Stážista Evropského parlamentu Radim Bílý nám v rozhovoru popsal svou cestu do Bruselu, práci v Generálním ředitelství pro rozpočet i zákulisí výběrového řízení. Jak vypadá jeho běžný den v institucích EU a proč považuje tuto zkušenost za zásadní? To všechno i mnoho dalšího se dočtete v následujících řádcích.

Jak Vás napadlo přihlásit se na stáž do Evropského parlamentu? Co bylo tím impulsem?

Napadlo mě to v den, kdy jsem se dozvěděl negativní výsledek výběrového řízení na NEPT (což je program pro národní experty pracující ve státní správě). Já si opravdu hodně chtěl práci v Bruselu vyzkoušet. Ale upřímně – nedával jsem tomu žádnou naději. V minulosti to opakovaně nevyšlo. Spíš to bylo tak, že jsem chtěl udělat vše, co jsem mohl. A ono to vyšlo.

Čemu se na stáži věnujete? Co je Vaše zaměření?

Na stáži jsem na Generálním ředitelství pro rozpočet (DG Budget) na oddělení Budgetary support unit. Mou hlavní činností je výzkumná práce – tedy píšu dokumenty jako přípravu na projednávání, konference či jednání s externími subjekty. Pracoval jsem také na komplexní analýze rozpočtu EU, která by měla pomoci europoslancům v rozhodování o novém víceletém finančním rámci.

Jak vypadá Váš běžný den? Jaké konkrétní úkoly jsou jeho součástí?

V rámci Evropského parlamentu se dny liší podle toho, jaký je týden. Máme totiž kalendář rozdělený na různě barevné týdny – například červený týden značí plenární jednání ve Štrasburku (kdy je v Bruselu poměrně klid), růžový (kdy jsou výbory a naopak je tu velice rušno, mnohdy ani nestíháme přebíhat z jednoho výboru na druhý, do toho je tu řada side events, na které chceme chodit), fialový (kdy jsou frakční jednání) a náš oblíbený zelený, kdy jsou mimoparlamentní aktivity europoslanců a my máme čas vše dohnat.

Úkoly závisí na zadání ze strany zpravodajů výborů – jsou úkoly, které jsou krátké a jsou hotové během pár minut. Ale většina úkolů je dlouhodobých a spolupracuje na nich několik kolegů napříč unity (například pro nás jsou klíčová data, která nám poskytují analytici).

V čem se samotná stáž nejvíc liší od Vašich očekávání?

Nejvíce se liší v tom, co vše mě tu nechají dělat. Už během výběrového řízení to směřovalo k tomu, že bych mohl dělat i náročnější věci – protože se mě ptali co dělám, jaké mám zkušenosti a zjistili jsme, že to hodně odpovídá tomu, co bych mohl dělat tady. A to se přesně povedlo. Nikdy bych si nemyslel, že budu připravovat podklady pro jednání Evropského parlamentu s US Kongresem nebo že se setkám s Robertou Metsolou a dokonce s ní prohodím pár vět. Takže se to liší hlavně v tom, že jsem opravdu příjemně překvapený, jak skvělé to je. Ale je to hodně o tom, jaký jste a s kým pracujete. Ano, jsou tu i stážisté, kteří toho tolik nemají nebo například zpracovávají jen zápisy z jednání. Ale těm to většinou i vyhovuje.

Jaký je život v Bruselu? Překvapilo Vás něco?

Úžasný! Brusel milujete nebo nesnášíte. Já ho miluju. Pro mě je to město splněných přání – nádherné parky na běhání, čistý vzduch (je dost poznat, že do centra nesmí klasická auta se spalovacími motory), kavárny, muzea. Navíc je to všude blízko – máte to hodinu k moři v Oostende nebo 1,5 hodiny rychlovlakem do Paříže. Je to město multikulturní, které hodně žije. Zároveň ale řada osob (zejména majitelé ubytování) využívají toho, že je tu značná poptávka a nedostatečná nabídka. O Bruselu se říká, že je hodně nebezpečné. Ano, část u vlakových nádraží taková je, ale centrum města a řada dalších městských částí jsou zcela bezpečné – to mě překvapilo nejvíc – že se nemusím tolik bát.

Češi jsou v EU institucích relativně slabě zastoupení. Co myslíte, že by se mělo stát, aby se to změnilo? A jaký je podle Vás pohled na Čechy v evropských institucích?

Nám chybí to, co mají Španělé, Italové nebo Rumuni – dravost, sebevědomí. Proto je jich tu tolik. Oni běžně rozesílají svůj životopis na všechny vedoucí ze všech EU institucí a snaží se někam dostat. A mám pocit, že to my, jako Češi nemáme. Zároveň je u nás dost problém, že se o stážích říká, že jsou pro studenty a že se tu jen kopíruje a vaří kafe a ke klasické práci vás nepustí. Mně je už přes 30, několik let pracuji. A stáž je pro mě to nejlepší, co se mi nyní mohlo stát. Rozšiřuji si obzory, získávám další kontakty, které rozhodně využiji ve své klasické práci.

