17.01.2009
čtk
Tvůrce plastiky Entropa se rozhodl udělat pro Evropskou unii to, co Borat učinil pro Kazachstán. Napsal to dnes v redakčním komentáři britský list Financial Times, podle něhož také česká vláda projevuje ostražitost asi jako Laurel a Hardy.
S jistotou se předpokládalo, že Česká republika jako předsednická země s euroskeptickým prezidentem Václavem Klausem, který popírá globální oteplování, unii rozdělí, napsal list v komentáři nazvaném Česká entropie. Ale pohleďme! Sjednocuje Evropu v kolektivním selhání smyslu pro humor epických proporcí – osmi tun, abychom byli přesní.
Taková je váha skulptury, která se stává nechvalně známou v atriu Rady EU v Bruselu. Její uličnický autor, který dostal zadání od české vlády vzít si na mušku národní klišé, se namísto toho rozhodl udělat pro EU to, co učinil Borat, aby pomohl vynikajícímu národu Kazachstánu. Entropa Davida Černého je sbírkou výsměšných parodií 27 členských států, z nichž jen málo je považuje za vtipné, poznamenal list a podrobně líčí nejkontroverznější součásti mozaiky.
Česká vláda si mohla všimnout, že jde o mystifikaci již podle entropického jména výstavy. Ale způsob, jakým již tápala při krizích jako je Gaza a Gazprom, naznačuje spíš ostražitost Laurela a Hardyho, poznamenaly Financial Times.
Ale možná s několika modifikacemi v Entropě – Bulharsko by jistě stálo za úvahu – by Češi měli nechat instalaci stát. Nabízí vzácnou příležitost přiblížit Evropany k jejich vzdálené unii, jejíž motto by pak mohlo být: ‚Umíme přijmout vtip‘, navrhl britský list.
Plastiky Entropa si všímá také slovenský deník Pravda. Jednu věc českému předsednictví nelze upřít – rozhodně nenudí. Zatím posledním rozruchem, který Praha v Bruselu vyvolala, bylo umělecké dílo s názvem Entropa, napsal slovenský list.
Plastika, výtvor umělců z každé ze sedmadvaceti členských zemí unie, měla evropské státy nakopnout do citlivých míst a vyzkoušet tak smysl pro humor a sebeironii. Kopanec si však Češi dali sami – ukázalo se, že místo 27 umělců vyrobil všechno český sochař David Černý sám s několika přáteli a napálil tak všechny – nemluvě o tom, že polourážlivé plastiky nabývají jiného významu.
Připisovat kopání do citlivých míst jen Čechům je však scestné – sama Praha si ho nedávno užila dost. V duchu svobody, rovnosti a bratrství musela donekonečna poslouchat prognózy, jak selže a jak je třeba ji obcházet ještě dříve, než unijní žezlo přebrala a cokoli učinila.
Francouzský prezident Nicolas Sarkozy zašel v tomto směru nejdále, když se rozhodl Česku házet aktivně klacky pod nohy, a někdy postupuje tak, jako by ani francouzské předsednictví neskončilo.
Autor: Euroskop
