Strategie ENP z května 2004 uvádí, že cílem ENP je sdílet výhody rozšíření z roku 2004 se zeměmi sousedství posilováním stability, bezpečnosti, blahobytu všech, jichž se to týká. Privilegované vztahy jsou založeny na vzájemných závazcích zejména v oblastech vlády práva, dobrého vládnutí, respektu k lidským právům, včetně práv menšin, prosazování dobrých sousedských vztahů a principů tržního hospodářství a udržitelného rozvoje. Jedním z cílů je i hledání společných závazků v oblasti boje proti terorismu a řešení konfliktů.

EU chce posílit politické i ekonomické vazby se zeměmi, s nimiž přímo nebo blízce sousedí, ale u nichž se nepředpokládá, že by do EU někdy vstoupily. Jde o partnerství založené na sdílených hodnotách, jako jsou demokracie, respekt k lidským právům, právní stát, tržní ekonomika, udržitelný rozvoj, apod. Míra spolupráce ze strany EU je založena na tom, nakolik budou partnerské země tyto hodnoty opravdu sdílet a jak budou postupovat při implementaci plánů a úkolů.

V roce 2011 byla politika sousedství zreformována pod vlivem událostí Arabského jara, kdy došlo zejména k zavedení principu „More for more“, tedy odměn za reformy v partnerských státech.

V roce 2015 došlo v souvislosti s přípravou Globální strategie EU k zahájení dalšího procesu přezkoumání, který vyústil ve formulaci čtyř nových hlavních priorit:

1. Vláda práva, demokracie a lidská práva,

2. Ekonomický rozvoj pro stabilizaci,

3. Bezpečnost

4. Migrace

V následujících letech nabývala na významu poslední ze zmiňovaných priorit. Členské státy EU se shodují na tom, že je potřeba zabránit další nekontrolovatelné vlně ilegální migrace, jakou Evropa zažila v letech 2015 – 2016. Proto důležitost spolupráce s partnerskými zeměmi v této oblasti nabývá na důležitosti i intenzitě.

Na koho se politika sousedství vztahuje?

Tato politika se netýká členů Evropského sdružení volného obchodu (ESVO), kandidátských zemí či těch, kteří se v budoucnu mohou stát kandidáty. Zahrnuje přímé sousedy Unie po jejím rozšíření. Mezi partnerské země se řadí 16 z nejbližších východních a jižních sousedů. Mezi jižní sousedy se řadí Alžírsko, Egypt, Izrael, Jordánsko, Libanon, Libye, Maroko, Palestina, Sýrie a Tunisko.  Mezi východní sousedy patří: Arménie, Ázerbájdžán, Bělorusko (Bělorusko v červnu 2021 oznámilo, že pozastavuje svou účast v rámci Východního partnerství, které tvoří součást ENP), Gruzie, Moldavsko a Ukrajina. 

Většina z výše uvedených států má již plné členství na základě akčních plánů. Výjimky tvoří Libye a Sýrie, které zůstávají zatím mimo většinu struktur ENP a kvůli negativnímu politickému vývoji v těchto zemích momentálně neprobíhají jednání o jejich hlubším zapojení do ENP. ENP je doplněna o regionální a mnohostranné iniciativy.

Principy fungování sousedské politiky

V první fázi Komise vypracovává zprávy týkající se jednotlivých zemí, kde zhodnotí politickou a ekonomickou situaci a stanoví priority spolupráce. Zprávy jsou pak předloženy Radě, která rozhodne, jestli je možné postoupit k dalšímu kroku. Tím je vypracování Akčního plánu, hlavního operačního nástroje Politiky sousedství. Komise spolupracuje s danou zemí, aby plán reflektoval potřeby, možnosti a zájmy tohoto státu i EU.

Akční plány pro všechny země obsahují stejné kapitoly (politický dialog a reformy; ekonomická a sociální spolupráce a rozvoj; otázky obchodu a tržní reformy; spolupráce v oblasti spravedlnosti, bezpečnosti a svobody; sektorální otázky a lidské zdroje), jejich obsah se ale liší. Priority jsou stanoveny v krátkodobém a střednědobém horizontu 3-5 let. Každoročně jsou vydávány hodnotící zprávy o pokroku týkající se jednotlivých zemí.

Nástroje evropské politiky sousedství

Hlavním nástroje politiky EU vůči jejím sousedům jsou dvoustranné akční plány, které vypracovává společně s každým z nich na období tří až pěti let. Společné akční plány má v současné době 12 zemí z evropského sousedství, dohoda zatím neproběhla s Libyí, Sýrií a Běloruskem.

Akční plány vycházejí z již uzavřených bilaterálních dohod, jako jsou dohody o přidružení nebo o partnerství a spolupráci, a měly by být přizpůsobeny odlišnému postavení a zájmům jednotlivých partnerů. Samotné cíle akčních plánů pak usilují o rozvoj demokratických, sociálně spravedlivých společností podporujících začlenění, prosazování hospodářské integrace a zlepšení přeshraničního pohybu osob.

Nástrojem k prosazování přístupu na trh jsou komplexní dohody o volném obchodu (DCFTA) mezi EU a třemi státy, které ratifikovaly Asociační dohodu s EU. Těmito státy jsou v současné době Gruzie, Moldavsko a Ukrajina. V rámci této dohody státy využívají volného pohybu čtyř svobod: volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu. Volný pohyb se však vztahuje pouze na bezvízový režim pro krátkodobé pobyty na území EU po dobu nejdéle 90 dnů.

