Vaše dotazy
Ano, pokud se jedná o zrušení omezení spojených s hraničními přechody a jejich provozní dobou. Hranice tedy lze od 21. prosince 2007 překračovat v zásadě kdekoli a kdykoli, tj. i mimo bývalé hraniční přechody.
Právo volného pohybu ale není absolutní; i nadále je třeba respektovat některé zájmy chráněné vnitrostátními zákony (národní parky, chráněné krajinné oblasti, soukromý pozemek apod.). Jistá omezení mohou být požadována také v případě mimořádného dočasného znovuzavedení ochrany státních hranic.
Schengenské předpisy nic nemění na pravidlech pohybu zvířat po zemích EU. Se psem, kočkou nebo fretkou lze tedy cestovat do jiného schengenského státu, pouze pokud je označen čitelným tetováním nebo mikročipem a má platné očkování proti vzteklině. Dále musí mít vystaven pas, který v rámci EU existuje jako jednotný doklad. Tento pas je v ČR vystavován schválenými soukromými veterinárními lékaři. Detailní podmínky dovozu a vývozu zvířat se nicméně mohou v různých státech lišit, proto je třeba se předem informovat o situace v zemi, kam se svým domácím mazlíčkem míříte. Více informací na Státní veterinární správě.
Fyzické oddělení cestujících na letištích spočívá v přijetí stavebně technických opatření, která vyloučí možnost smíchání cestujících na letech v rámci schengenského prostoru a mimo něj. V praxi totiž nesmí dojít k tomu, aby cestující, který přiletí do ČR ze třetí země, pronikl do prostor letiště určených pro lety v rámci Schengenu, čímž by mohl vstoupit na území ČR bez hraniční kontroly. Proto musí být cestující na letech do/ze zemí Schengenu odděleni od cestujících do/ze zemí mimo Schengen. Cestující mířící do zámoří se tak po absolvování hraniční a bezpečnostní kontroly pohybuje v prostorách letiště vymezených pouze pro cestující, kteří stejně jako on čekají na odbavení na neschengenský let.
Fyzické oddělení cestujících je nezbytností pro letiště s pravidelnými a častými lety z schengenských i neschengenských destinací, neboť umožňuje odbavení cestujících na více letech zároveň. V případě ČR tento režim platí na letišti Praha Ruzyně a dalších čtyřech letištích (Brno-Tuřany, Ostrava-Mošnov, Karlovy Vary, Pardubice).
Oddělení cestujících na schengenských a ne-schengenských letech na malých letištích je možné zajistit také administrativním způsobem. Administrativní oddělení spočívá v úpravě letového řádu tak, aby nemohlo dojít současně k odbavení cestujících na letech schengenských a ne-schengenských. V ČR je tento režim zaveden na zbývajících 12 mezinárodních letištích s vnější hranicí.
Žádost o vízum je možné podat si kdykoliv, první možný den pro podání žádosti není nijak stanoven, resp. ničím ohraničen. Druhou věcí je však platnost dalšího schengenského víza, která vychází z výše uvedené podmínky 90 dnů v šestiměsíčním období, tj. platnost dalšího schengenského víza se odvíjí od termínu skončení platnosti víza předešlého.
Dnem vstupu České republiky do schengenského prostoru, tj. 21. prosince 2007, není na pozemních hranicích přítomná cizinecká policie, proto ani nemůže otiskovat přechodová razítka při vstupu do České republiky. Cizinci ze třetích zemí však nadále zůstává povinnost hlášení místa pobytu na území, tj. do 3 dnů ode dne vstupu na území ohlásit na policii místo pobytu na území (§ 93 zákona č. 326/1999 Sb.,) – pakliže tato povinnost nepřísluší ubytovateli.
Takový postup není možný, již vydané vízum nemůže být dodatečně změněno – mj. technická úroveň zabezpečení vízových štítků neumožňuje jakýkoli zásah do již vydaného víza. Pokud chce držitel národního dlouhodobého víza typu D podléhající vízové povinnosti navštívit jiné státy Schengenu, musí si vyřídit schengenské vízum.
Vízum typu D+C ČR vydává při splnění podmínek pro vydání jednotného schengenského víza typu C. Jelikož toto vízum je po dobu prvních 3 měsíců své platnosti platné zároveň jako jednotné schengenské vízum, je možné o vydání tohoto víza požádat pouze na zastupitelských úřadech ČR ve třetích zemích. Po vypršení prvních 3 měsíců toto vízum platí jako klasické vízum typu D, tj. umožňuje pouze tranzitovat přes území schengenských států při cestě do ČR, která dané vízum vydala.
Dlouhodobé vízum typu D+C, které po dobu prvních 3 měsíců své platnosti umožňuje cestování po Schengenu, je vydáváno automaticky za podmínky splnění všech náležitostí nezbytných pro vydání tohoto víza. Mezi tyto podmínky patří mj. prokázání účelu a podmínek předpokládaného pobytu, žadatel není osobou, které má být odepřen vstup a nepředstavuje nebezpečí pro veřejný pořádek, bezpečnost státu nebo mezinárodní vztahy některého ze schengenského státu.
Obecně platí, že národní dlouhodobé vízum typu D umožňuje svému držiteli pouze průjezd (max. 5denní) přes území jiných schengenských států do státu, který dané vízum vydal. Cestování po jiných schengenských státech je možné na základě schengenského víza, o které si může držitel víza – pakliže podléhá vízové povinnosti – požádat na území Schengenu.
Držitel dlouhodobého víza nepotřebuje vízum při cestování do jiných schengenských států v případě, že nepodléhá vízové povinnosti, anebo je držitelem dlouhodobé vízum typu D+C a chce cestovat během prvních 3 měsíců platnosti víza, během kterých vízum současně platí jako krátkodobé schengenské vízum typu C. Po uplynutí 3 měsíců cestování není možné a vyžaduje vyřízení schengenského víza.
