03.08.2007
hn.ihned.cz
„Tak tohle je můj příspěvek Evropě,“ říká architektka Čestmíra Veselá a ukazuje na moderní budovu na okraji komplexu Evropského parlamentu v Bruselu. V hlase se jí přitom mísí sebeironie s hrdostí.
/Od našeho zpravodaje/
Nad hlavou se jí vysoko vypíná dovnitř vyduté průčelí budovy. Štíhlá konstrukce obložená černým leštěným kamenem připomíná moderní katedrálu. Vysokými skleněnými dveřmi v průčelí proudí dovnitř zaměstnanci europarlamentu. Po straně se táhnou řady oken několik desítek metrů, a pak na první stavbu navazuje zvlněná linie dalších parlamentních budov.
Zakončení komplexu, který odvážně vybíhá až k rušné pětiproudé ulici, si nelze nevšimnout. Právě tato budova vznikla v hlavě a v počítači Veselé, Češky žijící už skoro dvacet let v Belgii. Firma CERAU, v níž je dnes podílnicí, je jednou ze tří architektonických kanceláří, které projektují nové budovy europarlamentu. Poslanci se totiž po rozšíření EU o země na východě Evropy nějak nemohou do původních budov vejít.
Teroristé a straky
Veselá se tak podílela i na dvou šestipatrových novostavbách, jež vyrostly v posledních letech jen pár desítek od „její“ budovy. Obě nové stavby stály 326 milionů eur. S původním komplexem z počátku 90. let jsou propojeny vzdušnými můstky pro pěší, a uprostřed všeho skla, oceli a betonu je budova starého nádraží. Tu památkáři odmítli nechat zbourat, a má sloužit jako muzeum dějin Evropské unie.
Vlaky zde stále jezdí, jenže pod zemí. Tam se přesunula i nástupiště, pokladny a čekárny. Stopy původní trati jsou ale vidět i na povrchu – půdorys nových europarlamentních budov se vlní přesně místy, kudy vedly původní koleje.
Dvě nové budovy po obou stranách původního nádraží podle Veselé mnohem více respektují původní zástavbu sousedního Lucemburského náměstí než jiné části europarlamentu. „Díky prosklenému přízemí jsou vstřícnější k okolí, přímo prorůstají s náměstím,“ ukazuje architektka.
Při stavbě museli stavitelé řešit řadu problémů. Například šlo o to, jak zajistit budovy před případnými atentáty teroristů i každodenními útoky ptáků. Straky z nedalekého parku se totiž s oblibou vznášejí do vzduchu s oblázky v drápech a pouští je z výšky na střechu europarlamentu. Skleněné desky na stropě atria v jedné ze starších budov se proto musely měnit téměř každý den. První z nových staveb, plná kanceláří a s návštěvnickým centrem v přízemí, začala sloužit poslancům už letos. V druhé budově mají být zasedací sály i nové tiskové centrum, ale dnes tam ještě pobíhají dělníci. Otevře se až začátkem příštího roku.
Absolventka architektury na ČVUT, která se do Belgie koncem 80. let provdala, je mnohem pyšnější na jiná svá díla než na europarlament. Měla například na starosti přestavbu interiéru věhlasného Královského muzea krásných umění nebo Muzea přírodních věd.
Přesto nové přírůstky brání před Bruselany, kterým se moc nelíbí. „Laikovi se možná nezdají vůbec výjimečné, ale jsou to nadčasové stavby,“ říká Veselá. „Zhodnotí je až historie. Když postavil Schulz na Václaváku Národní muzeum, také ho všichni obviňovali, že postavil obludu,“ usmívá se.
Mnohem větší problém jsou podle ní bytové komplexy, které jiní developeři nalepili hned na europarlament. „Jen se podívejte, jak je to ošklivé,“ rozčiluje se.
Palach, nebo Wojtyla?
Zatím jsou obě budovy známy pod kódovými názvy D4 a D5. Stejně jako ostatní sídla evropských institucí ale mají dostat jméno po jednom z věhlasných Evropanů. Před několika lety se objevil nápad, aby jedna nesla jméno Jana Palacha. Věřícím europoslancům se ale nelíbí, že jde o sebevraha. Navrhují místo toho pojmenovat budovu po Karlu Wojtylovi, papeži Janu Pavlovi II. To se zase nelíbí liberálům.
A tak parlament uspořádal interní průzkum. Nejvíc hlasů získal bývalý německý kancléř Willy Brandt, objevila se ale i jména Lecha Walesy nebo Margaret Thatcherové. Kdyby bylo na Veselé, pojmenovala by jednu z budov po Václavu Havlovi nebo Karlu Čapkovi.
Autor: Radek Honzák
