Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě vznikla v roce 1975 přetvořením z Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě na základě Helsinského aktu. Od té doby asistuje svým členům se zaváděním bezpečnostních opatření, monitoruje bezpečnostní situaci a implementovaní požadovaných opatření, a poskytuje fórum pro řešení sporů a hledání řešení bezpečnostních výzev.

Spektrum hrozeb, kterými se OBSE zabývá, je široké. Vychází z multisektorového pojetí a obsahuje kromě vojenských, také politické, ekonomické, environmentální a sociální rizika. Členská základna čítá 56 členů. Zastoupeny jsou všechny státy EU a další země Evropy, severní Ameriky a střední Asie od „Vancouveru až do Vladivostoku“ (kompletní členská základna). Rozhodnutí jsou přijímána na základě konsenzu a jsou závazná pouze politicky, nikoliv právně. Činnost OBSE vedle členů sleduje 12 států Partnerství pro spolupráci s pozorovatelským statutem.

Vývoj vztahů s EU a jejich formální úprava

Vzhledem k překrývající se členské základně je pochopitelně spolupráce OBSE s EU velmi těsná. Ve Vídni sídlí stálá delegace EU pro mezinárodní organizace, která spolupráci Unie s OBSE denně koordinuje. Blízká spolupráce v prevenci konfliktů na diskuzní i praktické úrovni je ukotvena přímo v Článku 10 Lisabonské smlouvy: EU má „zachovávat mír, předcházet konfliktům a posilovat mezinárodní bezpečnost v souladu s cíli a zásadami Charty Organizace spojených národů, jakož i v souladu se zásadami Helsinského závěrečného aktu a s cíli Pařížské charty.“[1] Až do podpisu Procedurálních pravidel v roce 2006 ovšem nebyly vztahy mezi EU a OBSE formálně upraveny.

Vzájemná spolupráce tak fungovala zejména na základě osvědčených praktik. Takový postup byl umožněn zejména vnímáním Unie ze strany OBSE jako jednotné, ucelené entity. Toto chápání bylo vyjádřeno i podpisem Helsinského aktu tehdejším italským premiérem Morem za Unii v pozici předsedy Rady evropských společenství. Rovněž další klíčové dokumenty OBSE, Pařížská charta a Charta evropské bezpečnosti, byly signovány předsedy Evropské komise J. Delorsem, respektive R. Prodim.

V orgánech OBSE je EU představována delegací státu, aktuálně řídícího předsednictví Evropské Rady (PER). Ve všech rozhodovacích institucích pak má EU samostatné křeslo vedle PER. Pravidelný dialog mezi organizacemi je udržován prostřednictvím pravidelných dialogů na nejrůznějších politických úrovních. Ačkoliv Unie nemůže ze svého rozpočtu přímo přispívat do rozpočtu OBSE, prostřednictvím mimorozpočtových příspěvků se Unie podílí na množství projektů a programů.

Klíčové oblasti spolupráce

Obě organizace vzájemně spolupracují zejména v oblasti prevence a řešení konfliktů. Prioritami EU tak je přispívat ke schopnosti OBSE využívat mechanismy včasného varování, krizového managementu, zlepšení dohledu nad pohybem konvenčních zbraní, ochrany hranic, boje s organizovaným zločinem, a podobně.

Komparativní výhodou OBSE je inkluzivnost organizace a poskytnutí rovné platformy k dialogu pro Rusko a další státy. Zatímco v oblasti ochrany hranic nebo vykonávání misí má Unie větší finanční i kapacitní možnosti, v oblastech jako jaderné odzbrojování nebo boj s transnacionálním zločinem má OBSE díky širší členské základně a vyšší míře nestrannosti větší roli. Na druhé straně, efektivní rozdělení do značné míry funkčně i geograficky se překrývajících organizací, je velkou výzvou pro EU i OBSE do budoucna.

Studie o výzvách ve vztazích EU a OBSE.

[1] Lisabonská smlouva, článek 10a (c).