FONDY
Regionální politika
Regionální politika EU, nazývaná též jako politika hospodářské a sociální soudržnosti (HSS), je odrazem principu solidarity uvnitř Evropské unie, kdy bohatší státy přispívají na rozvoj chudších států a regionů. Funguje na čtyřech hlavních principech:
1. Princip partnerství;
2. Princip doplňkovosti;
3. Princip koncentrace;
4. Princip programování.
Cílem regionální politiky EU snižování rozdílů mezi úrovní rozvoje různých regionů, snížení zaostalosti nejvíce znevýhodněných regionů a posilování hospodářské, sociální a územní soudržnosti za účelem rozvoje EU. Nastavení regionální politiky EU se odlišuje v jednotlivých programovacích obdobích, pro které stanovuje Evropská unie specifické cíle a podmínky čerpání ze zdrojů EU.
Regionální politika je založena na Evropských strukturálních a investičních fondech (Evropský fond pro regionální rozvoj, Evropský sociální fond, Fond soudržnosti se speciálním postavením, Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova, Evropský námořní a rybářský fond). Základní rozdíl mezi ostatními strukturálními fondy a Fondem soudržnosti spočívá především v podporovaných aktivitách. Fond soudržnosti je určen jen pro podporu velkých projektů v oblasti dopravy a životního prostředí a využít jej mohou jen státy, které nepřekročí 90 % průměru HNP ostatních států. Rozdíl mezi Evropským sociálním fondem a Evropským fondem pro regionální rozvoj spočívá v typu podporovaných intervencí, první je určen pro neinvestiční akce (např. školení), druhý podporuje investiční a infrastrukturní projekty.
Projekty Fondu soudržnosti nelze
dublovat s projekty ostatních strukturálních a investičních fondů.
Vývoj regionální politiky
První zárodek dnešní evropské politiky hospodářské a sociální soudržnosti vznikl nedlouho po zahájení poválečné integrace západní Evropy. Dotace, fakticky v podobě, jak je známe dnes, zavedl v roce 1958 Evropský sociální fond, zaměřený již tehdy na neinvestiční podporu aktivit v oblasti zaměstnanosti, vzdělávání a rozvoje lidských zdrojů. V roce 1962 pak vznikl Evropský zemědělský podpůrný a záruční fond zaměřený na podporu zemědělců a později – prostřednictvím své „podpůrné“ části – také na rozvoj venkova jako celku.
Skutečný regionální rozměr získala kohezní politika až v 70. letech, kdy se začalo Společenství rozšiřovat o první nové členské státy. V roce 1975, dva roky po vstupu Dánska, Irska a Velké Británie, vznikl Evropský fond pro regionální rozvoj. Rozšíření o Řecko (1981), Portugalsko a Španělsko (1986) dalo vzniknout tzv. integrovaným středomořským programům, či prvním dvěma významnějším nástrojům, jež jsou dnešní terminologií označovány jako komunitární programy (řízené a administrované nikoliv jednotlivými členskými státy jako programy operační, ale přímo institucemi EU). Šlo o program STAR, zaměřený na rozvoj moderních telekomunikací a program VALOREN, pro oblasti postižené krizí hutnické výroby. V rámci adaptace nových členských států byly strukturální fondy integrovány do celkové „politiky soudržnosti“ s rozpočtem 65 mld. ECU.
Adekvátní definice se politika hospodářské a sociální soudržnosti dočkala v letech 1986 a 1988, nejprve prostřednictvím Jednotného evropského aktu, v jehož článku 23 byl kladen důraz na zmenšování nerovnoměrností mezi regiony a snižování jejich zaostalosti, a později v nařízení o strukturálních fondech, jež zavedlo pět cílů „strukturální a regionální“ politiky.
S Maastrichtskou smlouvou, po jejímž přijetí vznikla dnešní EU (ale například také projekt společné měny v podobě tzv. hospodářské a měnové unie), už byla kohezní politika integrální součástí evropského projektu. Bylo tomu tak nejen proto, že po roce 1989, kdy došlo k politickým změnám ve střední a východní Evropě, bylo jasné, že dříve či později se bude EU dále rozšiřovat o méně vyspělé státy, ale rovněž proto, že s Maastrichtskou smlouvou se evropská integrace také výrazně prohloubila. To vše výrazně zvýšilo tlak na rozvoj takzvaného občanského rozměru EU a potažmo na to, aby EU kromě výsledků, jež se mohou projevit ve střednědobém nebo dlouhodobém horizontu (legislativa), byla s to nabídnout také výsledky více či méně okamžité.
V tomto kontextu je pak pochopitelné, proč v roce 1989 vznikl předvstupní program PHARE, původně zaměřený výhradně na Maďarsko a Polsko (Poland and Hungary: Assistance for Restructuring their Economies), a v roce 1993 s Maastrichtskou smlouvou i Fond soudržnosti (Kohezní fond), zaměřený na významné projekty z oblasti dopravy nebo životního prostředí v zemích s HDP nižším než 90 % průměru EU, nebo Finanční nástroj na podporu rybolovu. K větší důležitosti financování regionů přispělo i založení Výboru regionů v roce 1994.