Kontrola, zda-li daný cizinec nepřekročil lhůtu povoleného pobytu, není skutečně možná na vnitřních hranicích. Kontrola plnění pobytového režimu je nicméně hlavní náplní práce reorganizované služby cizinecké policie, jejíž policisté provádějí namátkové i cílené kontroly zaměřené na odhalení osob nelegálně pobývajících na území ČR.
Ano. Pro cizince, na něhož se nevztahuje vízová povinnost, platí stejná podmínka jako pro občana třetí země, jenž vízum potřebuje, tj. do zemí schengenské spolupráce může znovu cestovat po uplynutí 3měsíčního pobytu stráveného na území Schengenu v rámci šestiměsíčního období, tj. nejdříve 6 měsíců od prvního překročení schengenské vnější hranice.
Toto pravidlo se však netýká občanů těch třetích států, s nimiž uzavřela ČR bezvízovou dohodu před svým vstupem do Schengenu. V takovém případě je možné pobývat na území ČR v souladu se zněním příslušné smlouvy i nad rámec 3 měsíců v rámci daného půl roku. Cestovat do schengenských států mimo ČR je však možné i v tomto případě pouze za dodržení standardního režimu, tj. jen v rámci prvních 3 měsíců pobytu v Schengenu, do nichž se započítává i pobytu v ČR.
Jednotné schengenské vízum umožňující dle typu vydaného víza (A, B či C) až 3měsíční pobyt na území všech schengenských států lze udělit cizinci za podmínky splnění následujících podmínek:
1. má jeden nebo více platných dokladů umožňujících překročení hranice;
2. předloží doklady, které prokážou účel a podmínky předpokládaného pobytu, a má zajištěny dostatečné prostředky pro obživu jak na dobu předpokládaného pobytu, tak na návrat do země původu nebo na průjezd do třetího státu, ve kterém je zaručeno jeho přijetí, nebo je schopen si tyto prostředky legálním způsobem opatřit;
3. není veden jako osoba, které má být odepřen vstup;
4. nepředstavuje nebezpečí pro veřejný pořádek, bezpečnost státu nebo mezinárodní vztahy některé ze smluvních stran.
Cizinci, který nesplňuje všechny tyto podmínky, musí být vstup na území schengenských států odepřen, ledaže některý ze schengenských států pokládá z humanitárních důvodů nebo z důvodů národního zájmu nebo na základě mezinárodních závazků za nezbytné se od této zásady odchýlit. V tom případě bude přijetí omezeno na území dotyčného státu, který o tom musí uvědomit ostatní schengenské státy.
Za určitých podmínek tedy lze i při nesplnění všech podmínek pro vydání jednotného schengenského víza udělit vízum ve formě štítku schengenského formátu – v takovém případě se však nejedná o jednotné schengenské vízum, ale o vízum, jehož platnost je teritoriálně omezená na území jednoho státu (v některých případech i několika států) Schengenu. Držitel tohoto víza proto nemůže pobývat na území všech států Schengenu, ale pouze na území státu, který takto teritoriálně omezené vízum vydal.
Vízum teritoriálně omezené na území jednoho státu Schengenu se obvykle vydává v následujících případech:
– cizinec žádá o vydání dalšího krátkodobého víza v momentě, kdy mu skončila platnost jednotného schengenského víza typu C, tj. již vyčerpal povolených 90 dnů a na území Schengenu se potřebuje vrátit ještě před tím, než mu uplyne lhůta 6 měsíců ode dne prvního vstupu na území Schengenu;
– cestovní doklad, do kterého má být vízum vyznačeno, není uznáván všemi schengenskými státy;
– schengenský stát rozhodující o žádosti o schengenské vízum rozhodne, že i přes nesplnění některé z podmínek pro vydání jednotného schengenského víza cizinci vízum udělí – v takovém případě musí informovat ostatní schengenské státy.
Nadále platí obecný princip, že každá žádost o vydání víza je posuzována individuálně a že jsou zkoumány všechny předložené dokumenty včetně účelu cesty apod.
– doklad o bydlišti a doklad o svazcích se zemí bydliště,
– souhlas rodičů v případě nezletilých,
– doklad o sociálním a profesním postavení žadatele.
– pozvání
O schengenské vízum si můžete požádat na jakémkoli zastupitelském úřadě schengenského státu, který se nachází ve třetí zemi.
Při rozhodování o tom, na zastupitelském úřadě jakého schengenského státu svoji žádost podáte, musíte zohlednit níže uvedené faktory. Schengenské vízum vám bude moci vydat pouze úřad státu, který je:
– hlavním nebo jediným cílem vaší cesty nebo
– prvním schengenským státem, přes jeho hranice vstoupíte na území schengenského prostoru (z plánu cesty nelze stanovit hlavní cílovou zemi nebo délka plánovaného pobytu v předmětném státu je stejná jako délka plánovaného pobytu v dalších schengenských státech, které plánujete navštívit) nebo
– v případě průjezdu územím více států je prvním schengenským státem, na jehož území vstoupíte.
Příklad: Indický občan se rozhodne během své 10denní dovolené navštívit Evropu. Vypracuje si plán cesty, během které bude chtít strávit 5 dní u svých přátel v Praze. Před návratem zpět do Indii se bude chtít podívat ještě do Berlína a Paříže, vzhledem ke krátké dovolené v každém z těchto dvou měst bude moci strávit jen 2 dny. Z cestovního plánu tedy vyplyne, že ČR bude hlavním cílem jeho evropské cesty. Žádost o schengenské vízum proto podá na českém zastupitelském úřadě.
Co se týče místa podání žádosti o vízum na zastupitelských úřadech ČR, bližší informace jsou uvedeny na webových stránkách Ministerstva zahraničních věcí.
Vyřízení schengenského (tj. krátkodobého) víza trvá obvykle 2 až 10 pracovních dní.