Zároveň je potřeba zmínit podporu zaměstnavatele a okolí. Můj nadřízený pan ředitel mě naštěstí na stáž pustil a nyní jsem na neplaceném volnu. Takové štěstí každý mít nemusí a vím o lidech, kteří tu nyní jsou a museli podat výpověď (ale ta zkušenost stojí i za to). Dále je to také řešení bytu – abyste se měli kam vrátit a spousta dalšího. Není to jednoduché, ale v dlouhodobém horizontu se to vyplatí. A mám pocit, že řadu osob odradí i toto – že to nechtějí řešit, je to náročné. Důležitá je i podpora okolí – bez toho se neobejdete. Takže velký dík patří všem kolegům a přátelům, co mě podporovali a dělají to i nadále. Pohled na Čechy je myslím značně pozitivní – tedy minimálně co jsem slyšel, tak vždycky si je všichni chválili – jako ty poctivé, znalé, svědomité.

Mimochodem, já jsem vůbec první Čech, co kdy na DG Budget byl – prý tu žádný nikdy nepracoval ani nestážoval. Což pro mě bylo velkým překvapením zjistit – je to jedno z nejdůležitějších generálních ředitelství v celém Evropském parlamentu. Takže se musím o to víc snažit, abych tu neudělal ostudu.

Protože do uzavření přihlášek na stáž do Evropského parlamentu zbývá posledních pár dní, zajímá mě, zda máte nějaké tipy a triky, jak uspět u výběrového řízení?

Být svůj a originální. Nepoužívejte AI pro psaní motivace. Akorát vaši přihlášku kvůli tomu vyhodí. Zkuste tam dát nějaký příklad. Například když se budete hlásit na DG komunikace, tak tam dejte, že jste dělali online kampaň, která byla pro tolik a tolik osob a jaký měla úspěch a klidně i link na ní. Nebo když půjdete do unitu parlamentního výzkumu, tak napište, že jste psali diplomovou práci na dané téma, kterému se oni věnují. Opravdu hodně důležité je, aby váš profil odpovídal dané pozici. A pokud vám to na první pokus nevyjde, nic si z toho hlavně nedělejte a zkuste to za půl roku znovu. Nesetkal jsem se tu s nikým, komu by o vyšlo hned na 1. pokus. I já to zkoušel opakovaně již od vysoké školy. Pokud jsem to správně počítal, tak za těch 13 let jsem to zkoušel 12x. A 13. pokus (po 2roční pauze od přihlašování) byl úspěšný. Opravdu se nenechte odradit neúspěchem.

Samotné výběrové řízení se pak může lišit podle vašeho supervisora. Jsou tu stážisté, kteří měli ve 2. kole jen krátký telefon. A jsou stážisté, kteří měli těch telefonů/videocallů více, včetně odborných otázek. Já si do teď pamatuji, jak jsem byl nervózní právě před tímto – mluvíte s cizím člověkem, anglicky, a ještě se musíte „prodat“. U mě hrozně zabralo si před tím jít popovídat s kolegou a nemyslet na to – nervozita byla naštěstí pryč.

Co podle Vás rozhoduje při výběru kandidáta – zkušenosti, jazyk, motivace?

Štěstí a dobře napsaná přihláška. Musí si vás všimnout. Těch přihlášek vidí desítky, na některé pozice i stovky (v mém případě vím, že to bylo číslo hodně vysoké). Musíte přihláškou zaujmout. V případě Evropského parlamentu nemusíte dokládat jazykový certifikát – vaše jazykové znalosti si ověří během výběrového řízení.

Doporučil byste lidem využít této příležitosti a přihlásit se? Proč? Co Vám to dalo?

Rozhodně! Já bych dal snad i jako povinnost takhle vyjet. Na vysoké škole je hodně oblíbený Erasmus (a díky za to, sám jsem na něm byl). Ale jako pracující máte takové možnosti hodně omezené. Jsem opravdu hodně vděčný, že tu můžu být. Rozšíří vám to obzory – musíte práci, kterou děláte doma denně například dělat jinak. Musíte čerpat informace z jiných zdrojů, musíte jinak psát. Dalo mi to i řadu nových kontaktů – ať je to naprosto úžasná spolupráce s Pražským domem tady v Bruselu (do kterého máme možnost se stážisty zavítat a představit jim tak blíže Českou republiku), se Stálým zastoupením nebo s Čechy, kteří tady již několik let působí ale i dalšími osobami. A kdy se vám podaří vidět u jednoho stolu držitele nobelovky za ekonomii, eurokomisaře a vicepremiéra Lucemburska? Bez stáže bych takové věci nikdy nezažil.

Být v Bruselu a ještě na generálním ředitelství pro rozpočet ve chvíli, kdy se schvaluje nový víceletý finanční rámec se nepodaří každý den. A strašně bych přál každému aby přesně to, co tu zažívám já, tak aby měl možnost také zažít.