Rada EU zastupuje zájmy členských států EU a funguje na mezivládním principu. Je to legislativní a výkonný orgán, který může rozhodovat o všech otázkách integrace. Hlavním sídlem Rady EU je Brusel, především budova Justus Lipsius.

• vykonávání legislativní funkce
• vykonávání rozpočtové funkce
• koordinace hospodářských politik členských států
• podepisování dohod mezi EU a dalšími státy
• rozvíjení Společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU

• Rada pro obecné záležitosti
  (General Affairs Council, GAC)

zajišťuje soudržnost práce v jednotlivých formacích Rady a ve spojení s předsedou Evropské rady a Komisí připravuje zasedání Evropské rady a zajišťuje její návaznost. Rada se zabývá otázkami, které postihují více než jednu z politik Unie, jako například jednání o rozšíření EU, přípravou víceletých finančních rámců nebo institucionálními a administrativními záležitostmi. Volba zástupce je na rozhodnutí členského státu. Zpravidla se účastní ministři zodpovědní za koordinaci evropských agend.

• Rada pro zahraniční věci
  (Foreign Affairs Council, FAC)

koordinuje vnější činnost Unie podle strategických směrů vymezených Evropskou radou a zajišťuje soudržnost vnější činnosti Unie. V její kompetenci je celá vnější činnost Unie, zejména společná zahraniční a bezpečnostní politika, společná obchodní politika, rozvojová spolupráce a humanitární pomoc. Je jedinou formací Rady, pro kterou neplatí rotujucí předsednictví. Jejím předsedou je Vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku volený na pětileté funkční období.

• Rada pro hospodářské a finanční věci
  (Economic and Financial Affairs Council, ECOFIN)

• Rada pro spravedlnost a vnitřní věci
  (Justice and Home Affairs Council, JHA)

se skládá z ministrů spravedlnosti a vnitra, kteří se scházejí zhruba jednou za dva měsíce, aby diskutovali o vývoji a implementaci kooperace a společných politik v těchto sektorech. Oblast spravedlnosti a vnitřních věcí je zřejmě politickou oblastí, na niž měla Lisabonská smlouva největší dopad. Rada nyní přijímá směrnice a nařízení týkající se celé oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí a vykonává tak svou funkci spolutvůrce právních předpisů EU.

• Rada pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a ochranu spotřebitele
  (Employment, Social Policy, Health and Consumer Affairs Council, EPSCO)

se skládá z ministrů odpovědných za zaměstnanost, sociální ochranu, ochranu spotřebitele, zdraví a rovné příležitosti, kteří se setkávají zhruba čtyřikrát ročně. Protože zaměstnanost a sociální ochrana zůstává v kompetencích členských států, Rada pouze stanovuje společné cíle, analyzuje opatření přijatá na národní úrovni apod. Rozhoduje obvykle kvalifikovanou většinou.

• Rada pro konkurenceschopnost
  (Competitiveness Council, COMPET)

byla vytvořena v červnu 2002 sloučením Rady pro vnitřní trh, Rady pro průmysl a Rady pro výzkum. Podle probírané agendy se skládá z ministrů pro průmysl, výzkum atd. Schází se zpravidla pětkrát až šestkrát za rok. Má zajistit jednotný přístup ke zvyšování konkurenceschopnosti a růstu v Evropě. Rozhoduje obvykle kvalifikovanou většinou.

• Rada pro dopravu, telekomunikace a energetiku
  (Transport, Telecommunications and Energy Council, TTE)

byla vytvořena sloučením rad pro tyto tři oblasti v červnu 2002. Přibližně každé dva měsíce se v ní podle projednávané agendy scházejí ministři zodpovědní za dopravu, telekomunikace a energetiku.

