Jako komplikované, chaotické a extravagantní zhodnotila řada analytiků první české půlroční předsednictví v EU, jehož se Česká republika ujala 1. ledna 2009. Mnozí se ale shodli, že ČR neměla dobrou výchozí pozici (jako malý stát přebírala po úspěšném vedení Francie) a musela řešit složité problémy, zejména ekonomickou krizi, jež načas zastínila i obrovský vnitrounijní zádrhel – lisabonskou smlouvu. Situaci si Češi navíc sami zkomplikovali, když parlament v březnu vyjádřil nedůvěru vládě. Řada věcí se ale podle komentátorů povedla a pochvalu si vysloužila i nová vláda, která vedla EU v poslední třetině předsednictví. Dalšího předsednictví se ČR ujme za 100 dní, 1. července.
Milníky prvního českého předsednictví v EU:
Blízký východ – Již v prvních dnech předsednictví musela ČR v této funkci zaujmout postoj ke konfliktu v Gaze, kde se situace na přelomu roku vyhrotila. Do oblasti jel v čele Trojky EU ministr zahraničí Karel Schwarzenberg, ovšem v téže době jednal v regionu i francouzský prezident Nicolas Sarkozy. Později ČR zorganizovala řadu jednání zúčastněných stran konfliktu. Nicméně koncem dubna šéf české diplomacie připustil, že panují rozdíly v názorech na vývoj v Izraeli mezi Evropskou komisí (EK) a předsednictvím i v rámci EU.
V červnu vzbudila rozruch část parlamentní delegace EU na Blízkém východě, vedená předsedou Sněmovny Miloslavem Vlčkem, která se tajně sešla s palestinskými poslanci, mezi nimiž byli i představitelé radikálního Hamásu; schůzky se kromě zástupců Itálie, Řecka, Bulharska a Turecka účastnili i Jan Kavan, Vladimír Laštůvka a Helena Opolecká (se všemi třemi poté Vlček ukončil spolupráci a od setkání se distancoval).
Hospodářská krize – Kvůli finanční krizi svolala ČR 1. března do Bruselu mimořádný neformální summit EU. Krizí se zabýval týž měsíc i pravidelný summit EU. Rozruch vyvolal koncem března premiér Topolánek, který v EP označil protikrizové kroky USA za cestu do pekel (výrok později označil jen za „varování příteli“). ČR dojednala s EP konečnou dohodu o regulaci ratingových agentur a vyjednala shodu ministrů financí na přeřazení některých služeb do nižší sazby DPH. Červnový summit EU schválil reformu dohledu nad finančním trhem v EU.
Írán – Českým diplomatům byl jako zástupcům předsedající země EU několikrát vyjádřen íránskou vládou protest proti politice unie – v lednu kvůli údajné nečinnosti EU k porušování lidských práv v Gaze, v březnu kvůli íránským Kurdům a v červnu kvůli komentářům unie k výsledkům prezidentských voleb v Íránu (kvůli nim si Írán povolal i diplomaty všech 27 zemí EU v Teheránu).
Lisabonská smlouva (LS) – Za českého předsednictví o této nové reformní smlouvě hlasoval jako poslední z unie český parlament. V červnu dohodl summit EU záruky pro Irsko, čímž otevřel cestu ke konání druhého irského referenda, které LS v říjnu schválilo. Za švédského předsednictví pak říjnový summit přiznal výjimku stran listiny základní práv ČR, kterou požadoval prezident Václav Klaus, a LS 1. prosince vstoupila v platnost.
Pád vlády – Pověst české předsednictví asi nejvíce pošramotil pád vlády. Po vyjádření nedůvěry (24. března) vládě Mirka Topolánka Sněmovnou se dokonce začaly ozývat hlasy, že předsednictví je ohroženo. Nová vláda, v čele se statistikem Janem Fischerem, jež nastoupila 8. května, ale sklidila vesměs pochvalu. Za vedení červnového summitu EU ocenili Fischera mj. prezident Sarkozy či německá kancléřka Angela Merkelová.
Rozšiřování EU – Koncem dubna podal albánský premiér Sali Berisha v Praze oficiálně přihlášku své země do EU. Nepodařilo se ale obnovit pokračování přístupových rozhovorů s Chorvatskem, které v prosinci 2008 zablokovalo Slovinsko kvůli sporu o společnou hranici. Chorvatsko se členem EU nakonec stalo v roce 2013. České předsednictví postoupilo přihlášku Černé Hory k dalšímu jednání a registrovalo také nového zájemce, Albánii. Ani za českého předsednictví se ale příliš nepokročilo v přístupových rozhovorech s Tureckem.
Vztahy s Ruskem – Začátkem roku muselo předsednictví řešit také spor Ruska a Ukrajiny o dodávky plynu, jejichž přerušení se dotklo i evropských zemí. Podepsána byla mj. dohoda k přilákání investorů pro přestavbu ukrajinských plynovodů. Začátkem května jednala v Praze EU o plynovodu Nabucco, jenž má přivedením plynu ze střední Asie snížit energetickou závislost EU na Rusku. Jeho osud je ale nejistý. Moskvu si unie popudila i „východním partnerstvím“, zahájeným v květnu v Praze s Arménií, Gruzií, Běloruskem, Ázerbájdžánem, Moldavskem a Ukrajinou.
Vztahy s USA – Na setkání se šéfy států či vlád 27 zemí EU 5. dubna v Praze americký prezident Barack Obama mj. slíbil, že se USA zapojí do boje s klimatickými změnami, podpořil členství Turecka v EU a vyzval unii k přijetí vězňů z Guantánama. V Praze Obama též řekl, že odstoupí-li Írán od vojenského jaderného programu, nebude nutné budovat protiraketový štít. Po vrcholné schůzce EU-USA vyšlo najevo, že v jednom hotelu v Praze byly na veřejném počítači osobní údaje o účastnících summitu.
Ostatní – Během předsednictví, jež organizovalo na 1500 českých úředníků, se konalo přes 3000 zasedání, zhruba 25 každý pracovní den. Schůzky se konaly nejen v Praze či českých regionech, ale i dalších zemích v Evropě i ve světě. Český stát za pořádání předsednictví utratil zhruba 3,75 miliardy korun.
Entropa – Výrazným bodem předsednictví byl také skandál kolem plastiky sochaře Davida Černého Entropa, která byla oficiální českou výzdobou bruselské budovy Rady EU. Plastika se strefovala do stereotypů spojovaných s jednotlivými evropskými státy, z nichž některé proti plastice protestovaly. Černý původně tvrdil, že skládačku vytvořili umělci ze všech zemí unie, nakonec se ale ukázalo, že autorem je on sám s několika českými kolegy. Při oficiálním odhalení díla se za to on i tehdejší ministr pro evropské záležitosti Alexandr Vondra omluvili. Po pádu Topolánkova kabinetu Černý nechal plastiku z budovy předčasně odstranit.
Zdroj: ČTK