Vyřízení národního dlouhodobého víza vyžaduje důkladnější prověření splnění všech podmínek, proto je i lhůta pro vyřízení žádosti delší. Lhůta pro zpracování žádosti o české vízum k pobytu nad 90 dnů se dnem účinnosti novely zákona o pobytu cizinců (21.12.2007) zkrátila na 90 dnů, ve zvláštních případech je možné ji prodloužit na 120 dnů.
Držitel jednotného schengenského víza typu C
Nejvyužívanější typ jednotného schengenského víza – krátkodobé vízum typu C – umožňuje svému držiteli pobyt na území Schengenu po dobu, která nepřesáhne 90 dnů během šestiměsíčního období ode dne prvního vstupu na území schengenského prostoru.
Přesný počet dnů uvedený na vízovém štítku zohledňuje účel cesty, vízum je proto možné vydat např. pouze na 10 dnů. Důležitý je také fakt, zda-li se jedná o vízum pro jeden, dva či více vstupů.
V případě víza pro dva nebo více vstupů lze v době platnosti víza schengenský prostor opustit a opětovně se vrátit. Délka jednotlivých pobytů strávených v různých státech Schengenu se přitom sčítá.
Občan třetí země nepodléhající vízové povinnosti vůči EU
Pobývat až 3 měsíce na území schengenského prostoru během šesti měsíců ode dne prvního vstupu do Schengenu mohou rovněž občané třetích zemí, kteří jsou osvobozeni od vízové povinnosti. Počet dní strávených na území ČR a jiných států rozšířeného Schengenu se přitom sčítá. Po vyčerpání 3 měsíců musí bezvízoví cizinci území Schengenu na zbývající období do doby uplynutí 6 měsíců ode dne prvního vstupu na území Schengenu opustit. Zůstat by mohli v případě, že by se mezitím stali držiteli dlouhodobého víza či povolení k pobytu vydaného některým schengenským státem.
Občan třetí země, se kterou ČR uzavřela dohodu o zrušení vízové povinnosti před vstupem do schengenského prostoru
Uzavřela-li ČR s třetí zemí smlouvu o zrušení vízové povinnosti, která neobsahuje tzv. sčítací klauzuli (tj. sčítání jednotlivých dob pobytu v rámci určitého časového úseku), mohou její občané pobývat na území České republiky v souladu se zněním příslušné smlouvy i nad rámec 3 měsíců v rámci 6 měsíců. Cestovat do schengenských států mimo Českou republiku je však možné i v tomto případě pouze za dodržení standardního režimu, tj. jen v rámci 3 měsíců během 6 měsíců pobytu v Schengenu, do nichž se započítává i pobyt v České republice.
Na území ČR mohou nad rámec „schengenských“ 3 měsíců pobývat občané níže uvedených států po uvedenou dobu:
3 měsíce v ČR
Argentina (90 dnů), Chile (90 dnů), Chorvatsko (90 dnů), Izrael (90 dnů), Korea (90 dnů), Kostarika (90 dnů), Malajsie a Uruguay (90 dnů)
Příklad: Česká republika uzavřela smlouvu o bezvízovém styku s Argentinou. Na základě této smlouvy mohou občané Argentiny pobývat na území České republiky po dobu 90 dnů. Není však stanoveno další časové omezení (např. 6 měsíců), v rámci kterého by se doba jednotlivých pobytů sčítala. Občan Argentiny tak může pobývat na území České republiky např. 2 měsíce, poté území České republiky např. na 1 měsíc opustit, a poté zde pobývat další až 3 měsíce. Celkem tak stráví na území České republiky, a tedy i na území Schengenu 5 měsíců v rámci 6 měsíců. Během prvních tří měsíců svého pobytu v Schengenu (včetně pobytu v České republice) může vycestovat i na území jiných schengenských států, po překročení této doby smí pobývat pouze na území České republiky. Pro pobyt na území ostatních států platí standardní omezení možnosti pobytu po dobu 3 měsíců během 6 měsíců.
3 měsíce během 6 měsíců v ČR
Brazílie
Po souvislém pobytu na území Schengenu po dobu 3 měsíců lze přicestovat na území ČR a zde pokračovat v pobytu po dobu dalších 3 měsíců. V případě zájmu o vycestování mimo ČR, resp. Schengen, je možné se přímým letem vrátit zpět do ČR, která umožňuje Brazilcům pokračovat v pobytu v ČR – již však nikoliv v jiných schengenských státech.
3 měsíce během 6 měsíců v Schengenu
Guatemala, Honduras, Mexiko, Nikaragua, Panama, Paraguay
Pobyt v ČR, resp. v schengenském prostoru shodný jako pro občany třetích zemí nepodléhajících vízové povinnosti, se kterým ČR neuzavřela bilaterální smlouvu o bezvízovém styku. Neplatí žádná zvýhodnění ve vztahu k ČR.
Jiné
Singapur – 30 dnů (zároveň platí 3 měsíce dle nařízení č. 539/2001, zřejmě tedy lze kombinovat 3 měsíce +1 den ven, 30 dnů v ČR atd.)
Aby mohl být vízový štítek do cestovního pasu připojen, musí tento doklad splnit následující základní podmínky:
– je pravý,
– je v něm dostatek místa pro vlepení štítku,
– musí umožnit svému držiteli v době platnosti víza vycestování zdaného území nebo návrat cizince do jeho země původu nebo vstup do třetí země.
Příklad: Vízum k pobytu do 90 dnů nelze udělit co cestovního pasu, jehož platnost končí 2 měsíce po podání žádosti o vízum.
