23.02.2012
Euroskop
Jaký dopad bude mít rozhodnutí premiéra Petra Nečase nepřistoupit okamžitě k tzv. fiskálnímu paktu, na jehož znění se dohodli premiéři a prezidenti států EU na lednovém summitu v Bruselu? O této otázce diskutovali na semináři pořádaném Asociací pro mezinárodní otázky předseda evropského výboru Senátu Luděk Sefzig a bývalý Evropský komisař Vladimír Špidla.
Česko rozhodnutím nepřistoupit hned k rozpočtové smlouvě nezablokovalo schválení smlouvy ani možnost řešit dluhové problémy v eurozóně, řekl předseda senátního výboru pro EU Luděk Sefzig. Premiér Petr Nečas se podle něj držel principu předběžné opatrnosti, který nezpochybňují ani pravicové ani levicové strany. Svým vyčkávacím postojem navíc umožnil vstup do diskuze i opozičním stranám, myslí si Sefzig.
Oproti němu bývalý Evropský komisař Vladimír Špidla se domnívá, že Česká republika ztratila vliv v EU, protože nebude přítomná všem jednáním. Navíc podle něj Praha ztratí věrohodnost u svých evropských partnerů. Na důležitosti věrohodnosti a důvěry se shodl i s předsedou Sefzigem, který se však domnívá, že důvěryhodnost musí získat zpět především eurozóna a její předlužení členové.
|
Cílem smlouvy o fiskální unii je přispět k řešení současné dluhové krize především v zemích eurozóny posílením fiskální disciplíny a koordinace hospodářských politik členských států EU. Návrh smlouvy na schůzce sedmadvacítky koncem ledna nepodpořily Británie a Česko. Pakt by mělo 25 evropských států podepsat na příští Evropské radě 1. a 2. března v Bruselu. |
Účastníci debaty se pozastavili nad paradoxem sporu o fiskální smlouvu, která je svým obsahem problematická spíše pro levicové strany, protože zavazuje státy k přísnější rozpočtové politice. Podle Špidly si však levicové strany uvědomují, že „revoluce nemůže být provedena v jedné zemi a prosazují proto nadnárodní řešení a podporují i mezinárodní závazky k rozpočtové zodpovědnosti.
Podle bývalého Komisaře by však bylo potřeba evropské politiky více přenést na evropskou úroveň a zvýšit společný rozpočet na přibližně 16 procent hrubého domácího produktu. Jeho výhrady vůči fiskálnímu paktu souvisí především s tím, že přenáší více pravomocí na úroveň národních států než na evropské instituce.
Oproti němu Sefzig zdůrazňuje, že jednotlivé body fiskálního paktu nejsou plně vyjasněny a je proto lepší vyčkat, jak budou jeho mechanismy fungovat a jaké dopady bude jeho přijetí mít v členských státech. Ke smlouvě je možné přistoupit kdykoliv později, upozornil Sefzig.
Autor: Euroskop