Od poloviny 90. let zůstala základní logika unijní kohezní politiky fakticky stejná a mění se (byť někdy více než málo) pouze její parametry a cíle na určitá časová období.
S přelomem tisíciletí byly priority na období 2000-2006 zacíleny tak, aby odrážely cíle Lisabonské strategie z roku 2000. Předvstupní nástroje poskytovaly nejen finanční pomoc, ale i know-how zemím, které čekají na připojení k EU. Vlna východního rozšíření v roce 2004 zapříčinila vyčlenění speciálního rozpočtu v letech 2004-2006.
Regionální politika v podstatě do dnešního dne má podobu postupného vydělování hlavních cílů, prohlubování kohezní politiky a navyšování jejího finančního objemu a decentralizace podpory směrem do členských států.
Regionální politika EU v období 2014-2020 poskytla finanční podporu evropským regionům ve výši 366,8 miliard €.
Představuje hlavní investiční nástroj EU k dosažení cílů strategie Evropa 2020, mezi které patří nastartování růstu, tvorba pracovních míst, boj proti změně klimatu, řešení energetické závislosti, omezení chudoby a sociálního vyloučení.
V tomto období byly stanoveny dva cíle regionální politiky EU:
- Investice pro růst a konkurenceschopnost (97,6 % rozpočtu). Cíl bude financován z fondu ERDF, ESF a Fondu soudržnosti.
- Evropská územní spolupráce (2,4 % rozpočtu). Tento cíl byl ustanoven již pro období 2007-2013 a nadále bude financován z fondu ERDF.
Regionální politika EU v tomto období podporovala všechny regiony EU rozdělené
do tří kategorií. To znamená, že přibyla třetí kategorie tzv. přechodných regionů.
- méně rozvinuté regiony, jejichž HDP je nižší než 75 % průměru EU-28;
- přechodové regiony, jejichž HDP se pohybuje v rozmezí 75 – 90 % průměru EU-28;
- více rozvinuté regiony, jejichž HDP je vyšší než 90 % průměru HDP.
Oba strukturální fondy (ERDF a ESF) mají stanoveny užší okruh klíčových priorit, na které bude vyčleněna většina finančních prostředků (v rozmezí 50 – 80 % podle kategorie regionů).
Hlavními prioritami pro investice z Evropského fondu pro regionální rozvoj jsou inovace a výzkum, digitální agenda, podpora pro malé a střední podniky a nízkouhlíková ekonomika, společně s posílením ekonomické a sociální koheze. Oproti předchozímu programovacímu období se zdvojnásobily dostupné finanční prostředky na 140 mld. € na podporu malých a středních podniků.
Evropský sociální fond podporoval v tomto období 4 hlavní priority: zaměstnanost a mobilitu, vzdělávání, sociální začleňování a zlepšení veřejné správy.
Třetí nástroj regionální politiky EU, Fond soudržnosti, který je určen na podporu členských států (nikoliv regionů), zaměřil 66, 36 mld. eur na budování transevropských dopravních sítí a environmentální projekty v oblasti infrastruktury. Pro čerpání z Fondu soudržnosti budou způsobilé členské státy, jejichž HDP na hlavu je nižší než 90 % průměru EU-28. Toto kritérium splňovala i Česká republika společně s dalšími 14 členskými státy.
Autor: Euroskop
Pro dlouhodobý rozpočet EU na období 2021–2027 Evropská komise navrhla modernizovat politiku soudržnosti, což je hlavní investiční politika EU. S rozpočtem ve výši 392 miliard eur pro období 2021-27 představuje investici do národních a regionálních programů, včetně programů na podporu růstu, zaměstnanosti, sociální integrace a lepší spolupráce.
Z rozpočtu ve výši 392 mld. € má být 1,3 mld. € převedeno do Nástroje pro propojení Evropy a 2,5 miliardy eur má být použito na finanční nástroje a technickou pomoc pro podporu jednotlivých programů.
Přímé financování národních a regionálních projektů na podporu zaměstnanosti a růstu představuje dalších 369 mld. €. Tyto prostředky jsou přidělovány Evropskému fondu pro regionální rozvoj (EFRR), Evropskému sociálnímu fondu+ (ESF+), Fondu soudržnosti a Fondu pro spravedlivou transformaci. Fondy z ERRF a ESF+ jsou alokovány pro regiony ve třech kategoriích – méně rozvinuté, přechodové a více rozvinuté.
Finance takto nově budou v této periodě rozdělovány následovně: 40 % pro více rozvinuté regiony; 50 % pro více rozvinuté regiony, které v období 2014-2020 byly přechodové s HDP na hlavu méně než 100 % evropského průměru; 60 % pro přechodové regiony; 70 % pro přechodové regiony, které v období 2014-2020 byly méně rozvinuté; a 85 % pro méně rozvinuté.
