09.04.2008
HN.IHNED.CZ
/Od našeho spolupracovníka/
Do víkendových italských voleb zbývají tři dny a oba hlavní soupeři se usilovně snaží přesvědčit nerozhodnuté voliče.
Oba politici už odložili rukavice a sáhli k boxu. Kampaň přitvrdila.
Italská média si přitom až doposud stěžovala na to, že „fair play“, na kterou sázeli jak šéf pravice Silvio Berlusconi, tak jeho hlavní protivník, předseda Demokratické strany Walter Veltroni, vedla k mimořádně nudné kampani.
Debata se točila okolo ekonomiky. Itálie prožívá zřetelnou hospodářskou i sociální krizi.
Oba kandidáti tedy hovořili především o tom, jak by bylo třeba snížit daně a zvýšit mzdy a důchody. Ani jeden z nich ale jasně neuvedl, kde na to vzít peníze v zemi, jejíž státní dluh dosahuje 105 procent ročního HDP a na jehož splácení se každým rokem musí věnovat 70 miliard eur.
Berlusconi vstoupil do kampaně jako jasný favorit. Jeho hlavním trumfem nebylo vzpomínání na pět let jeho vlády do roku 2006. Spíše se zaměřil na chabou popularitu vlády Romana Prodiho, která sice sanovala státní finance, ale vypsala tak vysoké daně, že si proti sobě popudila prakticky všechny vrstvy obyvatelstva. Jeho dvanáctičlenná koalice byla navíc značně rozháraná.
Proto Prodiho nástupce, bývalý římský starosta Walter Veltroni, postavil svou volební kampaň na dvou bodech. Prvním byl rozchod s extrémní levicí. Druhým krokem byl jeho záměrný odstup od Prodiho a jeho vlády. Naopak se soustředil na zdůrazňování role nové Demokratické strany, která měla podle amerického vzoru sjednocovat všechny Italy, kteří si přejí reformy.
Na rozdíl od volebních kampaní posledních 15 let na sebe oba lídři dlouhou dobu osobně neútočili, spíše ironicky zlehčovali program soupeře. Když ale průzkumy daly najevo, že mnoho Italů nevidí v programech obou soupeřů velký rozdíl, a tak zůstává velké procento nerozhodnutých voličů, Berlusconi zahájil palbu, která patrně potrvá až do pátku, kdy končí volební kampaň.
Používá přitom tradiční arzenál: s levicí se nelze domluvit. „Je antropologicky odlišná od nás, svobodných liberálů,“ zdůraznil tento týden. Dodal, že Veltroni se na rozdíl od něj neustále zabýval jen politikou, jinak nevynikl. Na mušku si vzal i Vetlroniho spojence.
„Za spojence má bývalého prokurátora aféry „čistých rukou“ Antonia Di Pietra, který ve mně vyvolává hrůzu, protože by nás nejraději strčil všechny do šatlavy,“ hřímal Berlusconi. Pro jistotu ještě dodal, že „státní prokurátoři by měli být periodicky podrobeni testu psychické vyrovnanosti“.
Veltroni se jistou dobu snažil dodržet umírněnou linii a inspiroval se Obamovým heslem „Yes we can“ v naději, že počáteční velký náskok Berlusconiho ještě dokáže snížit a v Senátu možná i anulovat. Když mu ale i jeho hlavní spojenci začali vyčítat, že jeho kampaň je mdlá, přitvrdil.
Na shromáždění v jihoitalské Kalábrii teatrálně prohlásil: „Mafiáni, my vaše hlasy nechceme, jsem zvědav, zda to samé bude schopné říci také můj hlavní protivník.“
Na jiném mítinku se zase zaměřil na pokročilý věk svého protivníka. „Berlusconiho stáří dosáhnu až v roce 2026,“ připomněl zástupům. Berlusconimu je téměř 72 a Veltronimu teprve čtyřiapadesát.
Autor: Josef Kašpar
