Lidská práva

Ochrana lidských práv a svobod je důležitou součástí všech politik EU dovnitř i navenek. Důraz na tuto oblast v počátcích evropské integrace je logický – zakladatelé Společenství poznali na vlastní kůži Evropu, která tato práva nerespektovala.

Základní práva jsou zaručena jak na vnitrostátní úrovni ústavami jednotlivých členských zemí EU, tak na úrovni evropské Listinou základních práv. V ochraně lidských práv se angažují všechny orgány EU: Komise, Evropský parlament i Rada. Základním dokumentem je Listina základních práv, která:

obsahuje všechna základní práva, která jsou závazná pro všechny orgány i instituce EU,
musí být dodržována jednotlivými státy při provádění legislativy EU.

Klíčové hodnoty, na nichž je Unie založena, jsou zakotveny v článku 2 Smlouvy o Evropské unii. Jsou jimi:

úcta k lidské důstojnosti,
svoboda,
demokracie,
rovnost,
právní stát a
dodržování lidských práv, včetně práv menšin.

Tématu lidských práv se Evropská unie pravidelně věnuje i v rámci politického dialogu s třetími zeměmi nebo regionálními organizacemi. Dialog o lidských právech a konzultace v této oblasti vede přibližně se 40 zeměmi.

Vnitřní dimenze ochrany lidských práv

V prosinci 2000 byla na Evropské radě v Nice slavnostně vyhlášena evropská Listina základních práv, která sice nerozšiřuje pravomoci Unie upravené Smlouvami, ale zakotvuje principy obsažené v judikatuře Soudního dvora. Podle Listiny mají jednat instituce EU a při provádění evropského práva i členské státy. Lisabonská smlouva pozvedla dokument na úroveň primárního práva EU a činí ji od roku 2009 právně závaznou. Listina základních práv Evropské unie stanoví všechna osobní, občanská, politická, ekonomická a sociální práva, která používají lidé v Evropské unii.

Doplňuje vnitrostátní systémy, ale nenahrazuje je. Pokud nejsou základní práva jednotlivců dodržována, musí v dané věci rozhodnout vnitrostátní soudy. Jednotlivci se také mohou obrátit na Evropský soud pro lidská práva, který rozhoduje o případech porušování občanských a politických práv, jež jsou stanovena v Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Ve zvláštních případech, kdy členský stát nedodržuje právní předpisy EU a porušuje něčí práva, může proti němu Evropská komise rovněž podat žalobu k Soudnímu dvoru EU.

Ochrana lidských práv výrazně vychází z Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, kterou přijala Rada Evropy v roce 1950. Lisabonská smlouva začlenila do Smluv o EU závazek, že se Unie stane smluvní stranou Evropské úmluvy Rady Evropy.

Je nutné vyřešit vztah Soudního dvora EU a Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Po přistoupení EU k Úmluvě bude možné na Unii podat stížnost ke štrasburskému soudu. Právníci musí vyřešit, jak zachovat monopol Soudního dvora EU na výklad evropského práva, aby u obou soudů nevznikala protichůdná judikatura.

Nesmí být dotčeno také rozdělení pravomocí mezi EU a členskými státy ani závazky členských států EU k Radě Evropy (například jimi učiněné výhrady). Smlouvu také musí ratifikovat nejen EU, ale i všech 47 smluvních stran Úmluvy, pro které některé požadavky EU (například mít u štrasburského soudu svého soudce) mohou být těžko přijatelné.

Vnější dimenze ochrany lidských práv

Lidská práva tvoří také důležitou agendu při politickém dialogu Evropské unie s třetími státy, v obchodní politice, rozvojové spolupráci, technické, finanční a humanitární pomoci a aktivitách Unie v OSN či na jiných multilaterálních fórech.

Od poloviny devadesátých let jsou do mezinárodních smluv uzavíraných se třetími zeměmi vkládány tzv. lidskoprávní doložky (jejichž porušení může v některých případech vést až k pozastavení provádění dané smlouvy). Rada začala v roce 1998 vydávat pravidelné zprávy o dodržování lidských práv ve světě a Evropský parlament vydává takové zprávy od roku 1993. Současný rámec pro utváření politiky lidských práv určuje Strategický rámec EU pro lidská práva a demokracii z roku 2012 a Akční plán EU pro lidská práva z roku 2015. Rada na návrh Komise přijala v listopadu 2020 třetí Akční plán EU pro lidská práva a demokracii. Jsou v něm stanoveny cíle a priority EU na období 2020 – 2024, které jsou uskupeny do pěti hlavních oblastí činnosti:

ochrana jednotlivců a zajištění jejich silnějšího postavení,
budování odolné, inkluzivní a demokratické společnosti,
prosazování celosvětového systému lidských práv a demokracie,
nové technologie – využití příležitostí a řešení problémů,
dosahování výsledků na základě společné práce.

