Současná propojenost světa vede k závislosti na hladkém běhu komplexních obchodních a dodavatelských řetězců. Pokud jsou narušeny, ať už pandemií, ozbrojenými konflikty, přírodními pohromami nebo jinými faktory, vede to k závažným socioekonomickým důsledkům globálního charakteru. Měnící se klima se odehrává v pozadí těchto dílčích krizí.

Pro další kulatý stůl Národního konventu Asociace pro mezinárodní otázky vypracovala jako odborný garant podkladový dokument, v němž se zabývá třemi hlavními otázkami.

Jak nejlépe skloubit a vyvážit snahy o posilování energetické soběstačnosti a bezpečnosti EU, budování odolnosti unijní ekonomiky a naplňování klimatických ambicí EU?

Pojem energetické soběstačnosti se dostal do popředí ve veřejném prostoru po únorové invazi ruských vojsk na Ukrajinu. Jakkoliv někteří volali v této souvislosti po konci Zelené dohody pro Evropu, jiní aktéři vidí tuto dohodu jako součást řešení krize.

Jedním z nejdůležitějších cílů letošního roku se tak v zemích Evropy stalo sladění klimatických cílů a energetické bezpečnosti s ekonomickou odolností a řešením sociálních dopadů. S tím se pojí otázka, jak proměnit stávající ekonomický model směrem k regenerativnímu hospodaření. V zájmu dlouhodobé udržitelnosti by dle některých názorů mělo dojít k úpravě stávajícího ekonomického modelu s cílem silněji akcentovat environmentální a případně sociální kritéria. V takovém případě bude nutné nastavit a kvantifikovat tato kritéria, a také vytvořit robustní transparentní proces sledování jejich naplňování a případné revize.

Jaké jsou možnosti a limity veřejných institucí připravit se a reagovat na projevy klimatické změny, a jak lze jejich akceschopnost zvýšit?

Již nyní je jasné, že Česká republika bude čelit řadě přímých i nepřímých dopadů klimatické krize. Je proto nutné, aby došlo k posílení systémového řešení a lidských zdrojů na půdě vybraných dotčených státních institucí a dalšímu zlepšení koordinace průřezových agend. Zároveň lze konstatovat, že obyvatelé České republiky silně vnímají problém změny klimatu.

Jakými způsoby lze o potřebnosti a adekvátnosti navrhovaných opatření přesvědčit veřejnost včetně soukromého sektoru, a jak ji efektivně zapojit do jejich implementace?

Podle průzkumu se Češi nejvíce obávají zdražování, sucha, znečištění ovzduší a dopadů na stav české krajiny. Také si myslí, že vláda a soukromé firmy nejsou dostatečně zapojeny. Klíčové tedy bude dle autorů podkladového dokumentu informovat českou veřejnost o průběhu zelené transformace – jakou podobu budou opatření mít, na co se mají zaměřovat a jaké dopady budou mít. Komunikace vůči občanům by dle autorů podkladového dokumentu měla zahrnovat nejenom státní, ale i veřejnou správu a rovněž by se mohly zapojit i školy. Veřejnost by měla pak být zapojena do realizace samotných kroků i nad dohledem jejich implementace.

Autorka shrnutí: Adéla Gajdošíková