17.05.2021
14. 5. 2021 text: Lucie Nalejvačová, infografika: Kristina Kollertová, Euroskop
První díl seriálu Vize o budoucnosti Evropy v proslovech nemůže patřit nikomu jinému než otci zakladateli evropského projektu Robertu Schumanovi. Svou vizi poválečné Evropy představil v proslovu známém jako Schumanova deklarace. Co bylo na této řeči přelomového a co si z ní můžeme vzít dnes při vizualizaci budoucnosti Evropy?
Schumanovu deklaraci vyslovil Robert Schuman 9. května 1950. Navrhl v ní vytvořit Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO), čímž chtěl zajistit mír v Evropě. Jak období před 1. sv. válkou, tak období před 2. sv. válkou ukázalo, že bilaterální i multilaterální spojenecké úmluvy nejsou závaznou formou, jak zajistit mír. Naopak jejich porušení je mnohdy lehčí, než bylo jejich sjednání.
Přesvědčivý proslov ovlivní reálný svět. To dokazuje Schumanova deklarace, která byla předzvěstí toho, že Francie, Spolková republika Německo, Itálie, Nizozemsko, Belgie a Lucembursko zavedly společnou těžbu uhlí a výrobu oceli. Evropské společenství uhlí a oceli se tak stalo prvním krokem ke sjednocené a mírové Evropě.
Proč to tentokrát vyšlo?
„Světový mír by nemohl být zachován bez tvůrčího úsilí, jež je úměrné nebezpečím, která tento mír ohrožují. Přínos, kterým organizovaná a živá Evropa může přispět civilizaci, je nezbytný pro udržení mírových vztahů. Tím, že už dvacet let Francie usiluje o sjednocenou Evropu, sleduje především jeden cíl – sloužit míru.“
Schumanova deklarace
Ač téma míru s sebou často nese jistý implikovaný patos, Schumanova deklarace, jejíž hlavní motiv byl etablovat mír na evropském kontinentu, je značně racionální a plná pojistek pro jeho udržení. Možná proto se jedná o první úspěšný projekt sjednocené Evropy, protože ve správný čas, na správném místě nabídla lidem to, po čem tehdy toužili – lepší životní úroveň.
Evropa byla po dvou světových válkách unavená a zdevastovaná. Evropský projekt, dříve vždy založený a ztroskotaný na federalismu, tedy federální reorganizaci Evropy, nikdy v minulosti neobstál. Schuman o něm tak ani neuvažoval a rovnou nabídl státům Evropu založenou na funkcionalismu, tedy na harmonických vztazích díky propojené hospodářské sféře.
Robert Schuman byl v dubnu 1951 jedním ze signatářů Pařížské smlouvy, která ustavila Evropské společenství uhlí a oceli, které se stalo základem pro pozdější vznik Evropské unie. Zdroj: Evropská komise
Navýšení životní úrovně prostřednictvím liberalizace
„Zavedení společné výroby uhlí a oceli bude mít za následek okamžité vytvoření společných základů pro ekonomický rozvoj, jakožto první etapu Evropské federace, a změní situaci v oblastech, kde se odedávna vyráběly zbraně pro války, jejichž oběťmi byly nejčastěji tyto oblasti samy.“
Schumanova deklarace
První odvětví, jehož kompetence se měly přesunout z úrovně národní na nadnárodní, byla výroba uhlí a oceli. Tímto strategickým krokem chtěl Schuman nejen mít kontrolu nad produkcí zbraní, ale zároveň zvýšit solidaritu ve výrobě. Jednotná výrobní jednotka byla totiž otevřená všem evropským zemím, které o to měly zájem, což později čítalo zakládající členy ESUO. Základní prvky průmyslové výroby za stejných podmínek měly být prvním krokem k hospodářskému sjednocení zemí.
Funkcionalismus vychází z liberální tradice a Schuman ji i v deklaraci zdůraznil. Chtěl pro výstupy společné výroby najít odbytiště ve světě a rozvíjet tak mezinárodní obchod bez diskriminace. Zároveň už tehdy zmínil ve spojitosti s tím i rozvoj afrického kontinentu jako základní úkol Evropy.