Nepřehlédnutelným nástrojem podpory ochrany lidských práv ve světě je finanční nástroj EIDHR (European Instrument for Democracy and Human Rights). Na uplatňování vnější dimenze politiky lidských práv dohlíží zvláštní zástupce EU pro lidská práva, jímž je od roku 2012, kdy byla tato funkce vytvořena, Stavros Lambrinidis.

Kromě toho vede EU dialogy o lidských právech s více než 40 zeměmi a organizacemi (např. Rusko, Čína a Africká unie). V pravidelných výročních zprávách EU o stavu lidských práv a demokracie potom uvádí, jak v této oblasti Unie pokročila.

Evropský nástroj pro demokracii a lidská práva (EIDHR) disponoval v období 2014–2020 prostředky ve výši 1,3 miliardy eur. Prostřednictvím tohoto nástroje EU podporoval skupiny, sdružení i jednotlivce, kteří usilují o dodržování lidských práv a základních svobod, demokracie a právního státu.

V dubnu 2021 přijaly Rada a Parlament jako součást finančního rámce EU na období 2021 – 2027 dva programy, které společně tvoří fond EU pro spravedlnost, práva a hodnoty. Uvedené programy přispějí k dalšímu prosazování, posílení a ochraně spravedlnosti, práv a hodnot EU. Z programu Občané, rovnost, práva a hodnoty na období 2021 – 2027 se konkrétně přidělují finanční prostředky organizacím občanské společnosti, které se zabývají prosazováním rovnosti žen a mužů a bojem proti násilí páchaném na ženách a dívkách v EU. Program Práva a hodnoty bude mít celkový rozpočet v maximální výši 1,55 miliard eur (rozpočet ve výši 641,7 milionu eur s dodatečným přídělem v maximální výši 912 milionů eur). Program Spravedlnost bude disponovat rozpočtem ve výši 305 milionů eur.

Program Práva a hodnoty stanoví čtyři specifické cíle:

chránit a prosazovat hodnoty EU,
prosazovat rovnost a práva, včetně genderové rovnosti, zákazu diskriminace a práv dětí,
podporovat angažovanost a účast občanů na demokratickém životě EU a zvyšovat povědomí o společné evropské historii,
bojovat proti násilí, zejména na dětech a ženách.

Program Spravedlnosti stanoví tři specifické cíle:

usnadňovat a podporovat justiční spolupráci v občanských a trestních věcech a prosazovat právní stát a nezávislost a nestrannost soudnictví,
podporovat a prosazovat justiční vzdělávání s cílem podpořit společnou kulturu práva, justice a právního státu,
usnadňovat účinný a nediskriminační přístup ke spravedlnosti pro všechny, mimo jiné elektronickými prostředky, a prosazovat práva obětí trestných činů, jakož i procesní práva podezřelých a obviněných osob.

Antidiskriminace

Evropská unie je aktivní i na poli antidiskriminační politiky. Její základ představují články 18 a 19 Smlouvy o fungování EU. Podle nich může Rada na návrh Komise přijmout opatření k boji proti diskriminaci na základě pohlaví, rasového nebo etnického původu, náboženského vyznání nebo přesvědčení, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace.

Právní rámec představují směrnice 2000/43/ES (o rasové rovnosti) a směrnice 2000/78/ES (rámcová směrnice pro zaměstnanost). Obě směrnice stanovují zásady, které každému v EU nabízejí stejnou minimální úroveň právní ochrany proti diskriminaci (netýkají se diskriminace z důvodu pohlaví).

Od roku 2008 je ve vyjednávacím procesu návrh antidiskriminační směrnice, která má vytvořit právní rámec pro zákaz diskriminace na základě náboženského vyznání a víry, zdravotního postižení, věku a sexuální orientace mimo oblast zaměstnání a povolání (Návrh směrnice Rady, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich náboženství nebo víru, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci).