1. Prostředky vyžadované k pobytu na území ČR jsou stanovené § 13 zákona č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců na území ČR ve znění pozdějších předpisů, dle kterého se zajištění prostředků prokazuje předložením:
a) peněžních prostředků alespoň ve výši
– 0,5násobku částky existenčního minima stanovené zvláštním právním předpisem 6) (dále jen „částka existenčního minima – tj. 3 130,- Kč ) na 1 den pobytu, jestliže tento pobyt nemá vcelku přesáhnout dobu 30 dnů, tj. 1 565 Kč/den
– 15násobku částky existenčního minima, jestliže má pobyt na území přesáhnout dobu 30 dnů (tj. 46 950 Kč) , s tím, že tato částka se za každý celý měsíc předpokládaného pobytu na území zvyšuje o 2násobek částky existenčního minima (tj. o 6 260,- Kč),
– 50násobku částky existenčního minima, jestliže se jedná o pobyt za účelem podnikání, který má vcelku přesáhnout 90 dnů (tj. 156 500,- Kč), nebo
b) dokladu potvrzujícího zaplacení služeb spojených s pobytem cizince na území nebo dokladu potvrzujícího, že služby budou poskytnuty bezplatně.
2. Zajištění prostředků k pobytu na území lze místo peněžních prostředků uvedených v odstavci 1 prokázat
a) výpisem z účtu vedeného v bance znějícím na jméno cizince, ze kterého vyplývá, že cizinec může během pobytu v ČR disponovat s peněžními prostředky ve výši uvedené v odstavci 1, nebo
b) jiným dokladem o finančním zajištění, například platnou mezinárodně uznávanou kreditní kartou.
3. Cizinec, který bude na území studovat, může předložit jako doklad o zajištění prostředků k pobytu závazek vydaný státním orgánem nebo právnickou osobou, že zajistí pobyt cizince na území poskytnutím peněžních prostředků ve výši částky existenčního minima na 1 měsíc předpokládaného pobytu, nebo doklad o tom, že veškeré náklady spojené s jeho studiem a pobytem budou uhrazeny přijímací organizací (školou). Pokud částka v závazku této výše nedosahuje, je cizinec povinen předložit doklad o vlastnictví peněžních prostředků ve výši rozdílu mezi částkou existenčního minima a závazkem na dobu předpokládaného pobytu, nejvýše však 6násobek částky existenčního minima. Doklad o zajištění prostředků k pobytu lze nahradit rozhodnutím či smlouvou o přidělení grantu získaného na základě mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána.
4. Cizinec, který nedosáhl věku 18 let, je povinen prokázat zajištění prostředků k pobytu podle odstavce 1 v poloviční výši.
Ano, pokud coby občan třetí země předložíte svůj cestovní pas a platné povolení k dlouhodobému či trvalému pobytu na území ČR a nemáte záznam v Schengenském informačním systému, můžete vstoupit na území jiných schengenských států a pobývat v nich po dobu až 3 měsíců.
Platné povolení k pobytu vydané schengenským státem (tj. od 21.12.2007 i Českou republikou) může spolu s platným cestovním dokladem nahradit vízum.
Pokud jste cizincem podléhajícím vízové povinnosti vůči státům EU a na území ČR budete chtít zůstat po dobu nepřesahující 3 měsíce, potřebujete tzv. jednotné schengenské vízum typu C umožňující krátkodobý pobyt na území schengenského prostoru (platí po dobu maximálně 3 měsíců během šestiměsíčního období ode dne prvního vstupu na území ČR, resp. schengenského prostoru; doba pobytu v ČR a dalších státech Schengenu se sčítá) bez ohledu na to, zda se váš pobyt omezí na území ČR či zda budete chtít cestovat po dalších schengenských státech.
Při pobytu delším než 3 měsíce potřebujete národní dlouhodobé vízum nebo povolení k pobytu vydané v souladu s právními předpisy ČR příp. jiného státu, ve kterém byste o vízum či povolení k pobytu požádal.
Hlídání 6 měsíců (tj. pobytu v rámci Schengenu po dobu max. 3 měsíců během šestiměsíčního období ode dne prvního vstupu na území Schengenu) je nutné v případě cestování po státech Schengenu. Pakliže jste vyčerpal 3 měsíce během půl roku ode dne vašeho prvního překročení vnější schengenské hranice (např. na letišti Praha Ruzyně) v daném půlroce, nemůžete vycestovat z území ČR např. do Německa – v takovém případě musíte vycestovat pouze přímým leteckým spojem.
Abyste mohl cestovat po jiných státech Schengenu, musí uplynout 6 měsíců ode dne prvního vstupu na území Schengenu (tj. musíte strávit 3 měsíce mimo území Schengenu v případě, že jste vyčerpal celé období povolených 3 měsíců, pro které nepotřebujete vízum).
Máte patrně na mysli jednotné schengenské vízum a jeho nejběžnější typ: krátkodobé vízum typu C, které umožňuje až 90denní pobyt na území Schengenu během šestiměsíčního období ode dne prvního vstupu na území Schengenu.
Nevidíme důvod, proč byste si měl o jednotné schengenské vízum žádat. Jelikož jste držitelem trvalého pobytu na území ČR, můžete cestovat do jiných států Schengenu bez dalšího víza. Pro cestování potřebujete pouze platné české povolení k pobytu a platný cestovní pas. Jediným časovým omezením je max. 3měsíční pobyt strávený během souvislého pobytu na území jiných schengenských států než ČR.
Občané států, které nepodléhají vízové povinnosti, mohou až 3 měsíce bezvízově cestovat po zemích Schengenu. 3měsíční bezvízový pobyt mohou vyčerpat během souvislého pobytu (tj. první 3 měsíce) nebo si ho rozdělit na více pobytů v rámci šesti měsíců, které se počítají ode dne prvního vstupu na území Schengenu (v takovém případě získávají razítko do cestování pasu při každém překročení vnější schengenské hranice a jednotlivé dny strávené na území Schengenu se v daném půlročním období sčítají).
Právo až 3 měsíce během každého půlroku cestovat mají i tehdy, kdy jsou držiteli dlouhodobého víza typu D. Stejně tak mohou až 3 měsíce cestovat poté, co jim vyprší platnost dlouhodobého víza.
