Již od roku 2004, kdy Evropská Unie (EU) uzavřela s Izraelem Asociační dohodu, je země pro Unii důležitým partnerem. Význam Izraele pro strategické zájmy EU dále vzrostl po rozšíření Unie v roce 2004, doprovázenému přiblížením vzájemných hranic. Spolupráce je těsně koordinována jak bilaterálně, prostřednictvím Evropské sousedské politiky, tak multilaterálně v rámci Unie pro Středomoří.

Stručná historie a vývoj vztahů a jejich formální úprava

Již v roce 1975 uzavřelo tehdejší Evropské společenství s Izraelem Dohodu o spolupráci. Od konce 70. let také mezi zeměmi platila zóna volného obchodu na průmyslové výrobky. Zásadním milníkem pro novodobou podobu vztahů mezi Evropskou unií a Izraelem ovšem byl summit Evropské rady (ER) v Essenu v prosinci 1994. ER tehdy Izrael, na základě jeho vysokého ekonomického rozvoje, uznala vhodným kandidátem na vytvoření speciálního vztahu s Unií, založeného na reciprocitě a společných zájmech.

EU proto s Izraelem uzavřela v listopadu 1995 Asociační dohodu, která otevřela dveře prohlubování ekonomické i politické spolupráce. Dohoda po ratifikaci národními parlamenty, Evropským parlamentem a izraelským Knessetem vstoupila definitivně v platnost v červnu 2000. Od té doby bylo podepsáno několik konkrétních dohod o spolupráci v nejrůznějších oblastech.

Spolupráci na základě Asociační dohody významně rozšířila bilaterální dohoda EU a Izraele v rámci Evropské politiky sousedství (ENP) z roku 2005 a rozšířená v roce 2010. Akční plán byl následně prodloužen až do roku 2020. V roce 2013 získaly Izrael a budoucí stát Palestina od EU „zvláštní výsadní partnerství“, které v souvislosti s budoucí dohodou o konečném statusu poskytuje oběma stranám nebývalou podporu v politické, hospodářské a bezpečnostní oblasti.

Bývalý předseda Evropské komise José Manuel Barroso na setkání s prezidentem Izraele (Audiovisual service EU)

Institucionální rámec vztahů

Asociační dohoda a zejména Akční plán v rámci ENP přinesly rozvoj těsné a pravidelné spolupráce mezi EU a Izraelem. Základním orgánem pro pravidelnou koordinaci implementace Akčního plánu ENP jsou podvýbory složené z představitelů Izraele a EU. Tyto podvýbory zasedají (zpravidla) jednou ročně v Bruselu nebo v Jeruzalémě a zabývají se rozvojem obchodních vztahů, spoluprací v boji proti terorismu, právní kooperací a dalšími oblastmi. Pravidelně se rovněž setkávají zástupci Evropského parlamentu a Knessetu.

Bližší spolupráce vyžaduje konvergenci právního a regulačního prostředí. Tomuto cíli slouží tzv. twinning, nástroj pro posílení spolupráce mezi izraelskými orgány a jejich ekvivalenty na úrovni EU. Na základě twinningu funguje rovněž krátkodobý Nástroj pro technickou podporu a výměnu informací (TAIEX), jehož cílem je pomoci ke sblížení unijní a izraelské legislativy s cílem otevřít vnitřní trh Unie Izraeli.

Vedle instrumentů pro harmonizaci právního prostředí hraje důležitou roli ve vzájemných vztazích rovněž finanční spolupráce. V rámci Evropské politiky sousedství poskytuje EU Izraeli finanční příspěvky prostřednictvím evropského nástroje sousedství ENI. Z důvodu pokročilé úrovně hospodářského rozvoje jsou však tyto finanční prostředky v hodnotě 2 miliony € ročně využívány k provádění institucionálních twinningových projektů v oblastech vzdělání, technologií a statistik.

