Zahraniční tisk o rozhodnutí Ústavního soudu

27.11.2008
čtk

Ústavní soud v Brně dal zelenou lisabonské smlouvě o reformě Evropské unie, jejíž osud nyní leží na Irsku. Český prezident Václav Klaus oznámil, že smlouvu podepíše, pokud dokument ratifikuje Irsko. Dublin však nepotřebuje gesta solidarity, píše dnes v komentáři k rozhodnutí soudu polský deník Rzeczpospolita.

Euroskeptický český prezident se svým připojil postojem k polskému kolegovi Lechu Kaczyńskému, který za osm měsíců od doby, kdy smlouvu ratifikoval polský parlament, dokument nepodepsal. Polsko-česká solidarita není však mile viděna v Irsku, poznamenává Rzeczpospolita. Nedávná návštěva Václava Klause v Irsku vyvolala v zemi vášně, protože se kromě jiného soukromě sešel s vůdcem irských odpůrců lisabonské smlouvy Declanem Ganleym.

Irové nikdy nepoděkovali za podporu ani Kaczyńskému, pokračuje list. Polsko-český vzdor nevede ani k žádným nabídkám ze strany zbylých členských zemí, protože prezidenti ohlašují, že se nakonec podepíší. Jejich podpis přitom prý nezáleží na ústupcích vůči Praze a Varšavě, ale na tom, jak se zachová Irsko.

Chování českého prezidenta může mít ale podle deníku vliv na vnímání Česka. Od 1. ledna 2009 převezmou Češi od Francouzů předsednictví v EU. Hodně záleží na tom, zda Klaus bude nadále kritizovat unijní koncepce, nebo se schová do stínu a ponechá volnou ruku vládě. Ale zcela jistě budou Češi těžko přesvědčovat Iry ke schválení smlouvy, pokud Klaus bude s podpisem otálet, zdůrazňuje Rzeczpospolita a upozorňuje, že chování české hlavy státu by mohlo oslabit sílu Prahy při prosazování jiných iniciativ v rámci předsednictví.

Klíč k budoucnosti smlouvy se nachází v Dublinu a nikoliv v Praze či Varšavě. Irská vláda se za každou cenu brání izolaci a sympatie vůdců Česka a Polska jsou pro ni slabou útěchou, uzavírá Rzeczpospolita.

Rakouský tisk dnes v informacích o středečním rozhodnutí českého ústavního soudu především zdůrazňuje, že lisabonská smlouva nemá ani teď ještě v Česku vyhráno. Poukazuje přitom na možnost dalších právních kroků proti těm částem smlouvy, které nebyly předmětem dosavadního zkoumání soudu. Navíc připomíná možnost, že prezident Václav Klaus bude maximálně odkládat svůj podpis pod smlouvou.

Der Standard píše už v titulku své zprávy, že zelená pro Lisabon se může v Praze ještě změnit na červenou. V komentáři pak označuje celé dění kolem lisabonské smlouvy v Česku za švejkiádu. Kdyby se vláda důkladně na projednávání případu připravila a informovala se o všech jeho právních aspektech, pak by sama požádala o přezkoumání celé smlouvy, píše list. Takhle ale vzniká dojem, že přístup přinejmenším části pražské koalice k EU je vědomě dvojaký. A tak to, co může v televizním spotu s oslazením evropské kávy působit vtipně, se mění ve švejkiádu. Protože švejkovské pomrkávání není tou správnou odpovědí na otázku, jak učinit EU akceschopnější a demokratičtější, napsal Der Standard.

Také deník Die Presse, který už ve středu psal, že Klaus torpéduje evropskou smlouvu, dnes připomíná, že i po rozhodnutí ústavního soudu musí lisabonská smlouva překonat v Česku další těžkou překážku. A tou bude znovu prezident, který už oznámil, že bude podpis pod ratifikační listinou maximálně odkládat.

Kurier sice vyzdvihuje, že přerušený ratifikační proces se může v Praze dát konečně zase do pohybu, ale i on připomíná, že odpůrci smlouvy se mohou na ústavní soud znovu obrátit s námitkami a celý proces dál zdržovat. Rozhodnutí soudu je sice trpkou porážkou pro prezidenta Klause, ale Česko už ke smlouvě nepřistoupí před začátkem svého předsednictví v EU, konstatuje list.

Středeční verdikt českého ústavního soudu, že sporné části lisabonské smlouvy nejsou v rozporu s českým ústavním pořádkem, dnes velké německé deníky komentují jako významný krok k dokončení ratifikace dokumentu. Zároveň však list Die Welt upozorňuje, že čeští odpůrci mohou nechat přezkoumat smlouvu jako celek a že prezident Václav Klaus může odmítnout připojit svůj podpis, dokud ji neratifikují Irové. Budou to přitom právě Češi, kteří budou během svého předsednictví Iry o přijetí smlouvy přesvědčovat, upozorňují Die Welt a Süddeutsche Zeitung na paradoxní situaci.