Vízum typu D+C představuje kombinaci jednotného schengenského víza typu C a národního dlouhodobého víza typu D. Jelikož tříměsíční bezvízový pohyb je těmto občanům zaručen tak jako tak, vízum typu D+C by občanům nepodléhajícím vízové povinnosti nemělo být vydáno.
O vízum typu D si naopak požádat mohou, resp. musí, pakliže chtějí pobývat na území ČR po dobu delší 3 měsíců. Žádost mohou podat na jakémkoli zastupitelském úřadu ČR, tj. i na území Schengenu.
Občané zemí nepodléhající vízové povinnosti, kteří pobývají v ČR delší dobu než 3 měsíce a kteří jsou držiteli českého dlouhodobého víza, mají stále možnost vycestovat z ČR a až 3 měsíce pobývat na území jiných schengenských států.
Stejně tak mohou až 3 měsíce cestovat poté, co jim vyprší platnost dlouhodobého víza.
Pokud jste držitelem platného francouzského povolení k pobytu a máte zároveň platný cestovní pas, nepotřebujete pro návštěvu ČR žádné další vízum (návštěva ČR by nebyla možná v případě, kdybyste byl pro ČR nežádoucí osobou, jejíž záznam by byl součástí české Evidence nežádoucích osob).
Občané třetích zemí, kteří jsou držiteli povolení k pobytu vydaného některým ze schengenských států, mohou cestovat do jiných schengenských států (včetně ČR) a zůstat na jejich území bez víza po dobu až 3 měsíců.
Překročení povoleného bezvízového 3měsíčního pobytu znamená porušení pravidel Schengenu. Pokud toto porušení pobytových podmínek bude zjištěno na území ČR (cizinecká policie provádí kontroly legálnosti pobytu cizinců na území ČR), bude s takovým cizincem vedeno správní řízení, které s největší pravděpodobnostní povede ke správnímu vyhoštění, tj. k povinnosti opustit území ČR, resp. Schengenu ve lhůtě stanovené ve výjezdním příkazu. Zároveň může být uložena pokuta do výše až 5 tis. Kč. Při nerespektování lhůty stanovené ve výjezdním příkazu je možno cizince zajistit a „asistovaně“ jej vyhostit.
V rozhodnutí o správním vyhoštění mu zároveň bude stanovena lhůta zákazu pobytu na území ČR. V případě závažného porušení pobytového režimu může být záznam o takové osobě rovněž vložen do Schengenského informačního systému, což by znamenalo po stanovenou dobu zákaz vstupu a pobytu na celém území Schengenu.
České dlouhodobé vízum (tj. vízum k pobytu nad 90 dnů) vás neopravňuje k pobytu na území jiných schengenských států. Přes území jiných států Schengenu můžete pouze tranzitovat, a sice po dobu max. 5 dnů na cestě ze třetího státu ve směru do ČR. Možnost tranzitu opačným směrem schengenská pravidla neupravují, proto ji nelze garantovat.
Pokud budete chtít např. strávit dovolenou v jiném schengenském státě, nezbývá vám než si na zastupitelském úřadě daného státu požádat o schengenské vízum.
Pokud však nepodléháte vízové povinnosti, možnost strávit každého půlroku až 3 měsíce na území jiných schengenských států i nadále platí. Doba strávená na území ČR se v tomto ohledu do tříměsíčního období nepočítá. Stejně tak máte možnost až 3 měsíce cestovat po Schengenu poté, co vám vyprší platnost českého dlouhodobého víza.
Předpokládáme, že jste občanem třetí země nepodléhající vízové povinnosti. V takovém případě můžete strávit na území Schengenu max. 3 měsíce, které se počítají v rámci půl roku ode dne prvního vstupu do některého schengenského státu. Od 21. prosince 2007 se do této doby započítává rovněž pobyt na území ČR.
Povolený 3měsíční bezvízový pobyt se týká jednoho souvislého pobytu nebo více návštěv schengenských států – v druhém případě stále platí, že celková doba jednotlivých pobytů v Schengenu se v daném půlroce sčítá.
Pobyt v jiných státech EU, které nejsou součástí Schengenu (Velká Británie, Irsko, Kypr, Bulharsko a Rumunsko) se do této doby nezapočítá.
V případě povolení k pobytu (dlouhodobému nebo trvalému) mohou jeho držitelé cestovat do jiných států Schengenu a pobývat na jejich území vždy až 3 měsíce, přičemž toto časové omezení se týká jednoho souvislého pobytu. Po svém návratu tedy mohou např. týden pobývat v ČR a znovu vyjet a opět pobývat na území jiných států až 3 měsíce.
Upozorňujeme, že je při každém pobytu v jiném státě nutné respektovat pravidla daného státu týkající se hlášení přítomnosti na jeho území. Např. v ČR platí, že občané třetích zemí mají povinnost do 3 pracovních dnů po vstupu na území ČR nahlásit svoji přítomnosti a místo plánovaného místa pobytu cizinecké policii v místě bydliště v ČR. Tato povinnost neplatí v případě, že ji splní ubytovatel.
Jedná se o následující druhy povolení k pobytu:
– povolení k dlouhodobému pobytu
– povolení k trvalému pobytu
– průkaz o pobytu rodinného příslušníka občana EU
– průkaz o povolení k trvalému pobytu
– povolení k trvalému pobytu občana státu Island, Lichtenštejnsko, Norsko nebo Švýcarsko nebo jeho rodinného příslušníka
– povolení k pobytu azylanta
– průkaz oprávnění k pobytu osoby požívající doplňkové ochrany
Mnohem více než dříve vzrostla důležitost mezinárodní spolupráce a aktivit českých orgánů ve čtyřech „pásmech“ řízení ochrany hranic. Již před 21. prosincem 2007 ochrana hranic nespočívala pouze v ověření podmínek nutných pro vstup na území ČR, ale představovala soubor mnoha opatření, která jsou přijímána různými orgány ČR na území ČR i v zahraničí. Jedná se o aktivity ve třetích zemích (1. pásmo – vyřizování žádostí o vízum apod.), mezinárodní spolupráci (2. pásmo – působení styčných důstojníků při policejních orgánech jiných států EU/Schengenu, agentura Frontex atd.), na vnějších hranicích (3. pásmo) a ve vnitrozemí ČR (4. pásmo – kontroly platnosti povolení k pobytu a zaměstnávání apod.).