Boj proti diskriminaci je jednou z pěti oblastí Programu pro zaměstnanost a sociální solidaritu PROGRESS, který byl v období 2014-2020 včleněn do Programu EU pro zaměstnanost a sociální inovace (EaSI). Celkový rozpočet programu na sedmileté období činí 919,469 milionu eur, přičemž 61 % částky je určeno přímo na program PROGRESS. Boj proti diskriminaci financuje i Evropský sociální fond. Pro období 2021 – 2027 se program EaSI stal složkou Evropského sociálního fondu (ESF+).

Rovnost mužů a žen

Zásada, že muži a ženy by měli dostávat stejnou odměnu za stejnou práci, je stanovena v Římských smlouvách již od roku 1957 (dnes v článku 157 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU)). Článek 153 SFEU opravňuje EU jednat v širší oblasti rovných příležitostí a rovného zacházení v záležitostech týkajících se zaměstnání a povolání a v tomto smyslu článek 157 SFEU umožňuje přijímání pozitivních opatření za účelem zlepšení postavení žen.

Článek 19 SFEU pak umožňuje přijímání právních předpisů za účelem boje proti všem formám diskriminace, včetně diskriminace na základě pohlaví. Na základě článků 79 a 83 SFEU byly přijaty právní předpisy proti obchodování s lidmi, zejména se ženami a dětmi, a v rámci programu Práva, rovnost a občanství jsou na základě článku 168 SFEU financována mimo jiné opatření, která přispívají k vymýcení násilí na ženách.

Komise v březnu 2010 přijala Chartu žen s cílem zlepšit prosazování rovnosti žen a mužů v Evropě a na celém světě. V prosinci 2015 vydala Komise jako pokračování prodloužení strategie pro rovnost žen a mužů 2010–2015 a strategický závazek ohledně rovnosti žen a mužů v letech 2016–2019.

Strategický závazek se zaměřuje na následujících pět prioritních oblastí:

zvýšení účasti žen na trhu práce a stejnou ekonomickou nezávislost
snížení rozdílů v odměňování a rozdílů ve výši důchodů žen a mužů, a tedy boj proti chudobě žen
podporu vyváženého zastoupení žen a mužů na vedoucích pozicích
boj proti genderovému násilí a ochranu a podporu obětí
prosazování rovnosti žen a mužů a práv žen na celém světě

Akční plán pro rovnost žen a mužů 2016–2020

V říjnu 2015 přijala Rada akční plán pro rovnost žen a mužů s názvem – Rovnost žen a mužů a posílení postavení žen: proměna životů dívek a žen prostřednictvím vnějších vztahů EU 2016–2020. Tento plán zdůrazňuje „potřebu dosáhnout toho, aby ženy a dívky mohly plně a rovnoprávně požívat všech lidských práv a základních svobod, a rovněž dosáhnout rovnosti žen a mužů a posílení postavení žen a dívek“.

Valné shromáždění OSN přijalo v září 2015 usnesení o rozvojové agendě po roce 2015 s názvem Přeměna našeho světa: Agenda pro udržitelný rozvoj 2030. Agenda pro udržitelný rozvoj 2030 zahrnuje 17 cílů udržitelného rozvoje a 169 cílů, které vstoupily v platnost dne 1. ledna 2016. Cíl č. 5 se týká rovnosti žen a mužů a posílení postavení všech žen a dívek.

Úmluva Rady Evropy o předcházení násilí páchanému na ženách a domácímu násilí a boji proti němu (Istanbulská úmluva), která vstoupila v platnost v roce 2014, je prvním mezinárodním právně závazným nástrojem týkajícím se prevence a potírání násilí páchaného na ženách a dívkách. V listopadu 2017 byla úmluva podepsána všemi členskými státy EU. Komise v říjnu 2015 vydala plán pro možné přistoupení EU k Istanbulské úmluvě.

Přistoupit k úmluvě bude možné poté, co Rada přijme rozhodnutí o uzavření úmluvy. O konečném přistoupení k úmluvě se rozhodne pouze se souhlasem Evropského parlamentu.

Agenda rovného zacházení s ženami a muži figuruje v Programu EU pro zaměstnanost a sociální inovace. Problematika rovných příležitostí pro ženy a muže tvoří také významnou součást aktivit Evropského sociálního fondu.

Komise předložila v říjnu 2020 návrh směrnice EU, která má zajistit, aby pracovníci v Unii byli chráněni přiměřenými minimálními mzdami. O tomto návrhu jednají v současné době v Parlamentu výbory FEMM a EMPL.