Francouzsko-německá otázka
„Sdružení evropských národů vyžaduje, aby se skoncovalo s letitým nepřátelstvím mezi Francií a Německem. Cokoli se podnikne v tomto směru, se musí týkat především těchto dvou zemí.“
Schumanova deklarace
Podle Schumana bylo klíčové etablovat nezlomitelné spojenectví mezi historickými rivaly – Francií a Německem. Chtěl tyto dva státy propojit natolik, že se ublížení jednoho druhým stane nemožným. Naštěstí tehdy našel vůli k takovému kroku u Konrada Adenauera, kancléře Spolkové republiky Německo. Adenauer si kladl za cíl v zahraniční politice usmířit Německo s Francií. Obě strany si tak šly naproti.
Mimo historického kontextu je konkrétně o osobě Roberta Schumana důležité vědět, že mu téma francouzsko-německých vztahů bylo velmi blízké. Narodil se v Lucemburku, blízko hranic s Francií a Německem. Jeho otec byl původem Francouz, ale potom, co Německo zabralo region, ve kterém žil, stal se z něj Němec. Jeho matka měla občanství lucemburské, on sám se narodil jako německý občan. S těmito třemi zeměmi byl tak po celý život spjatý.
| Robert Schuman (1886–1963) | |
 |
|
Zdroj: Fotobanka ČTK
Evropa jako vzor ostatním regionům
„Tato výroba bude nabídnuta celému světu, bez rozdílu či diskriminace tak, aby se přispělo ke zvýšení životní úrovně a k pokroku, pokud jde o mírovou aktivitu. Se zvýšenými zdroji bude moci Evropa dosáhnout úspěchu při plnění jednoho ze svých základních úkolů, a sice v rozvoji afrického kontinentu.“
Schumanova deklarace
Jak už bylo zmíněno, evropský projekt z 50. let minulého století se neorientoval pouze na Evropu. Jeho cílem bylo šířit mír i do jiných oblastí plných nestabilit. Sice tehdy ještě neexistoval internet, ale globalizační procesy se začínaly ve světě etablovat. Schuman si byl jisté globální propojenosti vědom, proto nebudoval novou Evropu izolovanou od světa. Dodal ji závazky ve světovém společenství a toto poselství s sebou nese Evropská unie dodnes.
Sjednocená Evropa spojená ekonomickými vztahy měla být jakýsi blueprintem pro ostatní světové regiony, jak vedle sebe žít v mírovém uspořádání. Právě ekonomické vztahy měly celou planetu propojit natolik, že válka měla přestat dávat smysl.
Ethos, Logos, Pathos Schumanovy deklarace |
|
Ethos – Robert Schuman byl v době proslovu ministrem zahraničních věcí Francie Logos – návrh Schumana na vytvoření ESUO, který by zajistil mír na Evropském kontinentu Pathos – vzpomínka na války a zdůraznění, že se nesmí v budoucnosti opakovat |
Bilance po 70 letech
Reflektuje-li člověk v současnosti to, jak moc realistická Schumanova vize budoucnosti Evropy byla, musí uznat, že představy tehdejšího francouzského ministra zahraničních věcí se z velké části naplnily. Mír mezi evropskými zeměmi, které se integrovaly, trval celých 70 let bez jediného incidentu vypovídajícího o opaku.
Již od svého vzniku si evropský projekt kladl za cíl rozvoj v Africe. Za několik minulých desetiletí se ale neomezil pouze na africký kontinent. Evropská unie pomáhá zemím a skupinám obyvatel celého světa, které se potýkají se závažnými katastrofami a humanitárními krizemi. Je tak hlavním dárcem humanitární pomoci na světě a každoročně podporuje miliony lidí 1 % z celkového ročního rozpočtu.
Francouzsko-německá otázka byla klíčová pro stabilní vztahy v Evropě. Tyto dva státy se mohou pyšnit velkým úspěchem v rámci etablovaného přátelství. Místo historického francouzsko-německého nepřátelství se dnes mluví o tandemu. Významní představitelé států k sobě dnes mají blízko a jsou si věrnými partnery. V současnosti je toho příkladem synergie mezi německou kancléřkou Angelou Merkelovou a francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem.
Evropské sjednocení sice nerozšířilo mír do všech koutů světa, ale přinejmenším inspirovalo několik světových států ke spolupráci a k vytvoření společného fóra a partnerství. Příkladem tomu může být ve světě Africká unie, která vznikla po vzoru Evropské unie a která je dosud nejrozsáhlejším projektem africké integrace. Dále pak Unie jihoamerických států (UNASUR), jejíž snahou je integrovat dvě existující unie Mercosur a Andské společenství, vznikla taky na bázi EU.
Celou Schumanovu deklaraci si můžete přečíst zde.
Autor: text: Lucie Nalejvačová, infografika: Kristina Kollertová, Euroskop
