Jak dnes vnímají Češi a Slováci Evropskou unii? Jak se za posledních 20 let proměnily evropské hodnoty? A je Brusel pro mladý? Tyto a další otázky zazněly během živého natáčení podcastu Tvoříme Evropu, které letos proběhlo na Nové scéně Národního divadla jako součást oslav 17. listopadu. Inspirativní debata přivedla na scénu výjimečné hosty a hostky, kteří se podělili o své názory a zkušenosti. V dnešním článku vám přinášíme doprovodné rozhovory s Arpádem Soltészem, Davidem Klimešem, Barbarou Zmuškovou a Veronikou Capákovou.
.
Jak jsme podle Vás vnímali Evropskou unii před 20 lety?
Arpád Soltész: Myslím si, že sme to vnímali ako miesto s nemeckými autami, japonskou elektronikou, americkými filmami, francúzskými, talianskymi handlami. A tie naozajstné hodnoty – ktoré predstavuje hlavne právny štát, kde pre mňa platia pravidlá až vtedy, keď to pre mňa práve osobne nie je výhodné – to sme nevnímali vôbec, lebo keby sme to vnímali, tak by sme do nej možno vôbec nechceli vstúpiť.
Arpád Soltész je slovenský novinář a publicista, zaměřený na investigativní žurnalistiku, politické glosy a komentáře.
.
David Klimeš: Já si myslím, že na jednu stranu ten vstup představovat takové pomyslné dokončení návratu na Západ nebo návratu do Evropy. A to určitě můžeme najít i v některých projevech Václava Havla a dalších. Na druhou stranu ale možná stále nevíme přesně, jakou roli v tom hrála vize společenského a ekonomického dohánění Rakouska a Německa. Přes všechny krize, které na nás doléhají, ale stále platí havlovské tvrzení, že „na Západě jsme a je na nás, jak dlouho to dokážeme udržet“. Je však také pravda, že ani po těch letech jsme Rakousko a Německo nedohnali. To zřejmě vede k určité skepsi a rozčarování. Hledáme náhražky, které jsou často extrémní, populistické a zaměřené proti Evropské unii. To, s čím jsme se ztotožňovali, totiž nepřišlo úplně na sto procent
A myslíte si, že máme Evropskou unii pořád stejně rádi? Nebo naopak?
David Klimeš: Za mě to není ani tolik o tom, jestli máme EU stále stejně rádi. Ono to tak ani být nemůže, protože za tu dobu proběhl nějaký proces europeizace. Na začátku jsme měli obrovská očekávání, ale je přirozené, že když do Unie skutečně vstoupíte, tento pocit „nadšení“ postupně chladne.
David Klimeš je český novinář, ekonomický komentátor a vysokoškolský pedagog. V roce 2023 se stal výkonným ředitelem Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.
.
Problém je v tom, že po příběhu vstupu do Evropské unie, jednotného trhu a sdílení svobod a bezpečnosti jsme nevytvořili žádný další reformní příběh EU. Nemáme jasnou vizi, co chceme jako Česká republika, případně ve spolupráci se Slovenskem, v Unii prosazovat. Výsledkem takového nového úspěšného příběhu by mohlo být, že občanům jasně ukážeme, co jsme dokázali prosadit a proč je důležité být součástí EU.
Bohužel se tento reformní příběh nepodařilo vytvořit ani v Česku, ani na Slovensku. Myslím, že na Slovensku je tato situace aktuálně ještě výraznější, ale obávám se, že podobný problém hrozí i v České republice.
Arpád Soltész: Ja môžem hovoriť len za Slovensko. Po tom roku ešte nemám Česko tak úplne dobre navnímané. Myslím si, že na Slovensku sa začína stále zrejteľnejšie ukazovať, že Slováci nemajú radi Európsku úniu. Práve preto, lebo im narúša ich tradičné kmeňové klanové spoločenstvo, kde si každý dokáže všetko vybaviť a prináša pravidlá, ktoré sa naozaj takmer nikomu nechce rešpektovať.
Ja celkom rád používam metafory, prirovnania prístupu Slovenska k Európskej únii – ako tá láska Slovenska k Európskej únii ako láska k nejakej záhrade, alebo k záhrade, kde rastie všakovako chutné ovocie. A my na Slovensku máme veľmi radi to ovocie, radi si ním naplníme brucho, ale fakt sa nám tam nechce chodiť niečo okopávať, plieť, hrabať, starať sa o tú záhradu, chrániť ju. Ne sme ochotní sa podielať na nákladoch.
