Evropské komise, Evropské služby pro vnější činnost a vlády Grónska. Fórum EU poskytlo příležitost zhodnotit nedávný vývoj v Arktidě a diskutovat o budoucích výzvách.
Oblasti Arktidy věnuje zvýšenou pozornost i integrovaný vesmírný program EU. Zvýšený námořní provoz v oblasti Arktidy v kombinaci s nepředvídatelnými a extrémními jevy počasí přináší pro lodní dopravu mnoho rizik. Případné pátrací a záchranné operace může usnadnit evropský družicový polohový systém Galileo, který poskytuje uživatelům, včetně pátracích a záchranných týmů, zpřesněné informace o poloze a čase.
Galileo přispívá k úsilí o záchranu životů rychlým předáváním tísňových signálů radiomajáků příslušným posádkám záchranných týmů. Kromě toho poskytuje Galileo jedinečnou službu Return Link Service, která lidem v nouzi umožňuje automaticky potvrdit, že jejich signál zachytili záchranáři první pomoci. Vyhledávací a záchranná služba systému Galileo je plně integrována do systému Cospas-Sarsat, neziskového satelitního pátracího a záchranného systému pro detekci tísňového varování a distribuce informací.
Galileo však není jediným vesmírným programem EU, z něhož má Arktida prospěch. Námořní služba programu Copernicus poskytuje kapitánům lodí a pátracím a záchranným týmům základní údaje o výšce a směru vln a například o přítomnosti mořského ledu. Lodě všech velikostí také spoléhají na přesné určování polohy poskytované systémem Galileo, aby mohly bezpečně proplouvat skrze tyto vzdálené vody.
Arktida a klimatické změny
Změna klimatu, zásadní globální environmentální, sociální a ekonomická výzva, ovlivňuje Arktidu již od 70. let 20. století. Region se otepluje o více než dvojnásobek průměrné globální rychlosti, v zimě ještě více. Změny v Arktidě ovlivňují zbytek světa, mimo jiné prostřednictvím zvyšování hladiny moří a změn počasí ve středních zeměpisných šířkách.
EU je jednou z největších ekonomik, která celosvětově vypouští velké množství skleníkových plynů. Nicméně, podíl EU na emisích skleníkových plynů od roku 1990 klesá. Současná arktická klimatická stopa hospodářství EU byla částečně utvářena politikami EU v posledních třech desetiletích. Politika EU v oblasti klimatu se začala vyvíjet v reakci na první zprávu IPCC a zejména na přijetí Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC) v roce 1992. Současné cíle (z roku 2021) pro rok 2030 jsou snížit emise skleníkových plynů nejméně o 40 % (oproti roku 1990). ), dosáhnout 32% podílu energie z obnovitelných zdrojů a zvýšit energetickou účinnost o 32,5 %.
Také při zmírňování dopadů klimatických změn na arktické životní prostředí hraje důležitou roli vesmírný program EU. Přesná navigace nabízená systémy Galileo a EGNOS pomáhá optimalizovat lodní trasy s cílem snížit emise skleníkových plynů a spotřebu paliva. Zároveň je díky programu Copernicus monitorována řada klíčových klimatických ukazatelů, jako je hladina moře, teplota, proudy a slanost. Tato data pak mohou být použita k rozhodování o globální politice v oblasti klimatu.
Přestože EU jako taková nemá v Arktidě zásadní vliv, její politika napomáhá vývoji regionu, a její členské země, Švédsko, Finsko, a Dánsko, zastávají v regionu velmi důležitou roli.
Autor: Alžběta Frommerová, Eurocentrum Brno