Financování evropské politiky sousedství

Nový nástroj pro sousedství a rozvojovou a mezinárodní spolupráci – Globální Evropa (NDICI) tvoří rámec pro spolupráci EU na období 2021–2027. Přístup nástroje zahrnuje grantové financování i kombinaci grantů s půjčkami od evropských a mezinárodních finančních institucí. S celkovou alokací 79,5 miliardy eur v běžných cenách nástroj pokrývá spolupráci EU se zeměmi sousedícími s EU, Afrikou, Asií, Amerikou, Tichomořím a Karibikem. Kromě zaměření na udržitelný rozvoj bude Globální Evropa podporovat klíčové tematické aspekty vnější politiky EU, včetně programů na podporu lidských práv, demokracie a občanské společnosti. Finanční prostředky z tohoto nástroje jsou rovněž určeny na řešení globálních problémů, včetně změny klimatu, migrace, míru a stability, jakož i na spolupráci se strategickými partnery a podporu vlastních zahraničněpolitických iniciativ EU. V Rámci tohoto nástroje je dedikováno 10 % z celkového rozpočtu na zmírňování příčin migrace a migrační management.

K financování evropské politiky sousedství jsou využívány i jiné nástroje a programy, jako je nástroj sousedství pro občanskou společnost. Komise kromě toho poskytuje finanční podporu partnerům ve formě grantů, Evropská investiční banka a Evropská banka pro obnovu a rozvoj tuto pomoc doplňují prostřednictvím úvěrů.

V předchozích obdobích byly využívány jiné finanční nástroje, které se postupně byly revidovány a aktualizovány. Pro období 2014–2020 byly finanční prostředky pro ENP čerpány prostřednictvím Evropského nástroje sousedství – The European Neighbourhood Instrument (ENI). ENP disponovala částkou 15,4 miliardy eur. Částka tedy překročila objem finančních prostředků, kterými ENPI (finanční nástroj pro období 2007-2013) disponovala v předchozím rozpočtovém období. Novinkou ENI byla větší flexibilita a rychlost procesu programování, na které staví aktuální nástroj financování NDICI- Globe Europe. Rozpočtové období 2007–2013 bylo financováno prostřednictvím European Neighbourhood and Partnership Instrument (ENPI), kdy bylo k dispozici necelých 12 miliard eur. ENI nahradilo ENPI, který dříve nahradil dva regionální finanční instrumenty, které fungovaly do konce roku 2006 – MEDA a TACIS. V rámci rozpočtového období 2000-2006 bylo v rámci MEDA uvolněno 5,35 miliard eur a v rámci TACIS 3,14 miliard eur. Další významné prostředky tvořily půjčky Evropské investiční banky.

Právní základ

Článek 8 Smlouvy o Evropské unii. hlava V SEU (vnější činnost) a články 206–207 (obchod) a články 216–219 (mezinárodní dohody) Smlouvy o fungování Evropské unie

Budoucnost politiky sousedství 

V květnu 2017 zveřejnily ESVČ a Komise zprávu o provádění revidované EPS. Tato zpráva poukázala na flexibilnější a citlivější spolupráci EU s partnery v rámci EPS a na účinnější využívání zdrojů. V březnu 2019 přijal Parlament usnesení o období po arabském jaru: další postup pro oblast Blízkého východu a severní Afriky, v němž uznal určitý demokratický posun v tomto regionu, avšak rovněž vyzval k dalším hospodářským, demokratickým a sociálním reformám. V červnu 2020 přijal Parlament doporučení, v němž vyzývá k „trvalému vysílání impulsů k účinné spolupráci, intenzivnímu dialogu a úzkému partnerství v rámci Východního partnerství“.

V březnu 2020 Komise a vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, místopředseda Komise, vydali společné sdělení s názvem „Politika Východního partnerství po roce 2020: posílení odolnosti – východní partnerství, které je přínosné pro všechny“. Tento dokument zdůrazňuje pět dlouhodobých politických cílů pro další spolupráci:

• partnerství, které tvoří: EU a partnerské země budou spolupracovat na vytvoření odolných, udržitelných a vzájemně integrovaných ekonomik,

• partnerství, které chrání: EU a partnerské země obnoví svůj závazek dodržovat základní zásady tohoto partnerství, jimiž jsou zejména odpovědné instituce, právní stát a bezpečnost,

• ekologické partnerství: EU a partnerské země budou spolupracovat na stabilní a udržitelné budoucnosti,

• partnerství, které propojuje: EU bude dále investovat do digitální transformace partnerských zemí a zaměří se na rozšíření přínosů digitálního jednotného trhu,

• partnerství, které posiluje možnosti: EU a partnerské země budou spolupracovat na budování odolných, spravedlivých a inkluzivních společností.

Hlavním cílem Východního partnerství je „urychlit politické přidružení a prohloubit hospodářskou integraci“ mezi EU a jejími východními sousedy. Míra integrace a spolupráce odráží odhodlání jednotlivých partnerských zemí dodržovat evropské hodnoty, normy a struktury a pokrok dosažený v tomto směru. Cílem tohoto partnerství je prosazovat demokracii a řádnou veřejnou správu, posílit energetickou bezpečnost, podpořit odvětvové reformy (včetně ochrany životního prostředí), podnítit kontakty mezi lidmi, podpořit hospodářský a společenský rozvoj a poskytnout dodatečné financování projektů s cílem snížit sociálně-ekonomické nerovnosti a zvýšit stabilitu.

Společné sdělení o obnoveném partnerství se zeměmi jižního sousedství: nová agenda pro Středomoří a doprovodný investiční plán pro země jižního sousedství, který zveřejnila Komise v únoru 2021 a který přijala Evropská rada v dubnu 2021, se zaměřují na stanovení obnovené agendy pro nové zahájení a posílení strategického partnerství mezi Evropskou unií a jejími partnery v jižním sousedství.