20.10.2006
Nejsem z těch, kteří by žili v iluzi, že středoevropské země budou mít nějaký širší vliv na politiku EU – ať už v energetice, či jiné oblasti, říká ředitel polského Institutu východních studií.
Jen větší integrace EU sjednotí energetickou politiku
HN: Téma energetické bezpečnosti výrazně zviditelnili návrhem „energetického NATO“ bratři Kaczynští, prezident a premiér Polska. Přinesli něco nového?
Energetická bezpečnost není jen záležitostí Polska, ale vidíme to téma diskutovat v Rusku, USA, Francii či Norsku nebo Německu. Někteří politici a další aktéři veřejného života poukazují na rozvoj svých zemí, někteří hovoří o tom, že je ohrožen přístup ke zdrojům, a jiní uvažují čistě instrumentálně a vidí to jakou skvělou příležitost, jak vydělat. Kritéria pohledu jsou různá, ale v posledních letech čím dál častěji debaty končí u záležitostí spojených s ropou a plynem.
HN: Jakou šanci mají středoevropské státy ovlivnit energetickou politiku EU?
Nejsem z těch, kteří by žili v iluzi, že středoevropské země budou mít nějaký širší vliv na politiku EU – ať už v energetice, či jiné oblasti. Buď bude proces evropské integrace postupovat dál a vliv všech členských zemí na společná rozhodnutí bude větší, anebo ten proces bude zbrzděn. Z největších zemí se pak vytvoří tvrdé jádro a ty budou rozhodovat.
HN: Je realistické čekat, že vlády v Praze, Bratislavě, Varšavě a Budapešti budou připravovat v otázce energetické bezpečnosti něco společného?
Mohou se objevovat iniciativy, jako byla ta polská z letošního jara (energetické NATO – pozn. red). Pokud má být proces evropské integrace selektivní a odehrávat se jen v jedné oblasti, tak iniciativa tohoto typu nebude úspěšná. Pokud ale podobná idea bude svázaná s širším procesem integrace, má šanci na úspěch. Společný postup v energetice bude možný jedině tehdy, bude-li společný mechanismus kontroly zásob, infrastruktury. Když se nebudeme rozhodovat společně jako v případě zemědělské politiky, tak naše návrhy partneři nebudou brát vážně.
HN: Nyní jsme v otázce zdrojů závislí na Rusku….
S tou závislostí je to ošidné. Za to jsou odpovědné vlády, které ale nemohou pořád předkládat deklarace a přitom bránit strategickým rozhodnutím s tím, že návrhy jsou příliš drahé – jako to bylo letos na jaře v případě Polska a návrhu na přístav pro dodávky plynu. Energetická bezpečnost všude na světě stojí hodně a my nejsme výjimkou.
HN: Co je možné v tomto ohledu čekat od soukromého sektoru?
Nevidím důvod, proč by velké energetické či ropné a plynové koncerny neměly spolufinancovat investice tohoto druhu. Stát musí přijmout takové institucionální, právní a další úpravy, které umožní přenesení části nákladů na účastníky trhu.
O Energetickém fóru více na www.forum-ekonomiczne.pl
Autor: Martin Ehl