Evropský pakt pro rovnost žen a mužů

Deklaruje politickou vůli vrcholných představitelů členských států EU v souladu s cíli Lisabonské strategie účinnými nástroji zajistit:

rovné postavení žen a mužů na trhu práce a potírání stereotypních předsudků o roli žen a mužů v zaměstnání
zlepšení podmínek pro sladění pracovního a rodinného života žen a mužů a posílení hlediska rovnosti žen a mužů ve všech plánovacích a rozhodovacích procesech (gender mainstreaming)

Strategie pro rovnost žen a mužů na období 2020 – 2025

Ve strategii jsou předloženy politické cíle a opatření, jimiž se má do roku 2025 dosáhnout značného pokroku na cestě směrem k Evropě založené na genderové rovnosti. Cílem je vytvořit takovou společnost, kde mají ženy i muži, dívky i chlapci v celé své rozmanitosti možnost zvolit si svou vlastní životní cestu, kde mají rovné příležitosti k dosažení životních úspěchů a kde se mohou stejnou měrou podílet na rozvoji evropské společnosti a stát v čele společenského vývoje.

Hlavními cíli je potírat genderově podmíněné násilí, vyvracet genderové stereotypy, odstranit genderové rozdíly na trhu práce, zajistit rovnoměrné zastoupení mužů a žen v různých hospodářských odvětvích, řešit rozdíly v odměňování a ve výši důchodů žen a mužů, odstranit rozdíly v poskytování péče a dosáhnout vyrovnaného zastoupení žen a mužů v rozhodovacích pozicích v politice. Strategie uplatňuje dvojí přístup: genderový mainstreaming, který se kombinuje s cílenými opatřeními, a meziodvětvový přístup při provádění přijatých opatření. Strategie se zaměřuje na opatření v rámci EU a zároveň je v souladu s vnější politikou EU zaměřenou na genderové otázky a posílení postavení žen.

Jako jeden z prvních cílů strategie navrhla Komise v březnu 2021 závazná opatření pro transparentnost odměňování. Předložila návrh směrnice, kterou se posiluje uplatňování zásady stejné odměny mužů a žen za stejnou nebo rovnocennou práci prostřednictvím transparentnosti odměňování a mechanismů prosazování. V březnu 2021 přijala Komise akční plán pro provádění evropského pilíře sociálních práv, který staví rovnost žen a mužů do středu zájmu a vedle dalších cílů stanoví ambiciózní cíle týkající se účasti žen na trhu práce a poskytování předškolního vzdělání a péče.

Komise pracuje na nové legislativní iniciativě pro boj proti násilí na základě pohlaví. Veřejná konzultace o této iniciativě byla zahájena v únoru 2021. Zároveň zůstává pro Komisi klíčovou prioritou přistoupení EU k Istanbulské úmluvě Rady Evropy. V roce 2020 přijala Komise vůbec první strategii EU v oblasti práv obětí, která dále zintenzivňuje boj proti násilí na základě pohlaví.

Mechanismus hlasování

Předpisy zakazující diskriminaci na základě státní příslušnosti přijímají Rada a Evropský parlament řádným legislativním postupem. Opatření k boji proti diskriminaci na základě pohlaví, rasy nebo etnického původu, náboženského vyznání nebo přesvědčení, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace může přijmout Rada zvláštním legislativním postupem jednomyslně po obdržení souhlasu Evropského parlamentu (čl. 19 SFEU).

Evropský parlament a Rada mohou po konzultaci s Hospodářským a sociálním výborem a Výborem regionů řádným legislativním postupem směrnicemi stanovit minimální požadavky v oblasti rovnosti příležitostí mezi muži a ženami na trhu práce a rovného zacházení na pracovišti.

V otázkách ochrany lidských práv v rámci rozvojové politiky přijímá Rada a Evropský parlament právní předpisy řádnou legislativní procedurou.

Instituce EU

Do různých aspektů zasahuje řada institucí na úrovni Komise, Rady i Evropského parlamentu, existuje také řada agentur a evropský ombudsman.

Evropská komise

V čele Generálního ředitelství pro spravedlnost a spotřebitele stojí Salla Saastamoinen. Politickou zodpovědnost za GŘ nesou komisař pro spravedlnost a Didier Reynders a komisařka pro rovnost Helena Dalli. Ředitelství odpovídá za prosazování a podporu dodržování práv stanovených v Evropské chartě základních práv, včetně práv dítěte a ochrany osobních údajů a zapojení v mezinárodních organizacích. Zajišťuje také zohledňování rovnosti žen a mužů ve všech oblastech činnosti EU a provádění příslušných programů.

