Eurocentra jsou informační místa, kam se občané mohou obracet se svými dotazy o Evropské unii. Vedoucí Oddělení pro Eurocentra, Ludmila Eliášová, v rozhovoru síť regionální poboček Úřadu vlády popisuje jako „prodloužené ruce evropské komunikace v regionech“ a přibližuje jejich činnost.
Můžete v krátkosti popsat fungování Eurocenter v České republice? S čím se na ně mohou občané obrátit a co od nich očekávat?
Eurocentra jsou, jak již ze samotného názvu vyplývá, informačními místy o Evropské unii. Snažíme se občany seznámit jak s Evropskou unií, tak i s tím, co být členem EU znamená pro Českou republiku a jaké příležitosti členství přináší českým občanům. Eurocentra za tímto účelem organizují řadu akcí. Většinou jde o debaty a semináře, jezdíme do škol s přednáškami, pořádáme soutěže a další zábavně-vzdělávací aktivity. Činnost Eurocenter stojí i na spolupráci s partnery v regionech, kde představujeme takovou evropskou oficiální linku. Zároveň nám na evropskou problematiku chodí i dotazy od samotných občanů, které mohou sahat od otázek, jak postupovat při žádosti o důchod s přeshraničním prvkem, přes informace o institucích EU, až po to, jak je to s různými zahraničními výjezdy a příležitostmi pro mladé. Jde tedy o vcelku pestrou agendu evropských témat.
Ludmila Eliášová
Ludmila Eliášová studovala na Vysoké škole ekonomické v Praze. V navazujícím studiu se věnovala evropské integraci. V současnosti působí jako vedoucí Oddělení pro Eurocentra na Sekci pro evropské záležitosti Úřadu vlády ČR a vedoucí Eurocentra Praha.
Pro naši komunikaci jsou důležité webové stránky eurocentra.cz, kde máme i obecný přehled o tom, co děláme. Naleznete tam kontakty na naše regionální koordinátory, se kterými se dá domluvit spolupráce, ale i pozvánky na naše akce. Náš nejživější kanál je ale rozhodně Facebook. Každé Eurocentrum má své facebookové stránky, kde sdílíme informace o nadcházejících akcích a příležitostech. Kdybych měla činnost Eurocenter čtenářům nějak lépe shrnout a přiblížit, udělala bych to následující větou. Stejně, jako se nedá dělat česká evropská politika bez Stálého zastoupení v Bruselu, tak by se těžko komunikovala evropská témata bez Eurocenter v regionech.
Jak jste se dostala k práci v oblasti evropských záležitostí?
Pro mě ten příběh začal na vysoké škole. Nejvíc mě bavila a zajímala evropská témata a evropské předměty, takže jsem se rozhodla na navazující magisterské studium přihlásit na obor Evropská integrace. Přes školu jsem se dostala na stáž přímo do Eurocentra Praha a už se to se mnou nějak vezlo. I když jsem byla pak ještě v různých institucích, ať šlo například o Ministerstvo průmyslu a obchodu nebo zastoupení Evropské komise a později i Odbor koordinace evropských politik na Úřadu vlády, vždy jsem se točila kolem evropských témat. Nakonec mě to přivedlo zase zpět k Eurocentrům.
Jak vypadá typický pracovní den vedoucí Oddělení pro Eurocentra v rámci Sekce pro evropské záležitosti Úřadu vlády ČR?
Typický pracovní den asi úplně nemám, což si myslím, že je na tuto otázku častou odpovědí. Možná bych spíš dokázala popsat harmonogram v průběhu roku, protože to je něco, co se relativně opakuje. Tím, že máme agendu opravdu pestrou, je každý den úplně jiný. Na denní bázi s kolegy řeším jejich projekty a akce, které plánují v regionech, a zároveň řeším i akce v Praze, protože vedoucí Oddělení pro Eurocentra je zároveň vedoucí Eurocentra Praha. Momentálně například ladíme obsah k tématu kariéry v institucích Evropské unie, který budeme prezentovat na veletrzích pracovních příležitostí, a s dalšími partnery připravuji různorodé projekty, které se pak realizují napříč celou sítí Eurocenter. Teď na podzim se nám například rozjíždí další ročník soutěže „Rozhoduj o Evropě“, zapojujeme se do „Sametu na školách“ a čeká nás cyklus seminářů k výběrovým řízením do institucí Evropské unie, kde budeme probírat, jak se připravit na tyto testy.
Co se ročního cyklu týče, tak obecně lze říct, že se nám akce hodně rozjíždí v září a podzim bývá hodně nabitý akcemi všeho druhu. Přelom roku je pak ve znamení vytváření statistik a dalších souhrnů. Zároveň se pak chystají i akce na další rok a jedeme na plný zápřah až do června, kdy pak konečně spadneme do letní klidnější vlny. To se účastníme například příměstských táborů, kde máme připraveny zábavně-vzdělávací programy, a chystáme různé soutěže.
Je něco jiného komunikovat nějaké téma v Ústeckém kraji a pak například v Jihomoravském kraji. Vždy je potřeba zohledňovat charakteristiky té dané oblasti a zároveň brát v potaz i to, jaké jsou tam nastaveny konkrétní formy spolupráce.
Jak je těžké zkoordinovat regionální síť Eurocenter?
