04.11.2009
čtk
Rozhodnutí prezidenta Václava Klause podepsat Lisabonskou smlouvu je podle komentáře Mladé fronty Dnes (MfD) dobrým a moudrým rozhodnutím, lhostejno, zda učiněným z nezbytnosti. Promluva, kterou Klaus k podpisu připojil, je ale nemoudrá a špatná, míní autor.
Představme si internacionála, který povídá: Sparta Praha je mizerný tým. Všechny zápasy uplatila. Hráči nic neumějí, jen chodí s lehkými slečnami. Majitelé vládnou autokraticky a nenechají trenéra dělat jeho práci… mimochodem oznamuji, že jsem se stal v patnáct hodin hlavním trenérem mužstva…, přirovnává komentátor.
V Klausovi je podle Mladé fronty Dnes směs jiráskovského zapadlého vlastenectví, absolutního liberalismu, exhibicionismu a vypočítavosti. Spolu s vysokou inteligencí, silnou vůlí a dominantním charakterem to vytváří zajímavou, silnou a nebezpečnou směs. Český prezident se vymezuje, provokuje, bourá mýty. Byrokratická, těžkopádná unie je zajímavý soupeř pro titánský boj.
Jenže Klaus není titán ani hrdina. Boj končí, když se ukáže síla soupeře. Pak se prezident vzdává, ale rád si k tomu zanadává. Škoda, uzavírá komentář.
Komentátor Práva tvrdí, že neomezená suverenita, kterou podle Klause Česko ratifikací Lisabonu ztrácí, neexistuje. Státní svrchovanost není panenství. Pokud si stát myslí, že o svrchovanost přišel, může ji obnovit svým rozhodnutím, myslí si autor.
Lisabonská smlouva prý umožní další sjednocování EU, která má už dnes konfederální prvky. Vývoj směřuje k federaci, v tom mají odpůrci Lisabonu pravdu. Jenže podle mého jen tak překonáme největší evropskou potíž – riziko dělení Evropy, hrozbu nové železné opony, jež může být hrozbou války, píše Právo.
Nebyl to hezký zápas. Slabší mužstvo zdržovalo, betonovalo, faulovalo. Silnější s postupujícím časem a nervozitou ztratilo eleganci, hodnotí proces schvalování Lisabonu v Česku komentář Hospodářských novin (HN). Závěr zápasu nám prý snad zachrání v Evropě poslední zbytky důvěryhodnosti a vypočítatelnosti.
Z českého pohledu má celoevropská bitva romantiků smutnou pointu, vyjádřenou starým výrokem prezidenta a nakonec i jeho včerejším podpisem Lisabonské smlouvy: členství v unii a cesta s hlavním proudem integrace nemá pro zemi naší velikosti alternativu, píší HN.
Otázkou, zda Česko zůstává i nadále suverénním státem, se zabývá také komentátor Lidových novin (LN). Jádrem suverenity, o kterou v Lisabonské smlouvě jde, je podle něho právo stanovovat zákony a vykonávat moc a to, jaké jsou legitimní zdroje a rozsah moci. V jedné přilepené větě je sice zašifrováno, že státy zůstávají pány smluv, ale zároveň je tam v mnoha mechanismech umetena cestička k co nejhladšímu vyprazdňování tohoto panství.
Ústavní soud tvrdí, že neuchopitelný pojem tzv. sdílené suverenity může znamenat ‚posílení suverenity ve společném postupu integrovaného celku‘. Tak mluví ten, kdo v suverenitě vidí moc, ne právo, míní autor v LN.
Autor: Euroskop
