Přehled členů organizace a jejich funkcí
Skupina Světové banky (WB) se skládá z celkem pěti institucí a je zdrojem finanční a technické pomoci rozvojovým zemím. Počátek první instituce, Mezinárodní banky pro obnovu a rozvoj (IBRD), se váže na Brettonwoodskou konferenci v roce 1944. V roce 1960 pak společně s Mezinárodní asociací pro rozvoj (IDA) položily základ ke vzniku dnešní Skupiny Světové banky. K zmíněným dvěma institucím postupně přibyly International Finance Corporation (IFC), Multilateral Investment Guarantee Agency (MIGA), International Centre for Settlement sof Investment Disputes (ICSID).
IBRD a IDA mají 189 a 174 členských zemí a jejich cílem (stejně jako cílem celé WB) je redukovat míru chudoby a zlepšit životní standardy v rozvojových zemích. Původním smyslem vzniku IBRD byla poválečná obnova válkou zdevastované ekonomiky, nyní se tato organizace zaměřuje na poskytování úvěrů a technickou pomoc středně bohatým zemím a chudým zemím, které jsou úvěruschopné (přehled projektů)
Finanční prostředky získává IBRD na finančních trzích prodejem svých dluhopisů, které jsou pro investory atraktivní z hlediska bezpečnosti, přičemž nejvyšší možný rating AAA má IBRD díky tomu, že za ní stojí 189 členských států. Vybraným zemím tak může poskytnout potřebné prostředky na rozvojové projekty za úrok, který by pro ně byl běžně nedosažitelný. Naproti tomu IDA poskytuje půjčky, s úrokem pouze ve výši pokrývající inflaci, a další služby těm nejchudším zemím. Většina z půjčovaných prostředků pochází z příspěvků bohatších i některých rozvojových členských zemí.
IFC má 186 členů a její snahou je redukce chudoby především podporou rozvoje soukromého sektoru v chudých rozvojových zemích, pro které nejen shání finanční prostředky, ale také napomáhá vytváření pracovních míst, poskytuje technickou pomoc a poradenské služby. ICISD se 165 členy urovnává či přímo rozhoduje spory mezi investory a hostitelským státem. 182 členná MIGA pomáhá investorům a poskytovatelům prostředků v rozvojových zemích tím, že u vybraných projektů kryje možné ztráty, které vzniknou ze specifických důvodů (např. měnová nestabilita či terorismus).
Vývoj vztahů s EU
WB a EU jsou silně propojeny skrze své cíle odstranění chudoby ve světě a pomoci při rozvoji chudých zemí. Členské státy EU jsou jako celek významným přispěvatelem na činnost WB. Pokrývají téměř třetinový podíl v IBRD a polovinu veškerých závazků IDA. Spolupráce EU a WB se odehrává na několika úrovních, které se liší zapojením institucí EU.
Každý rok na jaře se schází představitelé WB a Evropské komise k diskuzi nad hlavními tématy spolupráce. EK je zastoupena primárně Generálním ředitelstvím (DG) EuropeAid Development & Coordination (DEVCO) ve spolupráci s ostatními DG. Spolupráce se odehrává na základě Framework Agreement, která byla poprvé uzavřena v roce 2001 a kterou později nahradila rámcová dohoda z roku 2009.
V roce 2016 Evropská komise a skupina Světové banky podepsaly novou Rámcovou dohodu. Tato dohoda mimo konzultací upravuje i tok finančních prostředků skrze Rozvojový fond, ze kterého bylo v letech 2008 – 2012 alokováno do projektů WB na 1,7 miliardy dolarů. Na období 2010-2015 přispěla EU více než dvěma miliardami EUR do svěřeneckých fondů Světové banky, čímž se stala třetím největším přispěvatelem. Dále v roce 2020 podepsaly Evropská komise a skupina Světové banky Finanční rámcovou dohodu o partnerství, která řídí podmínky, za kterých bude skupina Světové banky využívat finanční prostředky z EU k realizaci rozvojových projektů po celém světě. Dohoda podporuje hospodářský růst, digitální rozvoj, vytváří pracovní místa, poskytuje podporu nestabilním a konfliktem postiženým státům a bude bojovat proti změně klimatu a řešit nerovnosti mezi muži a ženami. WB má vlastní kancelář v Bruselu, která pořádá jednotlivé meetingy a připravuje strategické dokumenty.
Klíčové oblasti spolupráce
Spolupráce mezi EU a WB se neustále prohlubuje. Dnes se dotýká mnoha témat včetně koordinace rozvojové pomoci, financování spolupráce skrze příspěvky jednotlivých států či dialogů, konzultací a pořádání workshopů.
Mezi podporované oblasti patří rozvíjející se a chudé země z různých částí světa. Například v Africe se každoročně konají schůzky Evropské komise (EK), WB a Africké rozvojové banky, jejichž prioritními tématy jsou podpora rozpočtu zemí na kontinentě, řízení veřejných financí či podpora infrastrukturních projektů. V oblasti Středního Východu a severní Afriky je WB a EK spolu s EIB, Mezinárodním měnovým fondem a EBRD zapojena do tzv. Lucemburského procesu, kde jsou v rámci každoročních setkání diskutovány jednotlivé priority. V roce 2012 se tak výše zmíněné instituce zabývaly otázkou vzniku a dopadů tzv. Arabského jara na situaci v regionu.
Nejvíce finančních prostředků plynoucích ze spolupráce EU a WB bylo v letech 2010 – 2015 posláno do Afriky (48 %) a do jižní Asie (26 %). Nejčastěji se jednalo o zdravotnickou podporu a sociální služby, vzdělání, zajištění potravy či pitné vody a pomoc předluženým ekonomikám.
V prosinci roku 2012 pak hostila kancelář WB v Bruselu diskuzi nad Zprávou o světovém rozvoji (World Developement Report 2014), v níž představitelé z řad mezivládních institucí, nevládních rozvojových organizací, představitelů EU (především zástupců EK) a OSN nad řešením rizik spojených s finanční a potravinovou krizí, zvýšením frekvence přírodních katastrof či otázkou globálního oteplování.
Každým rokem je pořádáno Výroční zasedání Mezinárodního měnového fondu a skupiny Světové banky. V říjnu 2022 se zasedání uskutečnilo ve Washingtonu, D.C. Probíranými tématy byly zvýšená míra chudoby, nedostatek potravin, energetické šoky, dluhové krize, klimatická změna, inflace a válka.
Pro tvůrce hospodářských politik všech členských států se jako velice důležitá a potřebná jeví činnost WB v oblasti hodnocení podnikatelského prostředí. Za každý stát WB vydává souhrnnou zprávu s názvem Doing business, jejíž součástí je i stejnojmenný index sloužící především pro snadnou komparaci států v oblasti regulace a snadnosti podnikání a pro znázornění dobrých příkladů ze zahraniční. Na tuto zprávu se pak často odvolávají jednotlivé státy i EK při tvorbě nejrůznějších strategických dokumentů.