• Rada pro zemědělství a rybolov
  (Agriculture and Fisheries Council, AGRIFISH)

se skládá z ministrů zemědělství a rybolovu a z Evropských komisařů odpovědných za zemědělství a rozvoj venkova, rybolov a námořní záležitosti. Rada se zabývá regulací trhů, organizací produkce, zjišťováním dostupných zdrojů, zlepšováním horizontálních struktur a rozvojem venkova. Schází se každý měsíc a rozhoduje zpravidla kvalifikovanou většinou.

• Rada pro životní prostředí
  (Environment Council, ENVI)

se skládá z ministrů životního prostředí, kteří se setkávají zhruba čtyřikrát ročně. Rozhoduje kvalifikovanou většinou spolu s Evropským parlamentem. Zabývá se životním prostředím a racionálním využíváním přírodních zdrojů, podporuje opatření přispívající k mezinárodnímu řešení regionálních i celosvětových environmentálních problémů.

• Rada pro vzdělávání, mládež, kulturu a sport
  (Education, Youth, Culture and Sport Council, EYCS)

se skládá z ministrů zodpovědných za vzdělání, kulturu a mládež, kteří se scházejí zhruba třikrát až čtyřikrát ročně. Obvykle rozhoduje kvalifikovanou většinou (vyjma kulturní záležitosti, kde se rozhoduje jednomyslně) a spolu s Evropským parlamentem. Má přispívat k rozvoji kvality školství, implementaci politik odborné přípravy a rozkvětu kultur členských států. Klade důraz na společné kulturní dědictví, ale zároveň plně respektuje zodpovědnost členských států za stanovení obsahu učiva a odborné přípravy a organizaci systému školství a odborné přípravy, stejně jako jejich národní a regionální kulturní diverzitu.

Pokud se projednává agenda, která spadá pod více ministerstev, může se sejít tzv. JUMBO Rada, která kombinuje více výše popsaných formací. Tato možnost je však využívána jenom zřídka.

• Předsednictví v Radě EU

V předsednictví Rady se členské země střídají po 6 měsících podle předem daného pořadí. V každém kalendářním roce se o něj dělí dvě země – jedna v první části roku (leden – červen) a druhá země v druhé části (červenec – prosinec).

Předsednická země má možnost určovat agendu a priority Rady. Původně předsednictví rotovalo abecedně, následně byly zohledněny i jiné faktory, jako například velikost země, její geografická poloha nebo doba vstupu do Unie. Pro zajištění kontinuity práce Rady EU se v roce 1971 utvořila tzv. trojka, kterou tvořili aktuální předsednická země a země, které Radě předsedají před a po ní.

Každá předsedající země na začátku svého funkčního období předloží Radě EU a Evropskému parlamentu program hlavních cílů (priorit) svého předsednictví. Vedle vlastního půlročního programu existuje ještě „program tří předsednictví“, jehož obsah je určujícím rámcem pro tři po sobě jdoucí předsednické zěmě na období 18-ti měsíců. Poprvé představili společný program Němci společně s Portugalci a Slovinci v roce 2006.

• COREPER (Výbor stálých zástupců)

Nejvýznamnějším spojovacím článkem mezi členskými státy a EU je Výbor stálých zástupců. Tvoří ho stálí zástupci členských států v Bruselu (velvyslanci a jejich zástupci), kteří jsou v úzkém kontaktu s Evropskou komisí i mezi sebou navzájem.

Na půdě COREPERu se připravují a projednávají návrhy, o nichž pak, často již jen formálně, rozhoduje Rada. COREPERu podléhá přibližně 200 pracovních skupin, které se zabývají technickými detaily jednotlivých legislativních návrhů. Dle projednáváné agendy se výbor dělí na dvě formace – COREPER II, který se skládá z velvyslanců a zabývá se např. finanční agendou a COREPER I, složen z nižších diplomatických zástupců a zabývající se např. agendu zemědělství nebo výzkumu.