Přímo provádí ČR ochranu vnějších schengenských hranic pouze na svých mezinárodních letištích provozujících lety do/ze států mimo schengenský prostor. Při provádění hraniční kontroly se dodržují pravidla pro překračování vnějších hranic stanovená příslušnými právními předpisy EU/Schengenu, z nichž nejvýznamnějším je od října 2006 platný tzv. Schengenský hraniční kodex.
V širším pojetí se ČR na ochraně vnějších hranic podílí propracovanou vízovou praxí a důslednou politikou směřující k potlačování nelegální migrace. Nepřímo se ČR podílí na ochraně vnějších hranic prostřednictvím své účasti např. na společných aktivitách koordinovaných agenturou Frontex a samozřejmě v rámci spolupráce s orgány ostatních států Schengenu na schengenském území i v rámci konzulární spolupráce ve třetích zemích. Tato strategie se řídí Národním plánem řízení ochrany státních hranic České republiky.
Schengenský informační systém (SIS) obsahuje všechny české záznamy o nežádoucích osobách, kterým má být odmítnut vstup na území schengenského prostoru. Všichni státní příslušníci třetích zemí (s výjimkou občanů třetích zemí požívajících práva Společenství na volný pohyb) jsou při překračování vnějších schengenských hranic podrobování důkladné kontrole, jejíž součástí je vždy prověrka v SIS. Dojde-li k pozitivnímu nálezu, je jim vstup odmítnut.
Osobám vedeným v SIS není zpravidla vízum uděleno. Vízum lze udělit výjimečně v odůvodněných případech i osobám, které nesplňují všechny podmínky pro vstup. V takovém případě je však platnost víza omezena na území státu, který vízum vydal, a ostatní státy musí být o tomto postupu informovány.
Pokud by tedy ČR vložila záznam do SIS za účelem odepření vstupu, musely by francouzské úřady, pokud by měly zájem o udělení víza, s českými orgány konzultovat daný případ před tím, než by rozhodly o vydání či zamítnutí žádosti o vízum. Pokud by Francie i přesto rozhodla o vydání schengenského víza, muselo by se jednat pouze o národní vízum omezené na území Francie. Skutečnost, že bylo vydáno vízum s omezenou územní platností, musí být nahlášena ostatním schengenským partnerům.
České orgány mohou následně přítomnost takové osoby na území ČR zjistit v rámci běžných policejních kontrol.
V případě závažné hrozby pro veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost může členský stát výjimečně a po omezenou dobu znovu obnovit provádění kontrol na svých vnitřních hranicích. Členský stát tak může učinit po dobu nepřesahující 30 dní nebo po předvídatelnou dobu trvání závažné hrozby, pokud tato doba přesahuje 30 dní, a to v souladu s přesně definovaným postupem. Rozsah a doba trvání dočasného znovuzavedení ochrany vnitřních hranic by neměla překročit míru, která je nezbytně nutná jako reakce na závažnou hrozbu. Pokud závažná hrozba trvá déle než po stanovenou dobu, může členský stát provádění kontrol na vnitřních hranicích prodlužovat vždy nejvýše o 30 dní.
Právo volného pohybu lze omezit i občanovi jiného členského státu, ale pouze z důvodu ohrožení veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti a veřejného zdraví. V krajním případě může být taková osoba z území daného státu i vyhoštěna. Toto ovšem nemá vliv na její volný pohyb po území ostatních členských států.
Jedná se o policejní kontroly související se zajištěním veřejného pořádku a bezpečnosti. V žádném případě se nesmí jednat o hraniční kontroly (s výjimkou případů, kdy dojde k dočasnému znovuzavedení ochrany vnitřních hranic) – schengenská legislativa jasně mluví o zákazu provádění kontrol rovnajících se hraničním kontrolám, resp. majícím stejný účinek jako hraniční kontroly.
Pouhý pohyb v blízkosti hranic tedy nesmí být pro policistu důvodem, aby kohokoli legitimoval. Pokud budou policisté jakoukoli osobu kontrolovat (ať už občana ČR či cizince), musí k tomu mít patřičný důvod: např. mají informace, že se v daném teritoriu pohybuje hledaná osoba apod.
Tato policejní opatření – zvláště ta prováděná v příhraničních oblastech – musí splňovat následující schengenská pravidla:
– nemají za cíl ochranu hranic,
– vycházejí z všeobecných policejních informací a zkušeností týkajících se možných hrozeb pro veřejnou bezpečnost a mají především za cíl bojovat proti přeshraniční trestné činnosti,
– jsou plánována a prováděna tak, že se zřetelně odlišují od systematických kontrol osob na vnějších hranicích,
– provádějí se na základě namátkových kontrol.
V obou případech se jedná o Schengenský informační systém (SIS). Číslice za zkratkou SIS rozlišují mezi současnou a připravovanou verzí.
V případě současné verze se zjednodušeně používá jen označení SIS, ačkoli zcela přesné by bylo označení SIS1+, neboť se jedná o technicky vylepšenou verzi původního systému spuštěného v březnu 1995, která byla provedena v souvislosti s rozšířením schengenského prostoru o pět severských států v roce 2001. Z důvodu poslední vlny rozšiřování proběhlé 21. prosince 2007 byl tento systém dále upraven prostřednictvím projektu SISone4all.