Činnost Generálního ředitelství pro zaměstnanost, sociální věci a začleňování je zaměřena na zaměstnanost, sociální věci, pracovní mobilitu, související finanční programy EU a přípravu návrhů právních předpisů. V čele GŘ stojí Nizozemec Joost Korte, politicky spadá pod Komisaře pro zaměstnanost a sociální věci Nicolase Schmita.

Existuje také Evropský institut pro rovnost žen a mužů. Hlavním cílem tohoto institutu je prosazovat rovnost žen a mužů v praxi, a to v EU i za jejími hranicemi.

Komise předkládá vždy na jaře výroční zprávu o uplatňování Listiny. Po výměně názorů přijímá Rada ke zprávě Komise závěry.

Rada EU

Oblast lidských práv ve své agendě řeší Rada pro spravedlnost a vnitřní věci (ministři spravedlnosti a vnitra, scházejí se jednou za tři měsíce), Rada pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a ochranu spotřebitele (EPSCO) a Rada pro zahraniční věci, která předsedá Vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnost Josep Borrell. V rámci politiky rozvojové spolupráce se Rada zaměřuje na posílení demokracie a právního státu a podporu dodržování lidských práv a základních svobod. Na úrovní Rady byla v roce 1987 vytvořena Pracovní skupina pro lidská práva. Je zodpovědná za otázky lidských práv v oblasti vnějších vztahů EU. Je složena z odborníků na lidská práva z členských států a z Komise.

Rada dbá na to, aby základní práva byla zohledňována při vypracovávání právních předpisů a opatření EU. Pracuje rovněž na prosazení lidských práv ve vztazích se třetími zeměmi a s mezinárodními institucemi, jakož i při vyjednávání mezinárodních smluv.

Evropský parlament

Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci

V jeho gesci jsou opatření pro boj s formami diskriminace (kromě otázek žen a mužů), právní předpisy v oblasti průhlednosti a ochrany osobních údajů a činnost Agentury pro základní práva. Předsedá mu španělský europoslanec Juan Fernando López Aguilar z Pokrokového spojenectví socialistů a demokratů. Českými náhradníky jsou Ondřej Kovařík (ANO 2011), Alexandr Vondra (TOP 09) a Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL).

Výbor pro zaměstnanost a sociální věci

Zabývá se problematikou diskriminace na pracovišti nebo na pracovním trhu (kromě diskriminace na základě pohlaví). Předsedkyní je Dragos Pislaru. České europoslance zastupuje místopředseda Tomáš Zdechovský a Veronika Vrecionová.

Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví

V čele stojí Robert Biedron. ČR zastupuje Radka Maxová. Výbor se zabývá ochranou práv žen, politikou rovných příležitostí na trhu práce a odstranění všech forem diskriminace založených na pohlaví.

V Evropském parlamentu existuje také Podvýbor pro lidská práva. Zabývá se otázkami lidských práv, ochrany menšin a podpory demokratických hodnot v třetích zemích. Předsedkyní je belgická europoslankyně Maria Arena z Pokrokového spojenectví socialistů a demokratů. České europoslance zastupuje jako náhradník Jiří Pospíšil (TOP 09 a Starostové).

Evropský veřejný ochránce práv

Evropský ombudsman vyšetřuje stížnosti o nesprávných úředních postupech v institucích a organizacích Evropské unie. Od roku 2013 zastává funkci Emily O’Reilly, která byla v roce 2019 ve funkci potvrzena na další pětileté období. Evropský parlament zvolil prvního evropského veřejného ochránce práv v roce 1995.

Agentury EU

Agentura základních práv

V roce 2003 rozhodla Evropská rada přetvořit Evropské středisko pro sledování rasismu (vzniklo 1997) v Agenturu pro základní práva. Instituce sídlí ve Vídni.

Evropský nástroj pro demokracii a lidská práva

V roce 2006 nahradil Evropskou iniciativu pro demokracii a lidská práva (2000-2006). poskytuje prostředky pro podporu demokracie a lidských práv v nečlenských zemích. Pro období 2014-2020 má rozpočet 1.333 miliard eur.

Evropský institut pro rovné postavení žen a mužů

Agentura EU se sídlem ve Vilniusu začala působit v roce 2007. Jejím posláním je pomáhat evropským institucím a členským státům v potlačování diskriminace na základě pohlaví a zajištění provádění politiky Společenství v dané oblasti.

Odkazy na orgány a instituce EU