Ekonomické sankce se v posledních týdnech opět dostaly do společenské debaty po dlouhém období, ve kterém vůči němu, kvůli jejich častému používání, jako by široká veřejnost znecitlivěla. V současné době se tento nástroj zahraniční politiky jeví jako jeden z mála způsobů, jak projevit nesouhlas s ruskou agresí na Ukrajině, a zároveň nerozšířit konflikt do Evropy, potažmo světa.
Ve spojitosti se sankcemi se člověku nejčastěji vybaví Evropská Unie a Spojené státy, tedy vyspělé západní země. Přestože Spojené státy mají mnohem delší historii používání tohoto nástroje, už také protože Evropská unie vznikla téměř po dvou stech letech později, EU si i tak vytváří vlastní přístup k ekonomickým sankcím.
Na pomezí tvrdé a měkké síly
Při zkoumání mezinárodních vztahů se často jejich nástroje dělí na tzv. hard power (tvrdou sílu) a soft power (měkkou sílu). Tento pojem zavedl politolog a teoretik mezinárodních vztahů Joseph Nye. Obecně platí, že hard power zahrnuje vojenské a ekonomické prostředky, soft power zase diplomacii, kulturu a historii. Už z tohoto rozdělení je přirozené zařadit ekonomické sankce do první skupiny.
V případě Evropské unie to však není tak jednoznačné. Ta se totiž snaží tento nástroj držet někde mezi oběma pojmy. To dosvědčuje i samotné označení, které EU sankcím dala. Restriktivní opatření (sankce), tak se dočtete o tomto nástroji v oficiálních dokumentech Unie i na webových stránkách.
Ekonomický obr, politický trpaslík a vojenský červ
Svou autonomní sankční politiku zavedla Evropská unie až v 80. letech, do té doby přijímala pouze sankce uvalené Organizací spojených národů (OSN). Potom, co Maastrichtská smlouva vešla v platnost, EU začala věnovat větší pozornost svému konceptu sankcí, jejichž cílem je kromě změny politiky nebo chování sankciovaného aktéra také snaha udržet mezinárodní mír a bezpečnost, předcházet konfliktům, podporovat demokracii, právní stát a chránit lidská práva a zásady mezinárodního práva.
Bývalý belgický ministr zahraničí Mark Eyskens řekl o EU v roce 1991, že je to „ekonomický obr, politický trpaslík a vojenský červ.“ Zdali po třiceti letech platí o Evropské unii to samé, o tom by se dalo debatovat. Nicméně možná právě i toto balancování mezi obrem a trpaslíkem, co se týče ekonomických sankcí, by se dalo přirovnat ke snaze udržet sankce někde mezi hard a soft power.
Autorka: Lucie Nalejvačová, Euroskop.cz
Zdroj: Euroskop.cz, Pixabay.com