SIS II neboli Schengenský informační systém druhé generace nahradí po svém uvedení do plného provozu současný SIS 1+ a stane se hlavním informačním systémem Schengenu. Oproti současnému SIS bude nově obsahovat biometrické údaje (fotografie, otisky prstů) a bude rovněž postaven na zcela nové technické platformě.
Ano. Sdílení informací v celém schengenském prostoru znásobuje efektivitu policie v boji proti zločinnosti. SIS je účinný zejména v takových případech, kdy se osoby páchající trestnou činnost pohybují ve více státech s úmyslem znesnadnit své dopadení, popřípadě využívají území jiných států k obchodování s věcmi získanými trestnou činností.
Jelikož SIS obsahuje značné množství informací, včetně osobních i citlivých údajů, jsou s jeho využíváním spojena velmi přísná pravidla v oblasti ochrany osobních údajů, jejichž dodržování je kontrolováno nezávislými úřady (v ČR Úřadem pro ochranu osobních údajů). Každý má navíc právo dotázat se, zda a případně jaké osobní údaje jsou o něm v SIS vedeny, k jakému účelu byly zaznamenány a kterým orgánem. V případě, že se prokáže nesprávnost zaznamenaných údajů, má dotyčný právo na jejich opravu, příp. vymazání. S právem na informace a na opravu či výmaz údajů úzce souvisí rovněž právo podat žalobu k soudu ve věci opravy, výmazu údajů v SIS nebo poskytnutí informací o zpracování osobních údajů, případně i náhrady škody vzniklé v souvislosti se zpracováním osobních údajů v SIS.
Ochrana osobních údajů v SIS je v ČR zajištěna mj. následujícím způsobem:
Přístup k SIS je umožněn pouze oprávněným uživatelům. Každý koncový uživatel (tj. osoba s přístupem k údajům SIS) byl zařazen do skupin se stanovenými právy přístupu nezbytnými pro výkon funkce uživatele. Všechny přístupy do SIS jsou zaznamenávány, tj. kdykoli je možné zpětně ověřit, kdo, kdy, kde a za jakým účelem lustroval data v SIS. Dodržování přísných pravidel je kontrolováno – v rámci interních mechanismů pro nakládání s údaji v SIS daného orgánu a také externí kontrolou včetně inspekce ze strany nezávislého dozorového orgánu.
V rámci Policie ČR má příslušný policista – oprávněný uživatel s jasně definovanou uživatelskou rolí – přístup k datům SIS prostřednictvím jednotné dotazovací procedury. Ta byla a nadále je využívána při lustraci v národních policejních databázích. Od září 2007 se jejím prostřednictvím vybraní policisté dotazují rovněž do SIS, a to pouze v rozsahu nezbytném pro naplnění účelu záznamu.
Schengenský informační systém (SIS) obsahuje pouze vybrané údaje o:
– osobách, které mají být zatčeny za účelem předání na základě evropského zatýkacího rozkazu nebo vydání (extradice) v případech, kdy se neuplatňuje evropský zatýkací rozkaz,
– cizincích, kterým má být odepřen vstup na území Schengenu (týká se pouze občanů třetích států, tj. států, které nejsou součástí EU/Schengenu; nepatří sem ani rodinní příslušníci občanů EU),
– osobách pohřešovaných,
– svědcích a o osobách předvolaných justičními orgány v rámci trestního řízení,
– osobách nebo vozidlech za účelem skrytých nebo specifických kontrol,
– věcech hledaných za účelem zajištění důkazů v trestním řízení (např. motorová vozidla, zbraně, bankovky, doklady apod.).
Všechna data obsažená v SIS jsou vkládána jednotlivými schengenskými státy a řídí se jasně stanovenými pravidly. Pro SIS platí striktní podmínky ochrany osobních údajů, jejichž dodržování je zajištěno důslednými kontrolními mechanismy. Každý má např. právo požadovat informaci o tom, zda a jaké osobní údaje jsou o něm v SIS vedeny a dále z jakého důvodu byly zaznamenány. Pokud nebude uspokojen odpovědí ze strany správce těchto údajů (Policie ČR), může se obrátit na příslušnou dozorovou instituci (Úřad pro ochranu osobních údajů).
Přístup k údajům SIS a právo tyto údaje přímo vyhledávat mají výlučně orgány schengenských států příslušné pro provádění hraničních kontrol a jiných policejních i celních kontrol ve vnitrozemí a zprostředkovaně také justiční orgány. Přístup k údajům týkajícím se cizinců, kterým má být odepřen vstup do schengenského prostoru, mají rovněž úřady udělující víza a orgány příslušné k vydávání povolení k pobytu či udělování azylu. Orgány pověřené registrací vozidel pak mají přístup k údajům o hledaných vozidlech.
Stejně jako v současných schengenských státech mají i v ČR přístup k datům SIS od 1.9.2007 pouze vybrané orgány, které SIS potřebují pro výkon svých zákonem stanovených činností.
Nejvíce využívá SIS při své každodenní činnosti Policie ČR, která zároveň provozuje národní část SIS (N. SIS) i kancelář SIRENE, která poskytuje doplňující informace k záznamům vedeným v SIS a ulehčuje tak mezinárodní komunikaci. V rámci policie je také nejvíce uživatelů SIS: zhruba 18 000 počítačových terminálů má přístup k SIS, přičemž zhruba z 1 300 terminálů je možné do SIS vkládat české záznamy.
Dalšími orgány, které získaly možnost získávat údaje ze SIS, jsou Celní správa, odbor azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra a Ministerstvo dopravy, resp. orgány registrující motorová vozidla.
Nepřímo, tj. zprostředkovaně přes Policii ČR získaly přístup k údajům v SIS justiční orgány v rámci trestního řízení a zastupitelské úřady ČR během posuzování žádostí o víza Policií ČR.
V rámci své kontrolní pravomoci má k údajům zpracovávaným v SIS přístup také Úřad pro ochranu osobních údajů.