Největší fondy, které pomáhají financovat členské státy v tomto novém programovém období jsou: EFRR, Fond pro spravedlivou transformaci (nový instrument kohezní politiky), Fond soudržnosti, Evropský sociální fond, Evropský fond solidarity a nástroj předvstupní pomoci (IPA).
Zatímco v období 2014–2020 bylo 11 „tematických cílů“, nová politika soudržnosti má zaměřit své zdroje na 5 cílů:
1) inteligentnější Evropa díky inovacím, digitalizaci, ekonomické transformaci a podpoře malých a středních podniků;
2) zelenější, bezuhlíková Evropa díky provádění Pařížské dohody a investicím do transformace energetiky, obnovitelných zdrojů a boje proti změně klimatu;
3) propojenější Evropa díky strategickým dopravním a digitálním sítím;
4) sociálnější Evropa díky provádění Evropského pilíře sociálních práv a podpoře kvalitní zaměstnanosti, vzdělávání, dovedností, sociálního začleňování a rovného přístupu ke zdravotní péči;
5) Evropa bližší občanům díky podpoře místně vedených strategií rozvoje a udržitelného rozvoje měst v celé EU.
Většina investic z Evropského fondu pro regionální rozvoj a Fondu soudržnosti má směřovat na první dva cíle: inteligentnější Evropa a zelenější Evropa. Členské státy mají do těchto priorit investovat 65 % až 85 % svých přídělů z těchto dvou fondů, v závislosti na svém relativním bohatství.
Hlavní prvky návrhu Komise pro modernizovanou politiku soudržnosti:
1. Zaměření na klíčové investiční priority, kde může EU nejvíce pomoci: Převážná část investic z Evropského fondu pro regionální rozvoj a Fondu soudržnosti půjde na inovace, podporu malých podniků, digitální technologie a modernizaci průmyslu. Rovněž bude směřovat do přechodu na nízkouhlíkovou, oběhovou ekonomiku a na boj proti změně klimatu, což povede k dosažení cílů Pařížské dohody.
2. Politika soudržnosti pro všechny regiony a individuálnější přístup k regionálnímu rozvoji:
- Investice do všech regionů: Investice v rámci politiky soudržnosti mají stále směřovat do všech regionů, protože mnoho z nich v různých částech Evropy – i v bohatších členských státech – se potýká s dokončením průmyslové transformace, bojuje proti nezaměstnanosti a vyrovnává se s globalizovanou ekonomikou.
- Individuální přístup: Politika soudržnosti má zachovávat 3 kategorie regionů: méně rozvinuté, přechodové a více rozvinuté regiony. Aby se snížily rozdíly a aby mohly regiony s nízkými příjmy a nízkým růstem dohnat ostatní, zůstává rozhodujícím kritériem pro přidělování prostředků HDP na obyvatele. Kromě toho mají lépe odrážet realitu v praxi nová kritéria – nezaměstnanost, nízká úroveň vzdělání, změna klimatu a přijímání a integrace migrantů.
- Místní vedení: do řízení finančních prostředků EU mají být více zapojeny místní, městské a územní orgány a větší míra spolufinancování má zvýšit odpovědnost za projekty financované EU v regionech a městech.
3. Méně početná, jasnější a stručnější pravidla a pružnější rámec:
- Zjednodušení přístupu k prostředkům: Komise navrhuje v příštím VFR méně složitá pravidla, méně byrokracie a mírnější kontrolní postupy pro podniky a podnikatele čerpající podporu z EU.
- Jeden soubor pravidel: Na 7 fondů EU realizovaných v partnerství s členskými státy (tzv. „sdílené řízení“) se má vztahovat jen jeden soubor pravidel, což má vést k snazšímu fungování fondů EU. Tím se může umožnit synergie, například mezi fondy politiky soudržnosti a Azylovým a migračním fondem při tvorbě místních strategií integrace migrantů. Tento rámec rovněž umožňuje účinnější propojení s jinými prostředky ze souboru nástrojů rozpočtu EU; členské státy se mohou například rozhodnout převést část svých zdrojů politiky soudržnosti do programu InvestEU, který je druhým pilířem mechanismu pro spravedlivou transformaci.
- Přizpůsobení se potřebám: Nový rámec kombinuje stabilitu nezbytnou pro dlouhodobé plánování investic s náležitou úrovní flexibility, aby bylo možné reagovat na nepředvídané události. Přezkumem v polovině období se zjistí, zda jsou pro poslední 2 roky období financování v programech zapotřebí změny a mezi programy fondů EU budou možné omezené převody zdrojů.
4. Posílení vazby na evropský semestr pro zlepšení investičního prostředí v Evropě: Komise navrhuje posílit vazbu mezi politikou soudržnosti a evropským semestrem, vytvořit v Evropě prostředí příznivé pro růst a podnikání, aby investice EU i vnitrostátní investice mohly dosáhnout svého plného potenciálu. Tato větší podpora strukturálních reforem v rámci politiky soudržnosti zajistí plnou doplňkovost a koordinaci s novým, posíleným programem na podporu reforem.
Bližší informace na oficiálních stránkách Evropské komise.