Pravidelně máme společné porady, ale samozřejmě nemůžu kolegy do Prahy zvát každý týden. Jednáme proto většinou distančně přes telefon a mail a společné fyzické porady máme jednou měsíčně. Koordinace je poměrně výzva, protože člověk musí zohlednit, že ne vše jde zadat centrálně a jednotně pro všechny regiony, ale vždy se musí brát v potaz jednotlivá regionální specifika. Něco jiného je komunikovat nějaké téma v Ústeckém kraji a pak například v Jihomoravském kraji. Vždy je potřeba zohledňovat charakteristiky té dané oblasti a zároveň brát v potaz i to, jaké jsou tam nastaveny konkrétní formy spolupráce, protože tam samozřejmě fungují i jiné subjekty, jsou nastaveny jiné pracovní vazby, jinak fungují vysoké školy apod.
Co Vás obecně přivedlo k práci ve státním sektoru? Měla jste to vždycky v plánu?
Vlastně ani nevím, kdy jsem se pro to rozhodla. Mám pocit, že se to prostě stalo. Možná to pro mě je i trochu dědičné, protože jsem z úřednicko-učitelské rodiny. Tak nějak mi vždycky přišlo, že to rodiče baví, a nějak jsem k tomu spěla už od vysoké školy. Když jsem se rozhodla věnovat Evropské unii, tak to do veřejného sektoru nějak automaticky směřovalo. Jako bonus mám navíc vystudované učitelství odborných ekonomických předmětů, takže nejsem úplně korporátní typ. Státnímu sektoru jsem se nikdy nebránila a nelituju toho.
Do Bruselu Vás to nikdy netáhlo?
Já mám ráda to svoje české zázemí, ať už kvůli rodině nebo kvůli koníčkům. Byla jsem tam na stáži týden a bylo skvělé to prostředí poznat, ale nejsem úplně ten typ, který by si dovedl představit žít tam dlouhodobě.
Co Vás na Vaší práci nejvíce naplňuje?
Hodně si užívám, když můžu něco kreativně vytvářet. Například nějakou soutěž nebo připravovat program na akci, dělat prezentace. Nemůžu říct, že je to největší část mojí agendy, protože k této pozici patří i hodně věcí okolo, komunikace s kolegy a různá administrativa. Nejvíc mě ale naplňuje obecně ten smysl práce, komunikace evropských témat. Ukazovat, že my jsme součástí Evropské unie, že to není něco vzdáleného v Bruselu. Konkrétně si myslím, že má velký smysl tato témata komunikovat s mládeží, například vyzdvihovat příležitosti, které mají. V tom je podle mě velká přidaná hodnota. Studentům ukazujeme možnosti, které se jim v Evropě otvírají, a představujeme ty praktické aspekty členství, které jsou často považovány za samozřejmost. Tohle všechno ale jednoduše nejde dělat z Prahy a jsou k tomu potřeba pomyslné prodloužené ruce v regionech. A za co jsem ještě vděčná, je to, v jakém prostředí se v práci pohybuju. Mám kolem sebe spoustu inspirativních lidí. Pořád se něco učím. Jak věci komunikovat více zábavně a inovativně, jak zažádat o grant, jak živě streamovat na Facebooku, jak fungují průzkumy veřejného mínění a určitě bych vymyslela mnoho dalších příkladů. To všechno skládá dohromady zajímavou mozaiku, díky které jsem se ještě za těch pět let nestihla nudit.
Co je naopak tou nejméně oblíbenou částí Vaší práce?
Asi to u mě není o té náplni, že by mě něco nebavilo, ale jsou to spíš aspekty ve státním sektoru, které k tomu patří. Někdy zdlouhavá administrativa, zastaralé nebo zbytečně neflexibilní postupy. Ale jsem optimista a mám pocit, že řadu věcí se nám už podařilo trochu změnit nebo upravit. Dá se s tím pracovat, ale člověk musí být trpělivý a nevzdávat to.
Jak trávíte volný čas, když za sebou zavřete dveře kanceláře?
Mojí největší volnočasovou srdcovkou jsou kuželky. Hraji je odmalička, ale teď to již neberu tak vážně. Hodně se věnuji organizaci turnajů pro mládež, protože vedu Komisi mládeže v České kuželkářské asociaci, takže mám na starost turnaje, soustředění a kempy. Jezdím s mládežnickou reprezentací třeba i na mistrovství světa. To je něco, co mě hodně baví. I když mám plný pracovní týden a víkend zaplním kuželkami, tak sice je to fyzicky náročné, ale psychicky si u toho strašně odpočinu a dobiji baterky. Kromě toto mám ráda sporty obecně a baví mě je různě střídat. Ráda si chodím zaběhat nebo se projet na kole, zacvičím si jógu. Když potřebuji vypnout a nikam se mi nechce, tak si prostě pustím Přátele, to je moje slabost.
Jaká je podle Vás aktuální image České republiky v EU a změnila se nějak po našem loňském předsednictví?
Přemýšlím, jestli jsem schopná to z té své pozice člověka, který se snaží agendu EU komunikovat, objektivně posoudit, ale mám pocit, že se naše pozice upevnila, nebo i zlepšila. Ukázali jsme, že jsme schopný a plnohodnotný stát a nejsme žádný “nováček”. Máme co nabídnout, ať už odborně nebo po té organizační stránce. Máme spoustu chytrých a schopných lidí, kteří se tematice EU věnují. A to je přesně něco, co my z pozice Eurocenter můžeme komunikovat společnosti; že není jen Česko a vedle nějaká Evropská unie, ale že jsme součástí EU, máme co nabídnout, hájíme svoje zájmy a umíme to. To si myslím, že je pro komunikaci důležité. Komunikace vždy musí stát na faktických základech a tyhle jsme si jako Česká republika v EU vytvořili.
Děkuji za rozhovor.