Chceme len konzumovať. A vlastne sme si robili taký cherry picking z Európskej únie, že vyberali sme si to, čo nám chutilo, čo sa nám páčilo, ale odmietali sme sa podielať na čomkoľvek, čo prinášalo nejaké náklady alebo nejaký diskomfort. Veľmi dobrý príklad je, že áno, poprosíme si štruktúrálne fondy, ale neprosíme si vašich migrantov. Tí sú váš problém.
Myslíte si, že se mladá generace zajímá o Evropskou unii?
Barbara Zmušková: Ja hovorím, že na Slovensku je tá mladá generácia podobne rozdelená ako celá krajina. Možno je to pod vplyvom rodičov, ale myslím si, že zhruba polovica ju môže vnímať pozitívne, môže ju vnímať ako niečo, do čoho sa vlastne už narodili a vníma ju vlastne ako súčasť pozitívnu svojho sveta.
Barbara Zmušková je slovenská novinářka a spisovatelka. V současnosti působí jako editorka portálu EURACTIV Slovensko, kde se zaměřuje na témata spojená s právním státem a ekonomikou.
.
Na druhú stranu potom je tam, čo vidím vlastne aj na prieskumoch, že druhá polovica sa spôsobne radikalizuje trochu ešte ďalej. Nepreberá úplne myšlienky možno tých svojich rodičov, ale veľa preberá aj informácie zo sociálnych sietí, z internetu, kde skrsajú možno nejaké tie nepravdivé informácie, vnímajú naozaj aj také konšpiračné zlo. Možno je to aj tým, že mladá generácia viac chce rebelovať.
Mám vyhranené názory, určite na to vplýva aj to, že ešte tá informovanosť tam nie je, samozrejme, pretože nemá aj toľko času navnímať toľko cyklov, napríklad správ, čiže tak.
Veronika Capáková: Mám pocit, že v České republice se mladá generace zajímá o zahraniční politiku, ale evropská politika je pro ni možná méně atraktivní. Například během prezidentských voleb v USA, které probíhaly současně s grilováním eurokomisaře Jozefa Síkely v Evropském parlamentu, bylo vidět, že zájem o dění v Evropské unii je menší než o americkou politiku. Mladé generaci sice EU není lhostejná, ale často ji vnímá jako nepřehlednou a obtížně pochopitelnou.
A je Brusel teda pro mladý?
Veronika Capáková: Řekla bych, že Brusel je pro mladý. Mladá generace si uvědomuje výhody členství v EU, jako je možnost volného cestování, zapojení do programu Erasmus nebo příležitost studovat a pracovat v zahraničí. Tyto benefity jsou tím, co mladí lidé na Evropské unii oceňují.
Veronika Capáková je česká novinářka a studentka žurnalistiky na Karlově univerzitě. V současnosti působí jako redaktorka v Hospodářských novinách. Společně s Kateřinou Gruntovou z Českého rozhlasu tvoří projekt „Novinářky bez přetvářky“, kde na platformách Instagram a TikTok sdílejí postřehy, zajímavosti a zábavné informace ze světa médií.
.
Barbara Zmušková: Myslím si, že Brusel je také rozmanité miesto, keď to berieme ako inštitúcie Európskej únie. Ale skôr môže byť taká širšia otázka, že či je Brusel pre ľudí, čo niekedy tak veľmi nepôsobí, že viac pôsobí, že Brusel je pre uradníkov, Brusel je pre ľudí veľmi politických, ktorých teda baví tá politika vecí verejných. A myslím si, že do toho dosť vstupuje aj to, že ten Brusel nemá toľko kompetencie, ako vlastne teraz. Keď kolegyňa hovorila, že tie voľby v USA…
Keď napriek tomu, že my nemáme prakticky nič spoločné s USA, tak hovorila viac celú planétu, voľby USA, než nejaké procesné veci, dennodenné v Bruseli. Brusel má možno raz za tri roky urobiť také niečo veľké, akože zakáže predaj nových aut so spalovacími motormi, čo naozaj ľudí zaujíma, a má to šance pozmeniť ich životy. Čiže je pre ľudí, je pre mladých do takých mier, ako mu dovolujeme byť.
Celou debatu na toto téma si již brzy budete moci poslechnout v rámci podcastu Tvoříme Evropu.