Pro komentátora Die Weltu je rozhodnutí ústavního soudu pro novou evropskou reformní smlouvu jen důležitým etapovým vítězstvím – ale ničím víc. Deník zdůrazňuje, že odpůrci mohou dokument znovu napadnout jako celek, neboť soudci rozhodovali jen o určitých sporných bodech. Kromě toho nehodlá prezident Klaus smlouvu podepsat, dokud ji neschválí Irové. Tato souvislost podle deníku posiluje odpůrce smlouvy v Irsku, kde by o ní měli občané znovu hlasovat příští podzim. Klausovo odmítání smlouvy přitom vede k bizarní situaci, neboť krizi kolem reformní smlouvy a spor o počet evropských komisařů má během svého předsednictví řešit země s křehkou vládou a s nejvyšším představitelem, jenž je odpůrcem smlouvy. Tím se Brusel stále více blíží Absurdistánu, poznamenává Die Welt. Odpůrci lisabonské smlouvy jsou možná částečně lehkovážné osoby, které notoricky přehánějí a více než na svou zemi myslí na sebe, domnívá se deník. Jejich argumenty však sdílí mnoho evropských občanů: méně Bruselu a více národní svébytnosti.

Zpravodaj Die Weltu si rovněž všiml, že předsedající ústavní soudce Pavel Rychetský Klause v soudní síni omylem přivítal jako Václava Havla. Klausovi přitom sotva mohlo být něco více nepříjemné, neboť Havel byl a je přesvědčený Evropan. A Klaus je v Havlových očích zástupcem druhu, proti němuž vždy bojoval: omezených, provinčních Čechů, kteří nejsou nikdy schopni vidět za hranice národního státu, píše list. Připomíná také, že ani premiér Mirek Topolánek není fanouškem Lisabonu. Ale je tím, čím byl dříve i Klaus: pragmatikem. Topolánek ví, že Česko nemůže tak snadno vybočit z procesu vývoje, jímž nyní unie prochází.

Deník Süddeutsche Zeitung označuje rozhodnutí českého ústavního soudu za milník, jenž v Česku uvolnil cestu pro rychlou ratifikaci smlouvy. Euroskeptikové kolem konzervativního prezidenta Václava Klause nepochodili. Také nemají většinu v parlamentu, a dokonce ani uvnitř vládní strany občanských demokratů, což se ukazuje stále jasněji. Pozice ministerského předsedy Mirka Topolánka zjevně nikterak není tak nezajištěná, jak se někdy zdá, uvádí list. Podle něj pravděpodobně není náhodou, že s velkým krokem vpřed v EU váhají právě dvě malé, velmi svéhlavé země, jako jsou Česko a Irsko. Hodně lpí na svých zvláštnostech a tradicích, které byly v dějinách těžce omezovány velkými sousedy. Nakonec záleží všechno na Irech. A jsou to Češi, kteří jim v příštím půlroce musejí jako předsedové Evropské rady pomoci učinit tento krok. I proto se nyní zlepšily vyhlídky, uzavírá Süddeutsche Zeitung.

Úspěch, avšak úskalí přetrvávají, tak komentuje dnešní belgický list La Libre Belgique středeční rozhodnutí českého ústavního soudu o lisabonské smlouvě. Ten dospěl k úlevě mnohých zastánců dokumentu v Česku i v celé EU k závěru, že několik zkoumaných částí smlouvy o reformě unie není v rozporu s ústavou země. Nejvyšší česká soudní instituce svým rozhodnutím otevřela cestu k ratifikaci dokumentu v parlamentu, píše deník. Uzavřela tak kapitolu malého politického divadla, v níž země hrála téměř dva roky, uvádí, ale hned dodává: Přesto nic není hotovo.

Ústavní soud totiž smlouvu možná nezkoumal naposledy. Skupině poslanců, senátorů a prezidentovi zůstává možnost znovu podat návrh na posouzení souladu některé části smlouvy s českým ústavním pořádkem. Návrh mohou podat v dalších fázích ratifikace smlouvy. Soud tentokrát nehodnotil dokument jako celek, ale jen ty jeho části, proti nimž dostal od Senátu konkrétní argumenty.

Podle listu senátorům a jejich kolegům ze sněmovny nic nebrání v tom, aby se na soud obrátili s dalšími otázkami ohledně jiných pasáží smlouvy, čímž by se ztratil další čas. Deník dodává, že se zdá, že právě čas je zbraní, kterou si fundamentalisté kolem prezidenta Václava Klause vybrali. Připomíná v této souvislosti odložení rozhodnutí o dva týdny. O přesun na pozdější dobu požádal prezident kvůli tomu, že původní termín kolidoval s jeho návštěvou Irska.

Lisabonská smlouva, která vznikla po dlouhých a složitých peripetiích, má unii přinést reformy jejích institucí a rozhodovacích procesů. Česko je jedinou zemí EU kromě Irska, jejíž parlament dosud nehlasoval o ratifikaci tohoto složitého právního dokumentu. Kromě českého zákonodárného sboru ji už podpořily parlamenty 25 zemí 27členného bloku. Jako jediní smlouvu odmítli Irové, kteří o ní rozhodovali v referendu.

Autor: Euroskop

Sdílet tento příspěvek