15.11.2009
čtk
Právě v současnosti je potřeba si odpovídat na otázky, kam Česká republika patří a jak se chce v Evropě angažovat, domnívá se jeden z někdejších studentských vůdců a nynější diplomat Václav Bartuška. Po roce 1989 měla podle něj česká politika i veřejnost jasný cíl návratu do Evropy, a proto i „tah na branku“. O dvacet let později jsou tyto cíle splněny a je potřeba se zamýšlet nad tím, kudy dál.
Ona asi není náhoda, že se nyní cítíme v nějakém okamžiku zlomu nebo změny. Protože něco se teď opravdu mění, řekl v rozhovoru s ČTK nynější zvláštní vyslanec pro otázky energetické bezpečnosti Bartuška. Jako student byl kooptován do tehdejšího Federálního shromáždění, kde pracoval v komisi, která dohlížela na vyšetřování událostí na Národní třídě 17. listopadu 1989. Kniha Polojasno, kterou o této zkušenosti napsal, minulý týden vyšla v novém vydání.
Celé naše usilování po roce 1989 bylo vrátit se do Evropy. Vstoupit do NATO a do Evropské unie. Tomu bylo podřízeno všechno, připomněl Bartuška. Proto podle něj bylo jasné směřování domácí i zahraniční politiky.
Nyní zjišťujeme, že NATO je spíš diskusní klub demokracií než reálně fungující instituce, podotkl diplomat. Evropská unie je podle tohoto muže, který pomohl zažehnat lednovou plynovou krizi a nyní úzce spolupracuje i se švédským předsednictvím EU, pohyblivým cílem.
Ve které Evropě chceme být? Stačí nám být v zóně volného pohybu osob a pohybu zboží nebo chceme být součástí jednotné měny, v bezpečnostní struktuře? ptal se Bartuška. Evropa se podle jeho názoru vydává cestou skupin států s různou mírou integrace. Chceme být spíš na okraji nebo uprostřed dění? Chceme být kverulanti nebo jedni z těch, kteří chápou, že se Evropa musí změnit, takové otázky je potřeba si podle diplomata klást právě nyní, dvě desetiletí po roce 1989.
Nalezení odpovědí přitom podle něj ještě českou společnost čeká a bude to těžší a pomalejší proces než likvidace komunistické totality. Je to úkol pro staré i mladé, papaláše i nepapaláše. Je to otázka směřování naší země, kam chceme patřit, zda do východní či západní Evropy. Ta střední se podle všeho neustanovila, podotkl Bartuška.
Připomněl, že byl v roce 1990 svými kolegy pokládán za pesimistu, když odhadoval, že Československo vstoupí do Evropské unie v roce 1996. Tenkrát se mi všichni smáli, protože prý v EU budeme tak do tří let. Ex post se musím smát sám sobě, jaký jsem byl optimista, poznamenal Bartuška. Česko do unie vstoupilo až v roce 2004. Podle diplomata navíc v této stále především západoevropské instituci pořád v mnoha ohledech nejsme; připomněl například nedostatek jazykově kvalifikovaných lidí.
Také českou demokracii podle něj čeká ještě mnoho práce, neboť nyní má především podobu svobodných voleb. Volby, to ale není celý příběh, to je mašinerie na sečtení hlasů a určení, kdo bude náčelník. Ale demokracie je mnohem víc než to. A já se bojím, že to ‚mnohem víc‘ nám chybí, podotkl Bartuška.
Podle Bartušky je na ČR zvláštní, že po dvaceti letech není přesně jasné, co si s listopadem 1989 počít. Byla to revoluce, nebo co to vlastně bylo? Je problém pojmenovat, co se vlastně stalo, jak to pojmout, jak se k tomu vztahovat, poznamenal někdejší studentský vůdce. Veřejnost má podle něj proto i rozporuplný a složitý vztah k lidem, kteří v těch dnech byli hodně vidět, například k prezidentu Václavu Havlovi. Lidé, kteří byli v tu chvíli klíčoví, byli v mnoha ohledech polarizující, poznamenal Bartuška.
Autor: Euroskop