V lednu 2018 byl podepsán Program přeshraničí spolupráce EU-Izrael, v rámci kterého jsou poskytovány finanční příspěvky pro izraelská výzkumná střediska, univerzity, malé a střední podniky či organizace občanské společnosti. Evropská investiční banka (EIB) pak Izraeli poskytuje pravidelně půjčky na rozvoj tamní dopravní a technické infrastruktury.

Izrael je taktéž zapojen do různých regionálních programů v oblasti právního státu a spravedlnosti, životního prostředí a změny klimatu, kultury a mládeže. Vzhledem k znalostní a high-tech povaze izraelské ekonomiky hraje zásadní roli spolupráce v oblasti vědy a výzkumu.

Izrael je již od roku 1996 účastníkem unijního Rámcového výzkumného programu (FP7). Program umožňuje výměnu vědeckých poznatků, účast izraelských vědců na vědeckých projektech a dává jim možnost ucházet se o evropské výzkumné granty. Izrael je rovněž zapojen do unijních vědecko-výzkumných programů a organizací Euréka, Galilelo a Horizont 2020. Vedle výše zmíněné spolupráce je Izrael zapojen i do studijních a mládežnických programů v rámci Erasmus Mundus, Erasmus+ nebo Euro-Med Youth.

Vzájemný obchod

Obchodní spolupráce mezi EU a Izraelem tvoří páteř vzájemných vztahů. V současné době EU posílila pozici nejvýznamnějšího obchodního partnera Izraele. Pro EU je Izrael nejvýznamnějším obchodním partnerem ve Středomoří a 24. největším na světě (údaje z roku 2016). Celkový objem obchodu činil v roce 2017 přibližně 36,2 miliardy eur. Obchodu dominují výrobky chemického průmyslu, spotřební zboří a produkty strojní výroby.

Evropská komise přistoupila v roce 2014 ke zpřísnění podmínek dovozu některých potravinářských produktů do EU s označením místa původu mimo mezinárodně uznané hranice Izraele. V červnu 2014 vstoupil v platnost zákaz dovozu drůbeže, od 1. 1. 2015 není možné dovážet mléčné produkty a od 1. 2. 2015 ani rybí produkty.

Výzvy do budoucna

Další posílení a prohloubení ekonomické a obchodní spolupráce mezi Izraelem a Evropskou unií je nespornou výzvou do budoucna. Zejména v oblasti zemědělství se dosud nepodařilo odstranit zásadní překážky. Rovněž výměna v sektoru služeb má potenciál pro další rozvoj. Závěrečným cílem by měla být plná integrace Izraele do vnitřního trhu EU.

Druhou klíčovou výzvou pro Unii je přispět k pokroku v mírovém procesu na Blízkém východě. V rámci úsilí o vybudování důvěru mezi izraelskými a palestinskými společnostmi, zahájila EU Iniciativu pro budování míru (The European Peacebuilding Initiative), která podporuje projekty občanské společnosti usilující o ukončení konfliktu. Program disponuje roční částkou 5 milionů eur na místní a přeshraniční iniciativy v Palestině, Izraeli a Jordánsku. Ačkoliv se EU snaží hrát aktivní roli při zprostředkovávání vyjednávání mezi Izraelem, Palestinou a dalšími zeměmi v regionu, postoje jednotlivých států se značně liší.

Rozdílný přístup k otázce palestinské státnosti, která je stěžejní otázkou mírového procesu, potvrdilo hlasování v OSN v listopadu 2012 o členství Palestiny jako nečlenského státu. V poslední době panují neshody mezi EU a Izraelem také v otázce statusu Jeruzaléma. V reakci na rozhodnutí amerického prezidenta Trumpa v prosinci 2017 přesunout americkou ambasádu do Jeruzaléma a uznat tak Jeruzalém za hlavní město Izraele, vyzval izraelský premiér Benjamin Netanjahu evropské země, aby následovaly kroky USA.

Šéfka unijní diplomacie Mogherini nicméně zopakovala unijní postoj, podle něhož jediným reálným řešením izraelsko-palestinského konfliktu jsou dva státy s Jeruzalémem jako hlavním městem Izraele i Palestiny.