27.03.2007
/Od našeho zpravodaje/ Česká europoslankyně tvrdí, že by nová chemická směrnice neměla zruinovat evropské chemičky, na druhé straně by však měla chránit zdraví Evropanů.
1) Nové chemické nařízení REACH podle výrobců a zpracovatelů chemických látek přinese zdražení výroby a tím snížení konkurenceschopnosti firem vůči společnostem ze zemí mimo EU. Je tato obava podle Vás reálná?
Nová směrnice odráží kompromis mezi politiky v Evropském parlamentu a 27 evropskými vládami. Na rozdíl od původního návrhu Komise, který sledoval jen zlepšení životního prostředí, výsledná regulace chemických látek by na jedné straně neměla zruinovat evropské chemičky i celý průmysl, na druhé straně je bezesporu významným krokem ke zlepšení ochrany zdraví půl miliardy Evropanů. Není to však zadarmo: náklady na výrobu celého spektra průmyslového zboží se zvýší a jeho konkurenceschopnost především vůči výrobkům ze třetích zemí klesne. Svaz chemického průmyslu původně uváděl 7 až 10 miliard korun zvýšených nákladů na registraci látek vyráběných v Česku a 576 až 759 milionů korun na registraci dovážených – je tu ale i nová možnost „sdružené registrace“. Podle nové směrnice, upravené Evropským parlamentem, se chemičky mohou dohodnout, zaregistrovat řadu látek společně a podělit se o náklady.
2) Vzhledem ke zdražení výroby je možný přesun velkých podniků mimo území EU, kde neplatí tak přísné normy. Máte informace, že se některá společnost už rozhodla k přesunu výroby. Pokud ano, jaká a co konkrétně ji k tomu vedlo?
Ano, jde o všeobecný trend přesunu řady podniků ze západu na východ, kde sociální a ekologické standardy jsou podstatně nižší, a tím výroba levnější. Zejména západoevropské regiony tak ztrácejí tisíce pracovních míst v tradičních odvětvích. Týká se to elektrotechnického, lehkého strojírenského a textilního průmyslu (třeba textilky na severu Evropy už prakticky zmizely). Tento trend zasahuje také malé a střední subdodavatelské podniky, mnohé textilky v České republice propouštějí a především v klasických textiláckých oblastech, jako jsou východní Čechy nebo střední Morava (levný asijský dovoz způsobil v krátké době uzavření provozu dvou textilek na Jindřichohradecku, sedmi na Olomoucku a tří na Jesenicku a Šumpersku), se krachující oděvní firmy podepisují na zvyšující se nezaměstnanosti (na Jindřichohradecku asi desetina z 3,2 tisíce nezaměstnaných přichází z uzavřených textilek).
3) Může EU nebo jednotlivé členské státy zabránit odlivu průmyslových společností? Pokud ano, jak? Plánujete již nějaké konkrétní kroky?
Je o mně známo, že kritizuji neschopnost Unie sjednotit svou zahraničně-obchodní politiku na jednoznačných prioritách. Měli bychom totiž vyvíjet silný politický a ekonomický tlak na ostatní země v rámci Světové obchodní organizace, aby pro všechny výrobce, zejména v Asii, postupně platily podobné ekologické a sociální standardy jako v EU. S tím souvisí boj proti nekalým obchodním praktikám, jako jsou státní subvence, podhodnocování měny, padělání značek apod. Současně však Evropa musí investovat do inovací a konkurovat vysokou přidanou hodnotou. To je základní motto Lisabonské strategie EU. Platí to i o chemickém průmyslu. Dobrou zprávou je projekt Svazu chemického průmyslu na posílení konkurenceschopnosti českého chemického odvětví, který podpoří výrobce či připraví zpracovatele chemikálií na změny v legislativě a současně zpřístupní financování vědy a výzkumu či nových technologií z fondů EU. Jen v Česku zaměstnávají chemičky přes sto tisíc lidí a podílejí se 13 procenty na HDP. Samozřejmě by zákonodárci v Česku i v Unii měli maximálně omezovat nadbytečnou byrokracii pro podnikatele a minimalizovat regulace, které přinášejí více problémů podnikatelům, než užitku spotřebitelům.
4) REACH upravuje pravidla pro dovoz a výrobu chemických látek, ale již neřeší výrobky, které obsahují nebezpečné látky a dovážejí se do EU. Proč tomu tak je?
EU může zabránit dovozu nebezpečných chemických látek a dovozce ostatních látek přimět k jejich registraci. Nemůže ale kontrolovat každý jednotlivý dovezený výrobek a zjišťovat, jaké jsou jeho vlastnosti při delším používání, taková analýza je pro EU finančně neúnosná. Dokud také okolní země nebudou zkoumat zdravotní dopady látek používaných k výrobě například hraček, musíme se smířit s faktem, že dovážené zboží je méně bezpečné, než to evropské a čekat, až se projeví případné konkrétní účinky a daný výrobek zakázat. Aby to bylo jinak, museli bychom mít uzavřené mezinárodní smlouvy,
5) Ve svém prohlášení v Evropském parlamentu jste uvedla: „A že právě kvůli tomu ani spotřebitele (REACH) neochrání před riziky skrytými ve výrobcích ze třetích zemí. Zvláště, když zástupy nezaměstnaných si budou legálně či nelegálně kupovat levné výrobky ze zemí, kde žádná kontrola typu REACH nebude.“ Jak na tyto názory reagovali ostatní eurospolanci?
Potěšil mě potlesk v sále.
7) + 8) Jaké konkrétní kroky chystá EU vůči svým obchodním partnerům v rámci Světové obchodní organizace? Bude EU tlačit na přijetí podobných norem i v jiných zemích?
Kritizovala jste nejednotnost EU v zahraniční politice. Jak z vaše pohledu dopadne tlak na WTO? Co se podle vás změní díky REACH v ostatních zemích sdružených ve WTO?
Je zřejmé, že jako Evropané musíme mít zájem na tom, aby i ostatní členové WTO dodržovali ekologické, sociální a bezpečnostní standardy, jaké platí v Unii, vždy je to ale cesta dlouhého vyjednávání, která nekončí pokaždé úspěchem. Pozitivním krokem jsou například antidumpingová cla na obuv dováženou z jihovýchodní Asie či množstevní kvóty na textil stejného původu. Nejen Evropská unie tak reaguje na nekalé obchodní praktiky v čínských a vietnamských podnicích. Nejde přitom o ochranářská opatření, tak jako je nechceme ani u chemického průmyslu, ale o férové obchodování za rovných podmínek, s maximálním ohledem na zdraví spotřebitele.
——-
Zuzana ROITHOVÁ
* Poslankyně Evropského parlamentu za KDU-ČSL
* V rámci EP: – Místopředsedkyně Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitele
– Členka delegace ve Smíšeném parlamentním shromáždění AKT-EU
Autor: Ludmila Hamplová