• Generální sekretariát

Zasedání Rady zajišťuje po technické a administrativní stránce Generální sekretariát. Stará se o přípravu zasedání, vedení protokolu, o tlumočnické a překladatelské služby a zveřejňování dokumentů. Spravuje rozpočet Rady a archívy. Člení se na 7 generálních ředitelství, pět ředitelství a odbor právních služeb. Sídlí v budově Justus Lipsius v Bruselu.

V čele sekretariátu stojí generální tajemník, kterého jmenuje Rada na základě hlasování kvalifikovanou většinou.

• Vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku

Místopředsedou Komise je Vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. Jeho práci podporuje Evropská služba pro vnější činnost, která působí ve spolupráci s diplomatickými službami členských států. Tvoří ji úředníci příslušných útvarů generálního sekretariátu Rady a Komise a personál diplomatických služeb členských států.

Jeho funkce zahrnuje tři úkoly – je zmocněncem Rady pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, předsedou Rady pro zahraniční věci a místopředsedou Evropské komise.

Rozhodování v Radě EU

Akty Rady mají podobu právně závazných nařízení, směrnic, rozhodnutí, dále nezávazných doporučení a stanovisek. V oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky se dále jedná o rozhodnutí, která vymezují akce, které má Unie provést, postoje, jež má Unie zaujmout a podrobnosti provádění těchto akcí a postojů. V rámci své činnosti Rada rovněž přijímá závěry, prohlášení nebo usnesení.

Pokud Rada jedná jako zákonodárce, předkládá jí návrhy Evropské komise. Rada je posuzuje a může je před přijetím upravit. Legislativní akty Unie jsou v širokém spektru otázek přijímány společně Evropským parlamentem řádným nebo zvláštním legislativním postupem. Pokud Rada rozhoduje rámci řádného legislativního postupu, je od roku 2002 (rozhodnutí Evropské rady v Seville) její zasedání přístupné veřejnosti.

V rámci jednotlivých politik smlouvy vymezují případy, ve kterých je při hlasování vyžadována:

• prostá většina – Pro přijetí návrhu musí hlasovat alespoň 14 členů Rady. Používá se většinou u procedurálních otázek.

• jednomyslnost – Každá země má při hlasování jeden hlas, uplatňuje se zde systém veta. Z hlediska tvorby funkční politiky EU méně efektivní (hrozba uplatnění veta). Uplatňuje se hlavně v citlivých otázkách jako je oblast zahraniční politiky, daní, sociálního zabezpečení, společné obrany, jazykových pravidel, policejní spolupráce a oblasti sídel institucí.

• kvalifikovaná většina – Je nejvíce využívaným způsobem hlasování. Postupně vytlačila význam jednomyslného hlasování. Kvalifikované většiny je dosaženo, pokud pro návrh hlasuje 55 % členských států, které zastupují nejméně 65 % celkového počtu obyvatel EU. Tento postup se také označuje jako pravidlo „dvojí většiny“.

Pokud státy s návrhem nesouhlasí, mohou jej zablokovat vytvořením takzvané „blokační menšiny“. Tu musejí tvořit nejméně 4 členské státy, které zastupují více než 35 % obyvatelstva EU.

Zvláštní případy při hlasování kvalifikovanou většinou:

• na hlasování se nepodílejí všichni členové Rady (některé státy mají například udělenou výjimku v určitých oblastech politiky) – Pro schválení návrhu musí hlasovat 55 % zúčastněných členů Rady zastupujících nejméně 65 % obyvatelstva zúčastněných států.

• Rada rozhoduje o návrhu, který nebyl předložen Komisí nebo Vysokým představitelem – K přijetí rozhodnutí je potřeba dosáhnout takzvané „posílené kvalifikované většiny“. S návrhem musí souhlasit nejméně 72 % členů Rady, kteří zastupují nejméně 65 % obyvatelstva EU.

Pokud se stát při hlasování kvalifikovanou většinou zdrží hlasování, považuje se to za hlas proti návrhu. Hlasování se může kdykoli zdržet kterýkoli člen Rady.

Autor: Igor Blahušiak, Euroskop