Každý má právo požadovat poskytnutí informace o tom, zda a případně jaké osobní údaje jsou o něm v Schengenském informačním systému (SIS) vedeny, dále z jakého důvodu (k jakému účelu) byly zaznamenány a kterým orgánem.
Současně je každému zaručeno právo na to, aby fakticky chybné údaje (tj. nesprávně zaznamenané), které se ho týkají a které jsou zpracovávány v SIS, byly opraveny, a právně chybné údaje (tj. takové, které neměly být zaznamenány vůbec) byly ze SIS odstraněny.
Tato práva se vykonávají vždy v souladu s vnitrostátní právní úpravou toho státu, kde jsou uplatňována a v jednotlivých členských státech proto může být postup odlišný. V České republice je třeba se primárně obracet na správce osobních údajů (Policii ČR), a pokud není této žádosti vyhověno, popř. ji nepovažujete za dostatečnou, lze kontaktovat Úřad pro ochranu osobních údajů s žádostí o prověření postupu při zpracování Vašich osobních údajů.
Ano i ne. Záznam v SIS je jedním z důvodů pro odepření vstupu na území schengenského prostoru. Avšak v případě rodinných příslušníků občanů požívajících právo Společenství na volný pohyb musí být vždy posouzeno, zda přítomnost takové osoby na území schengenského státu představuje skutečnou, trvající a dostatečně závažnou hrozbu, kterou je dotčen základní zájem států schengenského prostoru.
Stát ucházející se o zapojení do schengenského prostoru musí splnit všechna kompenzační opatření, kterými je vyváženo zrušení kontrol na vnitřních hranicích – tzv. schengenské standardy. Mezi tyto standardy patří velmi rozvinutá policejní a justiční spolupráce, jejíž úrovně by nebylo možné dosáhnout mimo rámec příprav na vstup do Schengenu. Pokud tedy bylo dříve možné unikat spravedlnosti pobytem v jiném státě, po vstupu do Schengenu bude jen otázkou času, kdy tato osoba bude odhalena.
Zejména Schengenský informační systém (SIS) vytváří nesmírně silný nástroj pro odhalování osob, které porušily zákon. Tato databáze pátrání po osobách a věcech obsahovala před rozšířením Schengenu 18,5 mil. záznamů, v roce 2008 obsahovala již kolem 27 mil. záznamů. V České republice mají přístup k údajům SIS, které jsou současně k dispozici všem policejním silám 25 států schengenského prostoru, prakticky všichni policisté kriminální, pořádkové dopravní policie a služby cizinecké a pohraniční policie.
Vyžádá-li si to bezpečnostní situace, je možné dočasně obnovit ochranu státních hranic a provádět plnohodnotné kontroly na hraničních přechodech.
Kolika osobám není umožněn vstup do Schengenu? Jak často probíhá kontrola oprávněnosti vedení záznamu v SIS za účelem odepření vstupu do Schengenu? Je možné při dotazu zjistit historii záznamů dané osoby, tj. zda jí již někdy v minulosti byl po určité období odepřen vstup? Záznamy o kolika cizincích, kteří nesmí vstoupit na území ČR, budou převedeny do SIS z českých databází?
Před rozšířením Schengenu SIS obsahoval cca 800 tisíc záznamů o osobách, kterým má být odepřen vstup na území Schengenu. Jedná se o záznamy, které do SIS byly vloženy jednotlivými „starými“ schengenskými státy. Doba, po kterou je záznam v SIS uchováván, záleží na konkrétním případě, resp. době, na kterou se rozhodnutí (soudní nebo správní) o zákazu vstupu a pobytu v Schengenu vztahuje. Záznam, jehož platnost vypršela, je automaticky z SIS vymazán.
Obecně ve vztahu k záznamům v SIS platí, že každé 3 roky probíhá revize stávajících záznamů, kdy je posuzováno, zda důvody pro vedení záznamu stále trvají (např. zda je nutné nadále pátrat po osobě, která je nezvěstná např. 10 let).
Občan, který se zeptá, zda SIS obsahuje údaje o jeho osobě, získá informaci o aktuální situaci. Nedozví se, zda o něm v SIS byl někdy v minulosti veden záznam v případě, že takový záznam byl na základě rozhodnutí daného státu, který záznam vložil, z SIS vyjmut. Takovou informaci nemá ani policista či jiný uživatel oprávněný lustrovat data v SIS – po smazání je záznam k dispozici pouze po určitou dobu (cca rok) v rámci archivace v ústředí SIS ve Štrasburku.
Česká Evidence nežádoucích osob obsahuje záznamy o cca 60 tisících cizincích – část těchto záznamů splňujících určitá kritéria byla nahrána z českých informačních systémů do SIS, čímž se zákaz vstupu pro danou osobu rozšířil z území ČR na území celého Schengenu.
Současné předpisy schengenského acquis (červenec 2009) nestanoví povinnost odůvodňovat rozhodnutí o zamítnutí žádosti o víza. Příslušné společné konzulární instrukce pro diplomatické a konzulární úřady pouze stanovují, že se řízení, resp. posuzování žádostí o víza, a možné opravné prostředky řídí právem dané smluvní strany.
V případě ČR a ve vztahu k SIS to znamená následující:
1) Při zamítnutí žádosti o vízum je daný žadatel pouze informován, že jeho žádost byla zamítnuta.
2) Každý žadatel, kterému vízum nebylo uděleno, má právo být ústně informován o důvodech neudělení víza v rozsahu ustanovení § 56 zákona o pobytu cizinců. Na výslovnou žádost sdělí příslušný zastupitelský úřad důvody neudělení víza i písemně. Je-li důvodem zamítnutí žádosti vedení žadatele v SIS za účelem odepření vstupu, je žadatel o této záležitosti informován.
3) Každý má právo být informován o důvodech vložení záznamů o své osobě do SIS.
Autor: Šárka Machotková, Ministerstvo vnitra ČR, aktualizace: Euroskop