Kanada je jedním z nejstarších a nejbližších partnerů Evropské unie. Je vlivnou ekonomickou a obchodní mocností a důležitou roli hraje i v oblasti mezinárodní bezpečnosti. O významu Kanady svědčí i její aktivní členství v mnoha mezinárodních organizacích, včetně OECD, WTO, G-8, NATO či OSN.

Historie

Úzké vztahy mezi oběma partnery se začaly vyvíjet již roku 1959, kdy došlo k akreditaci kanadského velvyslance u EHS. Mise zastupující ES v Kanadě byla zřízena až v roce 1976. V průběhu 60. let se ale vzájemné vztahy zároveň nesou ve znamení negativního kanadského postoje směrem k evropskému integračnímu procesu, neboť se začíná uvažovat nad vstupem jejího tradičního a největšího evropského obchodního partnera, Velké Británie, do EHS.

Tehdejší vztahy Kanady a Evropských společenství se vzhledem k závislosti kanadské ekonomiky na USA rozvíjely spíše na bázi mimoekonomické spolupráce (např. mírové využití jaderné energie).

Spolupráce v ekonomické oblasti se plně začala vyvíjet až od 70. let, mj. i v důsledku poklesu vývozů do Británie, kdy si Kanada začala uvědomovat svou závislost na USA, a tedy potřebu diverzifikace exportu.

Formální úprava transatlantických vztahů

K formalizaci ekonomických vztahů mezi ES a Kanadou došlo v roce 1976 podepsáním Rámcové dohody o obchodní a hospodářské spolupráci, jejímž cílem byla podpora vzájemné obchodní výměny, mj. založením Společného výboru pro spolupráci. Na tuto dohodu navázaly i další dokumenty, tvořící právní základ současných vztahů.

Jedná se o Transatlantickou deklaraci z roku 1990 posilující politickou, ekonomickou, kulturní a vědeckou spolupráci (pořádání pravidelných summitů a dialog na ministerské úrovni), o Společnou politickou deklaraci o vztazích Kanady a EU a o Akční plán Kanady a EU z roku 1996 (obojí zde), který specifikuje nástroje rozvíjející kanadsko-evropské vztahy. V roce 2004 pak došlo k uzavření Partnerské agendy EU-Kanada, kterou byla posílena vzájemná spolupráce v oblasti politické, bezpečnostní či v soudnictví.

Vedle zmíněných iniciativ bylo rovněž uzavřeno mnoho sektorových dohod upravujících vzájemnou spolupráci v dílčích oblastech. Příkladem mohou být Dohoda o rybářství (1981), Dohoda zakládající spolupráci ve vysokoškolském vzdělávání a výcviku (1995) či Dohoda o soutěžní politice a právu (1999).

• Ucelený seznam sektorových dohod
• Seznam všech klíčových dokumentů uzavřených mezi EU a Kanadou
  
  

Obchodní spolupráce

Evropská unie je po USA největším obchodním partnerem Kanady, zatímco Kanada zaujímá mezi obchodními partnery EU 11. příčku. Oboustranně nejdůležitějšími obchodními artikly jsou stroje, dopravní zařízení a chemikálie, z Kanady jsou na evropský trh dováženy i suroviny.

Co se týče celkové hodnoty zboží i služeb, jsou vzájemné exporty a importy mezi Kanadou a EU velmi vyrovnané. Významnou roli hrají i kapitálové vztahy mezi oběma partnery - Evropská unie je druhým největším investorem v Kanadě a Kanada zaujímá mezi investory v EU čtvrté místo.

Podrobnější informace o vzájemné obchodní výměně zde.

Výzvy

V současnosti dochází ke značnému upevňování a oživování kanadsko-evropských vztahů. V roce 2009 během summitu v Praze započala vyjednávání Komplexní hospodářské a obchodní dohody (tzv. CETA, Comprehensive Economic and Trade Agreement) s velmi ambiciózním plánem zavést zónu volného obchodu.

Rozdílnosti v celních sazbách stále zůstávají problematickým bodem ve vzájemných vztazích. Po složitých závěrečných jednáních vstoupila CETA v prozatímním režimu v platnost v září 2017. Plně začne platit poté, co ji ratifikují všechny členské státy Unie. Dosud ji ratifikovaly Česko, Estonsko, Dánsko, Chorvatsko, Litva, Lotyšsko, Portugalsko, Malta, Rakousko a Španělsko. Jedná se o nejrozsáhlejší dohodu podobného druhu v kanadské historii.

Dohoda má vytvořit velký trh pro služby, zboží a investice, podpořit hospodářský růst a pomoci vytvářet nová pracovní místa. Dalším stále vyjednávaným dokumentem je také Dohoda o strategickém partnerství (Strategic Partnership Agreement). Dohoda začala být prozatímně prováděna od dubna 2017. Plně začne smlouva platit poté, co ji ratifikují všechny členské státy EU. Cílem dohody je posílit dvoustrannou spolupráci v oblastech, jako je zahraniční politika, udržitelný rozvoj, výzkum a inovace, vzdělávání a kultura, bezpečnost, boj proti terorismu, organizovanému zločinu a kyberkriminalitě.